Eldiara: Bílá Vrána✓

5.Křídla

Zinran říkal pravdu-druhý den se to v paláci sloužícími jen hemžilo.
Všichni běhali sem a tam, všude panoval spěch a takřka neorganizovaný zmatek.
Layla však věděla, že to tak jen vypadá, že všichni moc dobře ví, co mají dělat a taky to dělají.

V paláci se umývala okna, zalévaly květiny, čistily koberce a utíral prach.
Layla v žádném případě nechtěla vylézt z pokoje, jenže i tam jí ruch paláce pronásledoval, protože do jejího pokoje vklouzla parta služebných, které se postaraly o to, aby její pokoj byl pěkně čistý.

Layla se radši posadila na balkón a sledovala, jak podobné přípravy probíhají ve městě.
Vlci si zdobili domy, chodili na nákupy a obchodníci pravděpodobně velmi vydělávali.

,,Laylo?" Ozval se nějaký hlas.
Layla se podívala do strany a překvapilo jí, když na druhém balkoně zahlédla Zinrana.

,,Nechceš utéct tomu ruchu?" Navrhl.
,,A kam?" Ušklíbla se Layla. ,,Všichni jsou z té vaší slavnosti jako posednutí."
Zinran si odfrkl. ,,Navrhl bych Vznešenou zahradu, ale tam to není o moc lepší. Tebe nic nenapadá?"
Layla se ušklíbla. ,,Jasně. Pokud nevíš, tak jsem ve Fedgaru skoro nikdy nebyla."
Zinran naklonil hlavu na stranu. ,,Něco mě napadlo," řekl váhavě. ,,Zůstaň v pokoji."
S tím se otočil a odešel z balkónu.

Layla zamrkala a i ona se vrátila do pokoje, který už byl zbaven všech nečistot a to včetně těch otravných služebných.

,,Laylo?" Ozvalo se za dveřmi.
Layla je otevřela a podívala se na Zanrina. ,,Takže jaký je tvůj inteligentní plán?" Zeptala se.
Zanrin se pousmál. ,,Pojď za mnou"

Layla s ním nikam chodit nechtěla. Nechtěla se s ním ani sbližovat, protože si ho nehodlala vzít. Ale taky nechtěla strávit zbytek dne v pokoji, takže nakonec souhlasila.

✴️✴️✴️

Museli se proplést mezi vším tím služebnictvem, ale naštěstí jim uhýbalo samo, jakmile uviděli Zinrana.

Ten jí zavedl k točitým schodům ve věži, kterými vystoupali až nahoru. Layla čekala, že zůstanou uvnitř věže, ale to Zinran očividně neměl v plánu.
Ukázal k dřevěným schůdkům, které vedl na střechu věže.

Layla se ušklíbla. Moc dobře věděla, že střechy věží jsou štíhlé a špičaté, takže nebude nic snadného se na nich udržet. ,,Jsi si jistý, že to zvládneš?" Zeptala se posměšně.
,,A jsi si jistá ty?" Zeptal se Zinran.

Místo odpovědi jako první vyrazila ke schůdkům a vyskákala nahoru.
Opatrně se vyšplhala na střechu, zatímco dávala pozor, aby jí došky neklouzaly pod nohama. Vítr, který byl tady nahoře silnější, byl jejím nepřítelem, cloumal její srstí a snažil se jí shodit dolů, ale to Layla nedovolila.

Velmi opatrně si sedla, zatímco udržovala rovnováhu v tlapách, aby nepřepadla přes ostrý kraj špičaté střechy.

Zinran si sedl vedle ní a oba z té výšky pozorovali palác a město.
Layla si uvědomila, že jsou na nejvyšší věži.

Jsem výš, než kdokoliv jiný, pomyslela si s jistým uspokojením.

Při pohledu dolů by se jí možná měl svírat žaludek, ale ona neměla strach z výšek. Ona opravdu ne.

,,Objevili jsme to tady se sourozenci, když jsme byli mladší," přerušil ticho Zinran. ,,Venezia tehdy málem spadla. Nikdo o tom neví, je to takové naše soukromé místečko. Ale vsadím se, že ty sis takových dobrodružství s Arcalimou užila mraky..."

Nepokračuj v tom...

,,Jaké to je, mít za sestru královnu? Asi skvělé, co? Sice jsem slyšel, že Arcalima je skvělá královna, ale bál jsem se, že bude nějaká namyšlená, jakmile k nám přijede," mlel Zinran. ,,Ve skutečnosti je úžasná. Na večeři sice moc nemluvila, ale jakmile se rozpovídala, hrozně dobře se jí poslouchalo. Je tak milá a hodná! Viděl jsem, jak jeden sluha zakopl a ona mu pomohlo všechno sesbírat. Jsem rád, že je královnou..."

Jak velký by byl problém, ho shodit z té střechy? Pomyslela si Layla zlostně.

,,Běž pryč," řekla tiše-ale výhružně.
Zinran zmlkl. ,,Co?" Nechápal.
,,Jdi pryč," zopakovala Layla důrazněji, aniž by spustila oči z města. ,,Jako Vládkyně ti nařizuji, abys vypadl!" Vyštěkla, když jí Zinran nevěřícně sledoval. ,,Klidně skoč z té věže, ale vypadni!"

Zinran od ní o překot ustoupil, ale došky mu uklouzly pod nohama a on přepadl přes okraj.

Layla tlumeně vykřikla a aniž by stačila přemýšlet nad tím, co dělá, vrhla se za ním.

Když jí vítr svištěl kolem uší, pocítila na zádech dobře známou tíhu.

Když byla u Zinrana, který se v panice otáčel-ale kupodivu neječel jak pominutý-se šustěním roztáhla křídla a popadla ho za zátylek.

S trhnutím se zastavili ve vzduchu a ona pod nenadálou tíhou klesla, ale její křídla byla silná.

Začala s nimi silně mávat, byť jí bolely svaly a ona měla pocit, že jí Zinran brzo vyklouzne.

Jakmile byli nad střechou pustila ho a on na ní s těžkým žuchnutím dopadl.
Zinran k ní zvedl oči, které nyní byly spíše černé, jak se mu strachem rozšířily zorničky a kvůli zježené srsti vypadal dvakrát větší.

Layla přistála na střeše naproti němu.
,,O tomhle ani muk," zavrčela Layla a protáhla si křídla. ,,Jinak si mě nepřej."

Zinran o překot přikývl a aniž by cokoliv řekl, sešel po schůdcích do věže.
Layla podrážděně zavrčela.

Svoje křídla milovala-a taky je držela v tajnosti.
Když ona něco měla a Arcalima ne, většinou se jí to snažila otřískat o hlavu.
Ale křídla ne. Arcalima je sice měla, ale jen do chvíle, než jí opustila Moc.

Layla si myslela, že její křídla jsou nějakým pozůstatkem Moci, jelikož i ona jí měla v rodě, ale ať už to tak bylo nebo ne, milovala je.
A už jsem se dlouho neproletěla, pomyslela si.

S tím znovu roztáhla čistě bílá křídla-jejich barva se vůbec nehodila k Layileně modré srsti, ale barva byla ta poslední věc, která jí zajímala-a vyskočila do vzduchu.
Mávla křídly a vznesla se k obloze.
Chvíli mířila nakloněná vzhůru, zatímco se jí země čím dál víc vzdalovala a pak se vyrovnala a plachtila nad palácem.

V Ledové zemi byly mnohem silnější větry než v Pralese a tak pro Laylu byla výzva, větru vzdorovat. On se však brzy podvolil její vůli a pomohl jí při jejím letu.

Tady, mezi nebem a zemí, se cítila sama sebou.
Zde nebyla žádná Arcalima, žádná Eldiara.
Jen ona... A její křídla. 

Tahle věc s křídly možná vyzní blbě-že to je jen taková kravina, co jsem vymyslela jen tak z fleku a je absolutně nedůležitá XD-ale ona opravdu má jistý důvod, který se samozřejmě dozvíte až mnooohem později XD