Eldiara: Bílá Vrána✓

22.Osud

Když dosnídali a vyšli na chodbu, Lonteia zastavila Laylu a řekla jí: ,,Napadlo mě, že ti můžu ukázat Fedgar v nynější podobě. Když mám všechno hotové."

Layla pokrčila rameny. ,,Není problém."
,,A pobavíme se o tvé nové práci" nadhodila Lonteia a když se na ní Layla vražedně podívala, zahihňala se.

,,Víš, napadlo mě... Že bych se podívala, jak skončím," ozvala se Layla, když Lonteia někam vyrazila.

Vlčice se zastavila a ohlédla se s vážným výrazem. ,,Jsi si jistá?" Zeptala se. ,,Víš, kdyby jsi tam našla něco, co se ti nebude líbit... Nesmíš měnit minulost, Laylo."

Layla zakoulela očima. ,,Pokud vím, tak jsi mi ještě včera říkala, že budu mít se Zinranem čtyři vlčata. A to se mi opravdu nelíbí. Pro tvé dobro se modlím, že to byla jen provokace."

Lonteia výmluvně pokrčila rameny, zatímco Layla vycenila zuby a odvrátila pohled.
Nedokázala si představit, co jí mohlo vést k tomu, aby si ho vzala.
Nebyl úplně špatný-zprvu jí přišel i docela sympatický. Jenže tím, že začal do nebes vychvalovat její sestru...

Jsi Strážkyně času, Laylo.

Layla potřásla hlavou. ,,Víš co? Asi máš pravdu," řekla, čímž vyvolala na Lonteině tváří lehce nevěřícný výraz. ,,Pojďme se raději projít po městě. Chtěla bych vidět Vznešenou zahradu v této době."

Lonteia posmutněla. ,,Vznešená zahrada byla za dob Alfa vlků zničena," řekla. ,,Mluvilo se o tom, že by se mohla vystavět znovu, ale nakonec z toho z nějakého důvodu sešlo."
Layla se zamračila. A znovu ti Alfa vlci.

,,Tak mě proveď po městě," pokrčila rameny. ,,A něco mi řekni o těch Alfa blbcích, co očividně mají nutkání všechno ničit."
Lonteia přikývla a vyrazila z paláce.

✴️✴️✴️

Nebyla to úplně soukromá procházka-Lonteia měla za zády stráže, jejich počet byl zdvojnásoben, vzhledem k tomu, co včera udělala-a všichni vlci procházející kolem jí přirozeně poznávali.

Byl krásný den, nebe jako vymetené a město doslova žilo.

To Layla poznala i v minulosti, ale stejně měla pocit že je tu mnohem více vlků.
Podél hlavní cesty stálo spoustu stánků a obchodů, panoval tu všeobecný ruch, který občas protnul nějaký výkřik typu:
,,Čerstvé ryby!"
,,Ovoce z Pralesa, to nejlevnější a nejčerstvější, jaké můžete sehnat!"
,,Sladkosti! Karamelové bonbóny a ovocné zákusky!"

Cesta byla plná vlků, až do sebe strkali, což se ale Layly a Lonteii netýkalo, jelikož všichni budoucí Vládkyni ustupovali a brzo jí začali provolávat slávu.

,,Zdá se, že jsi oblíbená," poznamenala Layla.
I jí v Rablestu provolávali slávu. Ale nikdy ne s takovým zanícením. Vsadila by se, že místo ní chtěli Arcalimu.

,,Snažím se," řekla Lonteia skromně. ,,Víš-a to si nech pro sebe-naše královna není úplně nejlepší."

Layla zvědavě nastražila uši. Neslýchala často, aby měli urození výhrady proti královnám nebo králům. Teda, pokud se to netýkalo jí, přirozeně.

,,Samozřejmě, dělá pro naší zemi to nejlepší-zmodernizovala domy a tady se to hodí, jelikož je v nich větší teplo. Na ulicích panuje klid a mír, nemusíš se bát vyjít ven," vyprávěla Lonteia.

Pro Laylu to bylo skoro nepředstavitelné-Eldiara byla vždy nebezpečná země plná nástrah, vrahů a zlodějů. Vždycky si myslela, že to nejde změnit.

,,Jenže aby tohle všechno zařídila, musela zvednout daně a spoustu vlků tak ožebračila," říkala Lonteia, zatímco procházeli hlavní cestou a výkřiky nadšení se netišili. ,,Naše rodina poskytla všem takovým ve Fedgaru peníze-aby se mohli zase vzchopit. Poslali jsme je i pro Garmor a Holidest, ale tam jich bylo mnohem víc, takže to na všechno nestačilo. Ve Fedgaru nenajdeš prakticky nikoho, kdo by na tom byl špatně-a je tu jen jeden vrah a to Fatima, která je dost otravná.
Jenže zbytek Ledové země a všeobecně Eldiary, je na tom ještě hůř. Plus se roznesly zvěsti o nějakých lvech, ať už to je kdokoliv, kteří nechali zmizet Lávové moře a začali zabíjet vlky..."

Layla se šokovaně zastavila.
Lvi. To slovo znala ze svého snu.
Lvi. Lvi. Lvi.

Lonteia, která si uvědomila, že Layla nejde vedle ní, se nechápavě ohlédla a když uviděla Laylin výraz, zamračila se. ,,Co je?" Nechápala.
Layla na ní upřela zlaté oči. ,,Co přesně o nich víš?"

Jizva znepokojeně zakrákala, zatímco Layla se nemohla zbavit pocitu, že je to slovo strašlivě důležité.

,,No, jak říkám," pokračovala Lonteia, zatímco znovu vyrazily. ,,Před několika dny zmizelo Lávové moře."
,,Zmizelo?" Vyhrkla Layla. ,,Jak mohlo zmizet?"

,,O to jde," zamračila se na ní Lonteia, nespokojená z toho, že jí přerušuje. ,,Podle očitého svědka, který byl u toho, se prostě nad mořem objevily nějaké bytosti-ti lvi-a vzápětí se moře překrylo kameny a zeminou, jakoby tam nikdy ani nebylo. Následně tam byla vyslána menší jednotka vlků-všichni zemřeli, možná až na jednoho.
Popsal ty bytosti jako kočkovité šelmy, připomínající pumy."

Layla se znovu v hlavě vynořil střípek jejího snu-tmavě fialová bytost, připomínající pumu. Spoustu těchto kočkovitých šelem, bojujících proti vlkům.

Začala mít nepříjemný pocit, že ten sen nebyl jen obyčejným snem.

,,Tohle všechno bychom ani nevěděli, kdybychom neměli v Kalosiru a Blackstaru špehy," dodala Lonteia a nyní se zatvářila provinile. ,,Vím, že se asi nesluší, špehovat královnu, ale docela se to hodilo. Faezana se očividně snaží, aby zatím nic z toho nevyplulo na povrch, byť to nebude moc dlouho trvat. Pravděpodobně nechce vyvolávat paniku."

,,Lvi," zašeptala Layla.

Jak je možné, že jí z jejího snu uvízlo v hlavě zrovna tohle slovo? Slovo, které v životě neslyšela? Jak je možné, že věděla, jak vypadají?
Co všechno ještě je pravda? Co ten hlas? Dvě modré vlčice a krev? Všechna ta bolest, zkáza a utrpení?

,,Mám takový pocit," zamumlala Layla omámeně. ,,Že je Eldiara v sakra velkém nebezpečí."

Jsi Strážkyně času.

Byla to vůbec náhoda, že se ocitla tady?
Layla nikdy nevěřila na něco, jako osud-byť sem tam sváděla nějaké události v jejím životě, na osud. Bylo snazší si říct, že to tak osud chtěl.

Ale nijak zaníceně opravdu nevěřila tomu, že existuje něco, co řídí jejich život a důležité volby.

Jestli však něco jako osud skutečně existovalo...

Laylo! Okřikla se v duchu. Odkdy věříš hloupým snům?! Byla to jen náhoda, chápeš? Nic jako osud neexistuje. Nic ti do situace v budoucnosti není. Ty žiješ v minulosti. I kdyby byla Eldiara v ohrožení, tebe to nemusí zajímat.

Ale Laylu to zajímalo.
Bylo to podivuhodné, vzhledem k její lhostejné povaze, ale ano, opravdu jí záleželo na tom, co se s Eldiarou stane-i v budoucnu.

Taková nudnější kapitola, příští (nebo přespříští, heh XD) bude zajímavější XD
Zatím ahuuj! XD