,,Tomu říkáš problém?" Zašeptala Starlia. ,,Tohle je přesně to, co jsme potřebovali!"
Kelnan se na ní nechápavě podíval. ,,V čem je to tak super?" Zeptal se.
Starlia mávla ocasem. ,,Je to perfektní možnost, jak se dostat do Říše posledního měsíce."
Kelnan se zamyslel nad jejími slovy. ,,Vlastně máš pravdu," řekl pomalu. ,,Sice si úplně nejsem jistý, jak to chceš provést, ale vím kam tím míříš."
Starlia potěšeně přikývla a více se naklonila z křoví, ve kterém se skrývali.
Kolem nich, na druhé straně jezera, procházela obrovská, početná armádní jednotka.Země se pod jejich jednohlasnými kroky chvěla a skřípalo železné brnění. Nad spoustou lvů ze všech koutů Měsíční země létaly v trojúhelníkové formaci jednotky nebešťanů, kterých bylo ještě víc, než té hromady lvů pod nima.
,,Tolik lvů jsem ještě neviděl," zašeptal Kelnan. ,,A to jsem byl uprostřed Yellone, když se konaly trhy."
Starlia přikývla. Působilo to na ni však takovým divným dojmem. Byla to nepochybně ukázka síly, ale spoustu těchto lvů zemře. A Calianthe to bylo jedno.
Pokud to nezastavím, pomyslela si Starlia. Možná právě to, znamená být princeznou.
,,Ale jak se k nim chceš nenápadně přikrást?" Zeptal se Kelnan. ,,Já bych se tam asi dostat dokázal, ale ty..."
Starlia se pousmála. ,,Od čeho mám magií stínů?"
Kelnan po chvíli nejistě přikývl. ,,Tak ale rychle, než nám zmizí."
Armáda totiž pokračovala v pochodu a kolem jezera, na jehož hladině se odráželo světlo měsíce, už procházeli poslední vojáci.
Starlia se zhluboka nadechla a natáhla se po magii stínotkalců.
V noci to bylo těžší a zároveň lehčí.Lehčí v tom smyslu, že byla tma kolem ní a tak nebylo tak obtížné jí vyvolat. Horší to bylo s tím, že ta magie nerada poslouchala a obzvláště v noci.
,,A musíme si sehnat to brnění," dodal Kelnan. ,,Pochybuji, že zvládneš udržovat tu magii v chodu celou dobu."
Starlia ho poslouchala jen jedním uchem, protože se soustředila na to, aby přes ně přetáhla stín.
Když to ucítila, měla pocit že svět kolem nich byl najednou méně výrazný a ona se cítila nejistě a tak nějak divně.
Společně však rychle vyrazili k armádě, a připojili se úplně k těm zadním jednotkám.Starlia se ohlédla. Za armádou zůstávala pustá, pošlapána tráva, což v ní nevyvolávalo úplně nejlepší dojem.
Jako kdyby vysávali všechen život a zanechávali za sebou jenom smrt.,,Co teď?" Zeptala se Starlia tiše, zatímco srovnali svůj krok s armádou. Kelnan kráčel přímo vedle velkého, tmavě modrého lva s pokřivenou čelistí, který pořád divně chrčel a Kelnan se na něj nervózně díval.
Nyní obrátil svůj zrak ke Starlii a rozpačitě pokrčil rameny.
Starlia se zamračila. Mohli počkat na zastávku-armáda určitě nemohla pochodovat bez spánku a zastávek na jídlo-ale nevěděla, kdy bude a jestli do té doby zvládne udržet kolem nich stín. Už teď začala cítit, jak jí to ubírá síly.
Kelnan zničehonic do Starlii strčil a kývl ke dvěma lvům o pěkný kus za nimi-pravděpodobně měli dohlížet na to, aby se nikdo neodpojil od armády. Jeden byl fialový, druhý žlutý.
ČTEŠ
Eldiara: Bílá Vrána✓
FantasíaČerná ovce rodiny. Bílá vrána mezi černými. Tak jsem se vždycky cítila, byť to byla z velké části moje chyba. Ale nebyla jsem ochotná, si to přiznat. ✴️✴️✴️ Layla, mladší sestra královny Arcalimy, se vždycky...