Eldiara: Bílá Vrána✓

90.Odhalení

Nitra odběhla, aby vydala rozkazy a Zachariase jako vždy táhla za sebou. Ještě předtím upozornila, aby dávali pozor na Alakina, což by udělali tak jako tak. Nikdo, snad kromě Aurina, mu nevěřil.

Layla si prince měřila ostražitým pohledem a přemýšlela, co ho přimělo opustit pohodlný život, jen aby našel ji-vlčici, se kterou si prohodil sotva pár slov.

,,Rádi vás všichni poznáváme, princi," zašklebila se Ferox a vysekla mu posměšnou úklonu.

Pořád seděli v Nitřině pokoji, bylo to jedno z nejbezpečnějších míst v paláci a Alakin byl tady navíc bez magie, takže kdyby je třeba napadl, nebo tak, tak se musí obejít bez ní.

Seren zlostně přecházel před dveřmi a vypadal, že má nutkání vyběhnout za Nitrou a přitáhnout ji zpátky, protože neřekla nic o těch jeho přátelích.

Pokud to Layla mohla posoudit, nechá si je, dokud to půjde, protože by jí Seren mohl být užitečný.

Alakin si sedl do rohu místnosti a dělal, že si jich vůbec nevšímá, ačkoliv Layle bylo jasné, že poslouchá každé jejich slovo.

,,Ráda bych nás představila, ale tam ten by to mohl někomu prozradit," dodala Ferox a trhla hlavou k Alakinovi, který nedal ani mávnutím ocasu najevo, že by ji slyšel.

,,Vždyť mě zachránil," namítl Aurin.

,,Nebo chce, abychom si to mysleli," poznamenala Enyo chladně-ani naokamžik nespustila z černého vlka pohled a hlídala každý jeho krok.

,,Co takhle ho omráčit?" Navrhl Python. ,,Pak nás nebude poslouchat!"

Alakin se k nim se zavrčením otočil. ,,To si můžete zkusit," řekl.

,,Nebo k němu může Maccius přijít a žvanit mu do ucha tak nahlas, že neuslyší nic jiného," napadlo Ferox a Layle chvíli trvalo, že tím jménem myslela Pythona. Kromě ní, Enyo a Werrica jeho pravou identitu neznal nikdo-no, možná ještě Aurin.

,,Potřebujeme si promluvit," utnula je Layla. ,,A to s ním v rohu nejde. Nápad s omráčením se mi docela líbí."
Alakin hluboce zavrčel a srst na zátylku se mu naježila.

,,Počkat, já už vím!" Řekl Werric. Do očí se mu konečně začal vracet ten zvědavý, hloubavý lesk a přestal se potácet jako tělo bez duše. Vstal a přešel k Nitřiným věcem, které se skládaly převážně z různých drátu a kovových konstrukcí. Hrabal se v jedné z krabic, dokud z nich nevytáhl ohnutou, kovovou tyč, připomínající půlkruh na jejichž obou koncích se nacházela měkká, vycpaná mušle.

,,Co to je?" Nechápala Kunna, zatímco si věc nedůvěřivě prohlížela.

,,Tlumí to všechny zvuky," vysvětlil Werric.

,,Jak to víš?" Zeptala se Layla, když k nim Werric s tou věcí přišel.

,,Hrabal jsem se jí ve věcech," přiznal Werric.

Layla se na něj nevěřícně zadívala a přemítala, kdy to jako stihl. Pak potřásla hlavou, že na tom stejně nezáleží.

,,Vyzkoušej to," kývl Werric k Pythonovi a nasadil mu věc na hlavu, aby mušle pasovaly přímo na uši.

,,Přirozeně, něco uslyší, ale když bude daleko a my budeme šeptat..." Řekl Werric a poodešel od Pythona, který se zvědavě rozhlížel, jakoby mu věc nezakryla uši, ale oči a teď vidí něco úplně jiného, než co kolem něj ve skutečnosti je.

,,Slyšíš mě?" Zašeptal a Python mu nevěnoval jediný pohled.

Werric zase přišel blíž a tentokrát skoro křičel: ,,Slyšíš mě?!"