Eldiara: Bílá Vrána✓

26.Královský kočár

Starlia věděla, že musí zmizet z paláce i z města, než matce dojde trpělivost s nájemnými vrahy a tajnými jedy.

Jenže kam bych měla jít?

Byla princeznou Měsíční země-neměla skoro žádné zkušenosti se světem venku.
Přirozeně navštívila všechny kouty země-možná s výjimkou Říše posledního měsíce-ale vždycky jen v honosných domech a velkých městech. Měsíční země byla nebezpečná.

No, matka je taky nebezpečná, pomyslela si. Buď Měsíční země, nebo ona.
Odpověď byla přirozeně jasná.

Najednou jí napadla jedna hrozivá věc-protože v tlamě pořád cítila pachuť silného koření.

Co když jí matka dala jed i do jídla? Proč by jinak nařídila kuchaři, udělat ryby? A proč by jinak bylo tak pálivé koření?
Starlii se zatočila hlava-nevěděla, jestli kvůli možnému jedu, nebo pouze kvůli té možnosti.

Mohla by se pokusit jídlo vyzvracet...
Potřebuje trávu-tráva je nestravitelná a pomáhá k pročištění žaludku.
Jenže kde tady v paláci sežene trávu?

Až odejdu, někde si jí najdu, pomyslela si. V tom případě musím jednat rychle.

Okamžitě zamířila ke skříni a vytáhla odtamtud brašnu, kterou si zuby připnula na záda. Rozhlédla se po pokoji a jediné, co si vzala, byla kniha od Xylwin-byl tam stručný popis těch nejznámějších a nejhorších jedů.
Jinak neměla nic, co by si chtěla nechat.

Ale teď bude potřebovat zásoby.
Pomalu otevřela dveře, připravená se porvat s každým, kdo bude stát na chodbě.

Ta však byla ponořená do příjemného, nočního ticha.

Starlia za sebou tiše zavřela a zamířila do kuchyně takřka neslyšným krokem.
Z prosklených zdí na ní svítilo chladné měsíční světlo a Starlia se díky tomu necítila tak divně-jakoby na ní z každého rohu mohl někdo vyskočit.

Bez problémů dorazila do kuchyně, ve které to ještě teď vonělo pečenými rybami.

Starlia vyrazila ke spíži a do brašny naházela všechno, co by se jí snad mohlo hodit-nějaké maso, které hodlala zkonzumovat hned, hodně pečiva a paštik a nějaké smetanové sladkosti. Jakmile to dojde, bude muset začít lovit.

Otočila se, aby vyšla z kuchyně, ale ztuhla když uviděla ve dveřích stát něčí siluetu.

Vytasila drápy, připravená se rvát, ale dotyčný místo toho tiše řekl: ,,Půjdu s tebou."

Starlia přišla blíž a konečně v siluetě poznala oranžového písaře Kelnana. Ani nevěděla, že je pořád v paláci.

,,Cože?" Zavrčela Starlia. ,,Já nikam nejdu."

,,A ta brašna je co? Pochybuji, že sis šla pro půlnoční svačinku," poznamenal.
Starlia uznala, že ten lev už to stejně ví. ,,Ne."

Kelnan byl sice větší než ona, ale nevbuzoval v ní žádnou hrůzu-a on to musel dobře vědět.

,,Prosím," řekl prosebně. ,,Už jen čekám, než mě Calianthe dá zabít-asi těžko tady nechá pobíhat někoho, kdo četl v deníku Yellone. Ne, když by ty informace mohly změnit současný svět."
Starlia přimhouřila oči. ,,Ty jsi ten deník dočetl, viď?"
Kelnan přikývl. ,,Je tam toho víc, než jen její přátelství s Blackstarem. Mnohem víc."

Starlii z nějakého důvodu při těch slovech přejel mráz po zádech, ale rychle potřásla hlavou a prošla kolem Kelnana. ,,To nemění nic na tom, že tě s sebou nechci. Jen bys mě zdržoval," řekla.