Eldiara: Bílá Vrána✓

109.Hory

,,Nevypadají moc děsivě," poznamenal Python-a bylo to první slovo po dlouhé době.

Jak pokračovali a země pod jejich nohami se proměnila převážně v hladké, černé kameny-což značilo, že tu kdysi bylo Lávové moře-začali si počínat opatrně. V dálce po jejich boku zahlédli spoustu tmavých obrysů, které v nich nevzbudily zrovna pozitivní myšlenky a naopak přidali do kroku, aby se od nich dostali co nejdál.

Občas jim nad hlavami přeletěl nějaký ten bílý lev, ale Jizva je vždycky předčasně varovala a to je pak Starlia překryla stínem. Nelíbilo se jí to, měla z toho jako vždy špatný pocit, ale její magie se v poslední době chovala docela krotce, takže to šlo snáz. Jako kdyby v bitvě ukojila své tužby. Potřásla hlavou, aby se těch myšlenek zbavila.

Nyní se otočila k Pythonovi-Layla usoudila, že když už jsou tak daleko, tak můžou všem prozradit identitu Pythona a s ním i Aurina, o kterém nevěděli jenom Oltiris a Azan. Python nebyl ze svého odhalení nadšený, zatímco Aurin vypadal vysoce spokojený, protože se veškerý posměch, narážky a vtipy rozdělil mezi oběma dvěma. Starlia uvažovala, proč se to samé netýká i Layly, ale nakonec usoudila, že si to nikdo nechce dovolit-a sledovala směr jeho pohledu. Přímo před nimi se začaly rozkládat kopce, které se postupně zvedaly k obloze v podobě vysokých vrcholů. Oproti horám hlouběji v Říši posledního měsíce to byly jenom takové kopečky, ale už teď se Starlii sevřelo hrdlo.

Možná to nebyl nejlepší nápad, pomyslela si.

,,Vážně to chceme vzít přes hory?" Ozvala se Kunna. ,,Nikdo si nás nevšiml ani teď."

,,Stejně je potřebujeme," odpověděla Starlia. ,,Jinak se z Říše posledního měsíce nedostaneme. Přes bránu totiž určitě neprojdeme."

,,Můžeme jít podél hor," napadlo Oltiris. ,,A pak, až budeme co nejblíž Říši posledního měsíce, do nich půjdeme a najdeme si cestu přes ně."

Werric naklonil hlavu na stranu. ,,Byla jsi někdy v horách?" Zeptal se.

,,A ty snad jo?" Odsekla mu.
Werric zamyšleně přimhouřil oči a očividně nevěděl, co odpovědět.

,,Kopce nás neskryjí," poznamenal Kelnan.

,,Tak to udělá Starlia," nedala se Oltiris a upřela na lvici zlaté oči.
Starlia se zamračila.

,,A proč to nemůžeme přeletět?" Zajímala se Layla. ,,Jestli je to jediná možnost, tak vás ostatní klidně obětuju."

,,Zas takový rozdíl v tom není," vysvětloval Kelnan, než si Starlia dokázala vymyslet odpověď. ,,Hory jsou strmé a je tam málo cest, po kterých se dá jít. Kdyby ses od nich v letu odtrhla, najednou bys zjistila, že kolem tebe není nic jiného než skály a umřela bys hlady, žízní nebo třeba vysílením, protože bys neměla kde přistát. A kdybys letěla nízko nad cestami... Není to o moc rychlejší, než kdybys po nich šla."

,,A navíc, nešli jsme s tebou jen proto, abychom zůstali tady," dodal Seren.

,,Nikdo se vás o to neprosil," připomněla Layla.
Starlia si pobaveně odfrkla, když viděla odhodlání ve vlčích tvářích. Nepřipadalo v úvahu, že by se je snažili opustit.

,,Prostě to vezmeme přes hory a tečka," rozhodl Alakin, který už byl značně netrpělivý a všichni zase přidali do kroku.

✴️✴️✴️

,,V horách to bude nebezpečné," poučoval je Kelnan, jak šplhali do vysokého kopce.

Starlia s Laylou a Ferox se vznášely nad nimi, protože brzo ztratily s kopci trpělivost-a když mají křídla, proč je nevyužít. Navíc tak měly dobrý rozhled na případné nebezpečí.