Eldiara: Bílá Vrána✓

77.Skřeky mrtvých bytostí

Zacharias reagoval velmi rychle, rychleji než Werric předpokládal.

Sotva zmizel Serenův poslední chlup a šedomodrý vlk se skryl pod Werricovým pláštěm, takže ho mohl vidět, místnosti se rozlilo jasně modré světlo doprovázené praskáním elektřiny, jelikož ze srsti Zachariase vyšlehlo několik blesků.

Spoustu z nich zasáhlo i jeho vlastní vlky, včetně Serena a jeho přátel-ti všichni sebou křečovitě zaškubali a pak se zhroutili na zem. Výboj byl očividně dost malý na to, aby jim nijak vážně neublížil, ale jenom je poslal do bezvědomí.

Werric sebou překvapeně trhl, když se mu Seren svalil k nohám, ale plášť neviditelnosti z něho nesundal.

V tu chvíli řešil jen dvě věci-to, jak se odsud dostane a vřískající černé fleky, které poletovaly kolem, v těsné blízkosti Werrica a naříkali skoro jako všechny oběti v Garmoru.

Jejich skřeky otřásly Werricovou myslí, měl pocit, že mu proletěly jedním uchem, roztříštily jeho mozek na milióny kousků a vyletěly druhým uchem, aby mohly udělat to samé znovu.

Jediné, co duchy odrazovalo od toho, aby Werrica roztrhali-pravděpodobně by jeho tělo zůstalo nedotčené, ale stala by se z něj jen prázdná schránka bez vlastního vědomí, protože by z jeho duše a osobnosti nadělali jen hustou břečku-byla stříbřitá vlčice, jejíž vnitřní záře zesílila natolik, až v jejím středu viděl fialovou barvu.

To byla první věc, kterou řešil, protože mu ty vířící a křičící černé fleky zabraňovaly normálně uvažovat.
A ta druhá...

V jeho hlavě, v jeho mysli, v každém tom střípku, který mu zůstal, se ozývala jedna panická myšlenka, jako ozvěna, odrážející se od stěn jeskyně, s tím rozdílem, že tenhle zvuk postupně neutichne.

Cobududělatcobududělatcobududělat.

To všechno se událo v sledu několika vteřin, zatímco Zacharias a jeho vlci vyběhli k nim.

Stříbřitá vlčice přišla blíž k Werricovi, ale nezastavila se před ním-proplula přímo jeho tělem a Werric vyděšeně zalapal po dechu.

Vřískot a vír rozzuřených duchů se uklidnil, utichl jako sněhová bouře a nahradilo ho ticho a klid. I jeho mysl se poslepovala dohromady a on mohl zase čistě uvažovat.

Nepřemýšlel nad tím, kde teď stříbřitá vlčice je. Místo toho popadl Serena za zátylek a přimhouřil oči, aby se zadíval na Zachariase a jeho vlky, kteří přišli blíž.

Nikdy svou magii nevyužíval nějak více, protože se bál, co by mu mohli ti černí duchové, kteří vždycky kroužili kolem něj, udělat.

Teď se však nebál, protože ta stříbřitá vlčice byla s ním-nedělal si iluze o tom, že by to snad bylo kvůli němu, ale kvůli tomu, že pomohl Layle-a chránila ho.

Popadl tu magii, ignorujíc žalostné škubání, připomínající ulovenou rybu, která chce vyklouznout z čelistí své smrti a vyslal její stuhy přímo k Zachariasovi a jeho vlkům.

Stačili udělat sotva pár kroků před tím, než se jim zatmělo před očima a do uší jim Werric nahnal slabý šum.

Několik jich vydešeně vyjeklo a začali do sebe narážet, zatímco Werric začal táhnout Serena pryč.

Věděl, že by se měl vrátit i pro jeho přátelé, ale na to neměl čas-začínal znovu slyšet slabý, ale znatelný křik černých duchů, kteří byli rozzuřenější ještě víc, než předtím-a on nechtěl riskovat, že ho někdo odhalí.

Málem ho trefil jeden ze Zachariasových blesků, ale naštěstí usmažil jednoho z jeho vlastních vlků, takže se Werricovi podařilo vcelku bez újmy doklopýtat ke dveřím, otevřít je a vyjít na ulici, pořád zahalen neviditelností.

Cítil se, jako kdyby uvnitř něj sebou něco cukalo, něco, čemu se nelíbilo, že to ovládá, ale stříbřitá vlčice-kterou pořád kolem sebe neviděl, takže soudil, že je pořád v něm-ten pocit zaháněla. Věděl, že za tohle zaplatí a bude to vysoká cena. Ale v tuhle chvíli byl spokojený s tím, že dostal Serena ven, daleko od Chřestýšových tlapek.

,,Něco se tam děje," říkala zrovna něco Layla, když se Werric dostal na doslech. ,,Musíme tam jít. Nakopu těm Chřestýšovým vlkům-"

V tu chvíli ze sebe Werric strhl neviditelnost a objevil se přímo před vyjeveným Pythonem a Laylou.

,,Sakra!" Vyjekl Python, ale Layla mu rychle šlápla na nohu, aby nekřičel. ,,Tohle nedělej!" Dodal o něco tišeji.

,,Musíme jít," zavrčel Werric. Začínal cítit, jak se mu podlamují nohy, skřeky sílí a na kraji jeho vidění se objevovaly černé šmouhy-zatím nevýrazné, ale brzo se objeví všechny a on chtěl, aby se to stalo někde, kde nikdo neuvidí, jak z něj vyškubou duši.

Python mu vyškubl Serena z tlamy-mladý vlk nebyl moc velký, takže to nebyl problém-a všichni se rychlým krokem vydali zpátky k Werricově domu.

Werric nezapomněl za nimi zastírat jejich pachy-až začne Zacharias a ostatní čmuchat okolo, nic je nesmí navést k místu, kde Serena ukryjí.

Už to moc dlouho nevydržím, ozval se mu v hlavě hlas stříbřité vlčice.

To nevadí, pomyslel si Werric a v duchu si povzdechl. Když už budu umírat, tak aspoň s myšlenkou, že jsem někoho zachránil.

✴️✴️✴️

,,Prostě je pryč," řekl Zacharias Asmodeusovi. Ten si ho nevěřícně věřil a snažil se poskládat dohromady skutečnost, že jeho svěřenec neuspěl a Serena nezískal na jejich stranu.

Věděl o Serenovi už dlouho a pečlivě si ho hlídal-jeho vlci zabíjeli všechny členy jiných gangů, které chtěly buď Serena zabít, nebo naverbovat k sobě-a prozatím mu ponechával volnost.

Nepotřeboval jeho schopnosti, aby věděl kde je třeba královna-to věděl skoro vždy, horší bylo, dostat se k ní.

Proto si ho šetřil na situaci, jako je tahle.

Chtěl se pojistit, že jestli mu Bezměsíční Aurina nevydají dobrovolně, zmocní se ho násilím a moc by mu při tom pomohlo, kdyby věděl, kde ho má vlastně hledat. Vůdce Bezměsíčných byl chytrý a Asmodeus silně pochyboval o tom, že by ho schoval někde všem na očích.

Proto měl být Seren jeho vítězná karta-ale to se očividně nestalo.
Poslal k němu Zachariase, protože předpokládal, že kdyby se něco semlelo, jeho svěřenec to zvládne.
Ale ono se to nestalo.

,,Dali jsme jim do jídla trochu issimitu, přesně jak si říkal a taky zabral-nikdo z nich proti nám nemohl nic dělat. A pak..." Říkal Zacharias, ale najednou se zarazil.
Asmodeus se na něj s přimhouřenýma očima podíval.

,,Jsem uslyšel, jak kolem nás někdo chodí," řekl Zacharias pomalu. ,,Když jsem vyslal elektřinu, nikoho nezasáhla, ale přísahal bych, že tam někdo byl. A pak, jako kdyby Serena pohltil vzduch a zmizel. Okamžitě vyslal blesky jeho směrem, ale jestli tam Seren byl, neomráčilo ho to. Vyrazili jsme k nim, jenže pak se nám před očima objevila tma a uši zaplnil šum. Pominulo to až po chvíli, ale to už byl Seren pryč, ať se vypařil kamkoliv."

Asmodeus přemýšlel, srovnával si v hlavě všechny informace a vlcích se silnou magií, které znal.

,,Možná to byl jiný gang," napadlo ho. ,,Klidně i Bezměsíční, kteří by se chtěli pojistit, že Aurina nenajdeme pomocí Serena."

Zacharias se na něj stále nepodíval. Očividně se mu nelíbila myšlenka, že něco zkazil. ,,Co budeme dělat teď?"

,,Teď počkáme na úplněk," řekl Asmodeus. ,,A pak se uvidí."

Chudáček Werric, teď to bude mít nepříjemný... XD
No, zajímalo by mě, jaká je zatím vaše nejoblíbenější postava z tohoto dílu XD
Mojí povinností je mít ráda všechny postavy, ale zajímali by mě vaši oblíbenci XD
No nic, zatím ahuuuj XD