Eldiara: Bílá Vrána✓

123.Bod zlomu

,,Královno Calianthe?" Zvolal posel, který vpadl do královnina stanu.

Velká bílá lvice zvedla hlavu a probodla ho pohledem. ,,Co se děje?" Zeptala se.

,,Na obzoru... Objevilo se vlčí vojsko. Pravděpodobně posily," vykoktal posel a sklonil hlavu, aby se jí nemohl dívat do očí.

Calianthe se zaškaredila. ,,Vážně?" Řekla. ,,A já už doufala, že dřív všichni umřou hlady."

Tyhle válečné věci ji nudily. Většinu rozkazování nechávala na svých generálech. Někdy přemítala nad tím, proč vlastně tuhle válku vyvolala. Pak, jako kdyby nečekaně, došla k závěru, že je to vlastně jedno. Mátlo ji to. V těch jasnějších chvílích měla podezření, že ji někdo ovládá. Ale většinou ne. Většinou vedla tuhle válku-pomocí generálů, samozřejmě-a nestarala se o to, proč vlastně.

Víc přemýšlela nad fialovou nebešťankou, která se v den bitvy objevila nad válečným polem. Teda, snažila se na ni nemyslet. Moc jí to nešlo.

V tu chvíli do stanu vpochodovala Fenzumin, zjizvený obličej přísně sevřený.

,,Vaše Veličenstvo," řekla a toporně se uklonila.
Calianthe měla vždycky pocit, že každé takové gesto světle modré nebešťanky má ve skutečnosti znamenat výsměch.

,,Ze směru od hlavního města se blíží další posily-pravděpodobně jednotky zbývajících Vládců vlčí země. A taky ze směru od Ledové země," hlásila a přitom jí škublo ve tváři. ,,Nějaké konkrétní rozkazy?"

Byla to jenom zdvořilost. Moc dobře věděla, že ji Calianthe nechá řídit bitvu.

Calianthe líně pokrčila rameny. Neměla strach z toho, že by prohráli. Vlci očividně na magii zapomněli a mysleli si, že jim nějak ublíží střelný prach.

Fenzumin se uklonila a sotva vyšla ze stanu, začala vydávat rozkazy.
Calianthe poslala pryč i posla a zamyšleně si položila hlavu na tlapy.

Snažila se Starliu ve vojsku vypátrat. Snažila se zjistit, jestli se někde neschovává. Ale jestli ano, tak ji nenašla.
Děsilo ji to, co provedla vlkům v bitvě. Sice jim tím značně usnadnila vítězství, ale děsilo jí to. Děsilo ji, že Starlia odhalila své schopnosti a že si někdo mohl pospojovat víc věcí dohromady.

Nebešťané mají duté kosti, Anthe. Věděla jsi to?

✴️✴️✴️

Nitra se nemohla ubránit uspokojení, když se kráčela v čele své zlodějské armády. Věděla, jak vypadají-jako zrození chaosu. Musela do přední linie postavit ty inteligenčně vyspělejší jedince, aby vůbec udrželi pozice, zatímco za nimi se mezi sebou rvali, štěkali na sebe a běhali všichni zloději a vrazi, které dokázala sehnat.

Nebylo jich zas tak hodně, ale Nitra spoléhala na jejich schopnosti-na touhu po zabíjení a magii. Jako jediní v Eldiaře věděli, jak se vůbec používá.

Když byli na pochodu z Garmoru ke Kalosiru, její hlídky zachytily vojska Vládců Pouště a Pralesa. Vyslala k nim vzkaz, aby na sebe počkali u mostu vedoucí ke Kalosiru a vyrazili spolu. Kdyby přišli odděleně, lvi by je snáz pozabíjeli.

Střetla se s Vládci Pralesa a Pouště, aby domluvila jejich nadcházející kroky. Viděla, že jí nevěří. A viděla jejich strach, když na setkání vyrazila s Chřestýšem a Fluctusem po boku. Měli strach z toho, jakou armádu si přivedla.

Možná přesně to potřebujete, přemýšlela. Ne technologii, ne řád a pořádek. Ale magii, chaos a zlo.

Vládcům se rozhodně nelíbilo, když jim začala vydávat rozkazy a představovat strategie, které stihla vymyslet, ale byla dost přesvědčivá-a Chřestýš dost děsivý-na to, aby se nehádali.

,,Kalosir je momentálně v obležení," řekla Nitra. ,,Lvi je ještě nerozdrtili, protože jsou hradby vystužené issimitem."

Viděla, jak se na sebe Vládci Pouště podívali. Největší ložiska issimitu se nacházela na jejich území a určitě si říkali, kde vzal Kaulevan tolik surovin na to, aby jimi pokryl celé hradby.

Jednoduchá odpověď, pomyslela si Nitra kysele. Ukradl je.

,,Jestli Faezaně zbývají nějací vojáci, potřebujeme je. Potřebujeme všechny, kteří můžou bojovat," pokračovala Nitra. ,,Budeme je proto muset přesvědčit, aby otevřeli bránu a poslali nám vojáky. A to neudělají, pokud budou lvům na očích. To znamená, že se musíme rozestavit před bránu. Než to ale stihneme udělat, lvi na nás můžou zaútočit. Takže si musíte poslechnout můj nápad..."

✴️✴️✴️

,,Vaše Veličenstvo!" Přiběhl do radní síně posel, celý vzrušený.

Faezana zvedla hlavu od mapy Eldiary a unaveně se na něj podívala.

,,Přicházejí posily!" Vykřikl. ,,Přes most! Přichází k nám armáda! Velká armáda."

Faezana na něj ohromeně zírala a úpěnlivě se modlila, aby to nebyl jenom krutý žert nebo sladký sen.

Podívala se na Kaulevana a Mžiky a všichni se okamžitě rozběhli k dalekohledu, který stál u otevřeného okna. Faezana je oba předběhla a nasměrovala dalekohled směrem k Lávotoku, směrem k mostu. Přiložila oko k čočce a snažila se zorientovat. Nejdřív neviděla nic závratného-černé, spálené pláně a to bylo tak všechno. Jenže pak se zaměřila na malé, tmavé siluety v dálce a srdce se jí na okamžik zastavilo.
Posily konečně přišly.

Věděla, že jen možná odsuzuje další vlky k záhubě, ale co jiného mohli dělat? Lvi nestáli o trůn a očividně ani o území. Chtěli jenom zabíjet.

A ona to nehodlá dovolit.
Pocítila v sobě silný příval naděje, vzrušení a energie, které potlačily všechnu únavu a zoufalství.

Faezana se prudce otočila ke generálce Mžiky. ,,Informuj naše vojáky," rozkázala. Aspoň to, co z nich zbylo. ,,Nařiď jim, že se mají co nejdříve seřadit na hradbách a před bránou. A... Řekni jim, že jestli to umí, jestli to dokážou, ať použijí magii."

Viděla, jak se na ni Kaulevan znechuceně podíval, ale nic neřekl. I on věděl, že v tuhle chvíli je magie možná to jediné, co je může zachránit.

,,A já půjdu s nimi," dodala.

Mžiky na ni přimhouřila jedno zdravé oko. ,,Cože? Proč?" Zavrčela.

,,To není dobrý nápad," souhlasil Kaulevan. ,,Když tě zabijí, nebudeme mít koho na trůně. Aurin je pryč."

,,Když nás rozpráší všechny, bude ten trůn k ničemu," odsekla Faezana.

Těšila se. I přesto, že věděla, že nyní přichází ten konečný bod-ta chvíle, kdy se ukáže, kdo vyhraje-těšila se. Protože poprvé, poprvé po mnoha letech, se rozhodla dát průchod své magii. Rozhodla se jí dát svobodu, osvobodit ji ze řetězu, kterými ji před takovou dobou svázala.

Oheň v jejích žilách se nadšeně rozvířil a ona cítila, jak jí prostupuje moc.

Nadechla se. Poprvé po dlouhé době se skutečně nadechla. Jako kdyby celou tu dobu tonula pod vodou a konečně našla hladinu.

Přivinula si k sobě svou moc, svou magii jako ztracené vlče.

Viděla, jak Mžiky s Kaulevanem ustoupili-oheň v jejích očích se nepochybně rozhořel ještě víc.

Prudce se otočila, od tlap jí vyletěly jiskry a pak vypochodovala ze sálu, připravená vypustit svou magii na všechny nepřátele Eldiary.

Tak, máte tady pohled dvou královen! XD Faezana popouští uzdu své magii a Calianthe... Calianthe zní v hlavě jedna důležitá věta z její minulosti XD
Jednou-kdo ví kdy-napíšu její příběh a budete vědět, proč je pro ni tak důležitá XD