Eldiara: Bílá Vrána✓

Epilog:

,,Odcházím," řekla modrá vlčice své sestře.

Fialová vlčice se zlatýma očima se nezdála být překvapená. ,,Na jak dlouho?" Zeptala se.

,,Už se nevrátím," odpověděla modrá vlčice.

Teď už trošku překvapení vyvolala. ,,Ale... Dokážeš to? Opustíš je?"

Modrá vlčice si vzpomněla na rozhovor, který vedla ve snu se svou matkou. Stejně tak se ptala své matky, jestli není sobecké opouštět vlčata a nechávat je na krk Zinranovi.

,,Život ti nikdy nic nedal, Laylo. Jako vlče jsi byla odstrkována a v posledních letech... Obětovala jsi svoje vlastní štěstí pro ostatní. Pro Arcalimu, pro Prales. Oni to pochopí. Ty si zasloužíš štěstí."

,,Ano. Dokážu," řekla a podala své sestře popsaný papír. ,,Až jednoho dne přijdou s tím, že chtějí vědět něco o své matce, řekni jim, že jsem ti tohle nechala v případě, kdyby se mi něco stalo. Dej jim to přečíst."

Arcaliminy oči se zalily slzami. ,,Budeš mi chybět," zašeptala a prudce Laylu objala. ,,Zasloužíš si to."

Layla neodpověděla, ale objetí jí opětovala. Pak se otočila a vyletěla přímo z okna paláce. Zamířila přímo k Ledové zemi-bylo jistější použít Kámen času. Letěla vstříc své budoucnosti. Vstříc svému štěstí.

✴️✴️✴️

,,Jsi si jistá?" Zamračil se Aurin na Starliu. Fialová lvice pochodovala sem a tam v trůnním sále a sluneční světlo pronikající oknem dovnitř jí hladilo tmavou srst. Starlia se naokamžik zastavila, aby nastavila tvář slunci a pak se podívala na Aurina.

,,Nepovažuješ to za dobrý nápad?" Podívala se na něj s přimhouřenýma očima.

Aurin si odfrkl. ,,Jestli jste si vyřešili svoje problémy..." Řekla.

,,Hele. Dělám co můžu," obořila se na něj Starlia. ,,Spravovat rozbitou zemi není záležitost na pár měsíců, jasný?"

,,Jasný, jasný," uklidnil ji Aurin. ,,Ale zdá se ti Říše posledního měsíce jako vhodné první místo?"

,,Na tom se taky pracuje," prohlásila Starlia. ,,Ty hory dokážou být okouzlující, když chtějí. A teď je to tam mnohem hezčí. Když je to vaše Lávové moře pryč, vyslala jsem tam spoustu zeměrůstů. Teď je to tam nádherné. A trochu jsem experimentovala. S pomocí několika vlnostrůjců jsem zajistila život i pár stromům a rostlinám z toho vašeho Pralesa."

,,Tak proto jsi najednou objednávala hromadu Pralesních kytek a semen," pochopil Aurin. ,,Pralesní se z toho mohli ujásat, když jsi toho tolik koupila. Mimochodem, hrubě jsi je přeplatila. To si rozhodně nezaslouží."

Snažil se vytlačit myšlenky na vlčici, která milovala Prales. Co by na Starliin nápad asi říkala?

Starlia ledabyle pokrčila rameny. ,,Hory se ukázaly taky být dobrým zdrojem různých surovin," řekla.

,,Dávej si pozor, kde to říkáš," ušklíbl se Aurin. ,,Jinak ti tam naběhne Nitra s tím, že teď bude všechno její."

,,Já bych řekla, že je teď bohatá dost," odfrkla si Starlia.

To byla pravda. Po válce se opatrně rozvinulo obchodování mezi jejich zeměmi-zprvu nejisté a nedůvěřivé, ale jak si vlci a lvi vyměňovali mezi sebou další a další zboží, najednou toužili všichni po kamenech z Měsíční země či po jídle z Eldiary. A Nitra, jakožto Vládkyně Lávové země, která hraničila s Měsíční zemi, všechen dovoz zprostředkovala, což znamenalo, že z toho měla dost peněz.