Eldiara: Bílá Vrána✓

91.Píseň bitvy

(Mimochodem, s tou písničkou se to čte mnohem líp XD)

,,KRÁLOVNO CALIANTHE!" Ozval se z armády vlků hlasitý výkřik, který se nesl  ohnivými pláněmi až k lvům. Starlia hádala, že je zesílený nějakým kouzlem. ,,STALO SE NEDOROZUMĚNÍ! Nemusíme mezi sebou bojovat! Ať se děje cokoliv, můžeme tuhle situaci prodiskutovat v míru!"

Starlia naokamžik zadoufala, že si obě strany sejdou, dají si svačinu a všechno se vyřeší. Věděla však, že to se nestane-ne, když byla královnou lví země Calianthe.

Ozval se další hromový řev ze strany lvů a v odpověď na něj i samotná, tmavá oblaka, která se hromadila nad armádou, zaburácela v odpověď.

,,ARMÁDO! ÚTOK!" Ozval se hromadný výkřik velitelů ze všech oddílů a celá armáda se najednou dala do pohybu.

Do Starlii narazil jeden stínotkadlec, který se s dravým vrčením řítil z kopce přímo na vlky a bylo mu úplně jedno, kolik lvů srazí k zemi.

Mezi lvy se rozlehl nadšený, bojový řev, jak se jako obrovská masa těl řítili k nepřátelům a Starliu strhli sebou. Musela se přizpůsobit jejich tempu, jinak by ji ušlapali.

,,To se nemělo stát!" Vykřikla Decora, která dlouhými skoky běžela po jejím boku a snažila se překřičet řev a cinkání brnění. ,,Měli jsme moc málo času!"

Starliu ten řev, ten chaos kolem ní ohlušoval. Kolem ní to šumělo a praskalo magií, kterou lvi osvobozovali ze svého nitra, připraveni ho použít na vlky.

Bílá vrána vystoupala k obloze a poletovala nad Starliou, aby ji neztratila z dohledu. Byl to jediný orientační bod, kterého se mohla Starlia držet, protože veškeré vidění jí zakryly mohutná lví těla, běžící po jejím boku a řítící se přímo na ubohou, vlčí armádu.

Starlia běžela vedle nich, cítila jak jí země klouže pod nohami, ale nedovolila si zpomalit, aby nespadla, protože cítila za sebou lví dech-jakmile by se zhroutila k zemi, armáda by jí nemilosrdně ušlapala.

Najednou se zvedl vítr, udeřil ji do obličeje a ona vzhlédla k obloze, odkud se ozývalo podivné, hlasité hučení.

Vytřeštila oči, když uviděla aspoň desítku zvláštních, létajících strojů válcovitého tvaru, jejichž šedá barva jakoby splývala s tmavými oblaky zakrývající oblohu.
Než se nad tím stihla zamyslet, armády se střetly.

Chaos, který Starlia cítila všude kolem sebe, než se armády střetly, byl velký.

Chaos, který nastal, jakmile se linie protnuly, byl obrovský.

Tlukot jejího srdce byl najednou nejhlasitějším zvukem v okolí, vše se ztlumilo na minimum a jakoby se ona sama stala středobodem toho všeho.

Jen matně uslyšela zasvištění, jak se něco řítilo z oblohy a z ohlušující ránou to dopadlo na zem, která se až zatřásla. Někde daleko za ní se ozval bolestný řev.

Přímo na stínotkalce před ní skočil velký, černohnědý vlk, celý oděný v kovovém brnění, které praskalo elektřinou a sotva se svého nepřítele dotkl, lev sebou zaškubal a zhroutil se k zemi.

Starlia šokovaně sledovala, jak se nad ním vlk postavil, jen se protáhl a vrhl se na dalšího nepřítele.

A najednou zase slyšela všechno, kvílení lvů i vlků, ohlušující výbuchy, praskání kostí, mlaskání masa, praskání elektřiny i magie, řev rozkazů i řev mrtvých.

Myšlenky jakoby se jí zalily medem, nechápala, co se to kolem ní děje a nechtěla to chápat.

Nos ji zaplnil čerstvý, železný pach krve a srsti, dráždivý pach spáleného masa a hlavně-a tohle nevnímala čichem, sluchem nebo zrakem-přítomnost smrti, která se rozlézala všude kolem ní, natahovala své pařáty a brala si jednu oběť po druhé.

Dneska měla spoustu práce.

,,STARLIO!" Zařval jí do ucha nějaký hlas a ona se prudce podívala na Decoru, na kterou zrovna skočil nějaký vlk.

Ani se na něj nedívala, když se ve vzduchu zformovala obří, červená vlna a srazila vlka k zemi jako velká pěst.

Starlia neměla čas přemýšlet nad tím, jak to udělala, když byla měnička, protože v tu chvíli někdo zaútočil na ni.

Svět se zatočil, když ji někdo srazil k zemi a zorné pole jí zaplnil kov a namodralá záře spojená s elektrickým praskáním.

Červená vlna však změnila směr a udeřila do vlka na Starlii, přičemž ji pokropila hromadou krvavých kapek.
Starlia se vyhrabala do stoje, cítila jak ji zběsile buší srdce a měla pocit, jako kdyby ji všechny myšlenky vyletěly z hlavy ven.

Všechno se znovu ztlumilo, svět ztmavl a vše kolem ní se rozpilo do nerozeznatelných tvarů. V uších slyšela svůj tep, samé buch buch, buch buch doprovázené třesením země.

A pak se ji před očima zatmělo úplně.

✴️✴️✴️

Kelnan se prodíral mezi lvy do předních linií-k němu se ještě boj nedostal a vlci nepronikli tak hluboko do jejich armády, aby měl možnost bojovat. Ne, že by o to stál, ale srdce mu zběsile bušilo při pomyšlení, že v těch místech, odkud se ozýval řev a do vzduchu zvedal prach, je někde Starlia.

Nemilosrdně strkal do lvů kolem sebe, úplně ignoroval jejich zlostné výkřiky a postupoval dál.

Melodie boje, která zpívala svou hrozivou, krvavou píseň, ještě zesílila a on se vyšplhal na kopec, ze kterého měl dobrý rozhled na celou bitvu.

Lvi měli mnohonásobně větší armádu, vlci se jim vůbec nemohli rovnat, ale Kelnanovi dělali starost obrovské, létající stroje nad jejich hlavami, z jejichž útrob se v jednom kuse řítili malé, ohnivé předměty, jež po dopadu způsobily ohlušující výbuch a na jejich místech se poté nacházely jen krvavé krátery.

Nad hlavou se mu ozvalo ostré zakrákání, které naokamžik přehlušilo píseň bitvy a on vzhlédl nad sebe-ano, poletovala tam bílá vrána.

Zakroužila mu přímo nad hlavou a pak se rozletěla pryč, směrem k bojujícím jednotkám.

Kelnan zaváhal jen na jeden nádech, než se rozběhl přímo z kopce dolů. Měl pocit, jako kdyby mu narostla křídla, nebo dostal obrovskou sílu, protože od sebe lvy odstrkoval stejně snadno, jako kdyby ohýbal stébla trávy a pohled upíral na vránu, jejíž bílá silueta se ztrácela na pozadí bouřkových mraků.

Ve chvíli, kdy ho do nosu udeřil silný pach krve a spáleného masa, se ozval další, ohlušující výbuch, tentokrát mnohem blíž-ale tenhle byl jiný, než ty předchozí. Tohle byl výbuch magie a energie, poznal to podle toho, jak se mu zježila srst, když ho do tváře udeřil teplý vítr.

Přímo před jeho očima, z místa kde se ozval výbuch, se objevila velká masa černého, neprostupného kouře, který se pohyboval jako živý, natahoval se po vlcích, kteří výbuch přežili a obalovali je další vrstvou temnotu. Tady byly jejich technologie k ničemu, pableskování elektřiny nebo malé výbuchy, to všechno jim bylo proti ryzí temnotě zbytečné.

A pak přímo z kouře se jako střela vymrštil k obloze tmavý, fialový flek, který se zastavil ve vzduchu kousek nad bojištěm, zatímco se kolem jeho křídel ovíjely stuhy temnoty.

A Kelnan v té bytosti s hrůzou poznal Starliu.

Muhehehe, začíná nám bitva! XD
No každopádně, zatímco vy tady máte vzrušující podívanou, já jsem se dostala do části, která není zrovna záživná, většinu času jen kecají a navazují vztahy XD Nemůžu tohle přeskočit, ale přesto mi přijde zbytečné to natahovat přes více kapitol, když se tam pomalu nic neděje XD Proto bych je udělala delší, s tím, že by nějakou dobu vycházely kapitoly co druhý den XD Jakmile přejdu k něčemu zajímavému, tak se vrátím ke každodennímu vydávání, ale já vážně nechci natahovat části, které mi nepřijdou tak zábavné XD
No nic, zatím ahuuuj XD