Eldiara: Bílá Vrána✓

45.Vize

,,Ahoj mami," pozdravil Arifas vesele když vkročil do paláce Irablijců.

Vzpomněl si na jeho poslední návštěvu tohoto místa-potřebovali se sourozenci pomoc od Venezii, sestry Vládce Valira.
S těmi už se potkal a nyní vyrazil za svými rodiči a bratrem, kteří jedli zrovna večeři.
Všichni tři se na něj užasle podívali.

,,Arifasi!" Vyjekla Arcalima nadšeně, vstala od stolu a vyběhla k němu. Arifas se o ní opřel. Když jí zabořil hlavu do kožichu, cítil se zase jako malé vlče. ,,Taková radost," řekl pobaveně, aby zakryl náhlou rozněžnělost. ,,To jsem ani nečekal."

Arcalima se odtáhla a olízla mu hlavu. ,,Jsem moc ráda, že jsi tady," řekla a usmála se. ,,Ty a Eilima."

Arifas se ohlédl na bílou vlčici, která stála trochu stranou a jen je pozorovala.
Jakmile Arifase ze svého svěření pustila matka, přišli se s ním přivítat i otec a bratr.

,,A kde máte Laylu?" Zajímal se Arifas, když se posadil spolu s Eilimou k nim ke stolu. ,,Měla tu být taky, ne?"

Silen a Salochin se podívali na Arcalimu, která sebou trhla.
Arifas naklonil hlavu. Co řekl?

,,Layla je pryč," řekla jeho matka tiše. ,,Je to sice jen pár dní, ale dělá mi to starosti. Není po ní ani vidu, ani slechu. Bojím se, jestli se s ní něco nestalo."

Arifas si odfrkl. ,,Zrovna mně by nechyběla," prohlásil, ale když ho Arcalima probodla pohledem, usoudil že to nebyla ta nejvhodnější poznámka.

Podíval se na Salochina. Pořád ho považoval za nejchytřejšího vlka, kterého kdy poznal, takže ho zajímalo, co si o Layilině zmizení myslí.

,,Chceme to ještě chvíli zůstat, jestli se náhodou neukáže, ale asi není moc dobrý nápad nechávat Noru a Sorrdana ve městě samotné," řekl Silen.

Arifas se na něj podíval. ,,Proč? Jednou stejně budou kralovat místo vás."

Silen se pobaveně ušklíbl. ,,Jednou. A to není teď. Musí se toho ještě hodně učit. Takže se bojím, aby náhodou, až se vrátíme, nebylo celé město v plamenech."

Arifas se při té představě ušklíbl. Ani by se tomu nedivil.

Arcalima zvedla hlavu od talíře a podívala se na Silena. ,,Můžete se vrátit ještě dnes," navrhla. ,,Já tu zůstanu a pomůžu hledat Laylu."

Arifas naklonil hlavu na stranu. ,,Nechápu. Ona není zrovna příkladem dokonalé sestry. Jestli si někam utekla, tak ať," pokrčil rameny.

,,Jde o to, že je Vládkyní Rablestu. A nemá ani žádná vlčata! Nemůže si jen tak odejit," vysvětlil Silen.

Arcalima je oba dva probodla pohledem. ,,Tak to není," řekla rázně. ,,Nechci jí najít proto, aby se vrátila do Rablestu. Chci jí najít proto, že je moje sestra a mám jí ráda!"

Arifas se podíval na Eilimu a ta něj. A v tu chvíli měli vidění.

✴️✴️✴️

Salochin poznal ten nepřítomný pohled v očích obou vlků a ponořil se do duchovního světa, aby nahlédl do jejich vize. Měl totiž pocit, že je důležitá.

Všechny zvuky utichly a on se ponořil do zářivých vláken magie, které se mezi těmi dvěma natáhly.

A pak viděl to, co oni.

Tři vlci. Černý, bílý a žlutobílý.
,,Proč míříš do Garmoru?" Zeptal se černý a podíval se na žlutobílého.
Kráčeli pustou, zasněženou krajinou, okolo nich nebylo nic jiného, než sníh.