Eldiara: Bílá Vrána✓

1.Sestry

,,Nechci ti lézt do života..." Začala Arcalima mírně.
,,To jsem ráda, že to říkáš," ušklíbla se Layla. ,,Protože o to taky nestojím."

Byl krásný, překvapivě slunečný den, na poměry Pralesa a její sestra se z nějakého praštěného důvodu rozhodla, že do ní bude hustit své kecy.

Arcalima se zamračila, zatímco Layla se postavila k oknu a sledovala práci zahradníků v královských-samozřejmê obrazně řečeno-zahradách.

,,Laylo, vždycky jsi přece chtěla být Vládkyní, ne?" Zeptala se Arcalima. ,,Teď jí jsi, takže by ses tak měla začít chovat."
Řekla to klidně, bez žádné výčitky, ale Layle se stejně naježila srst na zátylku.

Tobě se to mluví, pomyslela si zlostně. Ty jsi byla rozená královna už od začátku!

,,Neříkej mi, co mám dělat a co ne," zavrčela Layla. ,,Nebudu skákat, jak ty pískáš."
,,Snažím se, abys neudělala nějakou blbost," poznamenala Arcalima.

Layla si odfrkla, aniž by odtrhla pohled od zahrad, které se pyšnily zářivými barvami. Skoro, jakoby se snažily vyrovnat všeobecné barvitosti a živosti Pralesa. Skoro, jakoby se snažily být lepší ze všech sil, ale nikdy jim to nevyšlo.
Layla se okamžitě rozhodla, že jakmile Arcalika vypadne, koupí semena těch nejrozmanitějších květin na světě a pozve ty nejlepší zahradníky, aby se starali o její zahradu, na kterou se budou chtít podívat všichni z celého světa.

,,Posloucháš mě?" Zeptala se Arcalima, zatímco Layla přemýšlela.
Ta se ohlédla a ušklíbla se. ,,Už nějakou dobu ne," řekla upřímně.

Arcalima si povzdechla, zatímco Layla sledovala, jak na její sestru dopadá skrz velké, křišťálově čisté okno, sluneční světlo, které rozzářilo její fialovou srst.
Layla si v duchu řekla, že do své zahrady nezasadí ani jednu fialovou květinu.
Fialovou nesnášela.

,,Podívej se na to takhle," pokusila Arcalima o jinou taktiku. ,,Pokud zemřeš, co se stane s naším rodem?"
,,Vládcem se stane některý z těch tvých spratků," pokrčila Layla rameny. Proti jejím vlčatům nic neměla, ale to Arcalima nemusela vědět.
Teď přimhouřila oči. ,,A to ty snad chceš? Aby se někdo z mých vlčat stal Vládcem?"

A teď udeřila do správné noty.
Layla se zarazila. Chce, aby Arcalima získala i to jediné, co patří Layle?
Nechci, pomyslela si. Ale zároveň nechci dělat to, co mi Arcalima řekne.
A v tu chvíli dostala nápad.

,,No," řekla a to slovo natáhla. ,,Koho navrhuješ?"

Arcalima totiž přijela do Rablestu z jednoho prostého důvodu-aby Laylu ukecala do manželského svazku s nějakým jiným urozeným. A Layle se do toho vůbec nechtělo, nejen z důvodu, že nechtěla poslouchat Arcalimu. Prostě představa, že by si měla vzít někoho naprosto cizího, se jí nelíbila. Ona ostatně si nebyla jistá, jestli by si chtěla vzít i někoho, koho zná. Znala se totiž moc dobře na to, aby věděla, že láska je pro ní cizí slovo.

,,No, nejvhodnější se mi zdá mladší bratr Vládce Valira, z Fedgaru," řekla Arcalima, očividně potěšená, že její sestra spolupracuje. ,,Navíc se říká, že je moc hodný."

Layla zakoulela očima. ,,Pokud je hodný, tak u něj nemám šanci," ušklíbla se a vyrazila ke dveřím. Než odešla, ohlédla se na svou sestru a dodala: ,,Protože každý, takzvaně hodný vlk, jak ty říkáš, by si mě nikdy nevybral."

✴️✴️✴️

,,Tak co, Zulfo?" Zajímala se vlčice se srstí barvy půlnoční modři.
Oslovená, vlčice s modrozelenou srstí, připomínající oceán, se ušklíbla a přišla blíž. ,,Už ho skoro mám," řekla. ,,Je až podivuhodné, jak rychle ti vlci uvěří všemu, co řekneme. A co ta tvoje, Nagrie?"

Nagrie ustoupila a ve slabém světle modré lucerny, zahlédla Zulfa ležet na kamenech ležet nějakou bílou vlčici.

,,Už jsem s ní skončila," řekla Nagrie.
,,Kolikátá je?" Zeptala se Zulfa.
Nagrie naklonila hlavu na stranu a její černé oči se zlověstně zaleskly. ,,Ještě nám chybí ten jeden a budeme připraveny."

Zulfa se hlasitě rozesmála a její chraplavý, zlý smích, se odrazil od stěn jeskyně. Nagrie cvakla tesáky, aby svou sestru utišila.

Zulfa po ní hodila lhostejný pohled. ,,Nikdo nás tady neslyší."
,,Jsme přímo pod městem" poznamenala Nagrie a přitom vyfoukla malý obláček, což byla známka neskutečné zimy v jeskyni.

Zulfa pokrčila rameny. ,,Ale nad námi je spoustu šutrů, takže..." Řekla, ale při těch slovech se zarazila.

Ona i Nagrie se téměř současně podívali do druhé části jeskyně, zahalené tmou.
Nacházela se tam velká hromada suti, pod kterou byla pohřbena jejich sestra Issej. Ony vyvázly jen tak tak, Issej to nestihla.

Tři sestry-nyní jen dvě-se jen tak něčeho nebály-ale od té doby měly trochu strach ze všech padajících kamenů a bortících stropů.

Dokonce přemýšlely, že opustí Labyrint, ale nakonec to zavrhly, jelikož neznaly vhodnější místo, kde by mohly vymýšlet svou pomstu-svůj plán.

Nagrie obrátila hlavu k lucerně, která visela na stěně vedle nich a byla jediným zdrojem osvětlení v jinak temné jeskyni. Ona ani její sestra neměly s viděním po tmě žádné problémy, ale přesto bylo občas lepší, to světlo mít, obzvláště při provádění nějakých složitých rituálů.

,,Pusťme se do toho," řekla Nagrie, aby přerušila nenadálé, napjaté ticho.
Zulfa přikývla, projednou bez žádného úšklebku a podívala se na bílou vlčici. Její bok se sotva zvedal, srst měla špinavou a zakrvácenou.

,,Proč jsi jí tak zřídila?" Ušklíbla se Zulfa.
Nagrie jí probodla pohledem. ,,Nelíbilo se jí, kam jí vedu."

Zulfa si škodolibě odfrkla a pak se postavila naproti své sestře, tak aby bezvládná vlčice ležela mezi nimi.
Provádění rituálů bylo bez Issej těžší a o to víc, když se Temnota nadobro vytratila z Eldiary. To byl taky jeden z důvodů, proč zůstaly tady v Labyrintu.
Protože tady bylo víc podivných sil, nejen Temnota.

Nagrie se Zulfou začaly jednohlasně zaříkávat tichými, symfonickými hlasy. Na jejich tvářích tančily stíny plápolajícího, modrého světla, které z nich dělaly ještě hrůznější bytosti.

Obě dvě cítily, jak jimi proudí ohromná vlna energie, postupuje od tlapek až do celého těla a doprovází jí jemné chvění.
Tma v jeskyni se najednou zdála nějak živější, temnější a hrozivější.

Vlčice na zemi sebou škubla, aniž by se přitom probudila.

Sestry nepřestávaly zaříkávat, zatímco vlčicí u jejich nohou zachvacovaly čím dál silnější záškuby. 

Nagrie a Zulfa zvýšily hlas, když vlčice začala kvílet a doširoka otevřela oči, děsem rozšířené zorničky upírala na něco, co viděla jen ona.

Pak jednou vydala hlasité vytí, naposledy sebou zaškubala a znehybněla-tentokrát, aniž by se jí u toho zvedal hrudník.
Hlasy dvou sester zvolna utichly a jeskyně se ponořila až do nezvyklého ticha.

Nagrie se Zulfou si podívaly navzájem do černých očí, zatímco se jim na krkou zableskly podivné náhrdelníky, na kterých visely jako přívěsky kousky ledu. Měly však čím dál černější barvu.
A na jejich tvářích tančily stíny z plápolající lucerny.

Další kapitola je tuuu! XD
Joo, to vidíte i beze mě, ale lepší začátek mě nenapadl XD Proč tu vlastně něco píšu..? Nemám co říct XD
Hmm... XD
Každopádně, seznámili jste se s naší hlavní hrdinkou Laylou(určitě jí nikdo nemohl čekat! XD), která nemá úplně nejlepší vztahy se svou sestrou XD
A taky se tu objevily další sestry, které nikdo nemá rád XD
Zatím ahoooj! XD