Eldiara: Bílá Vrána✓

80.Hra

Alakinovi to přišlo jako zbytečné divadélko, ale kdo byl, aby zpochybňoval rozkazy svého šéfa?

Navíc už mu jednou vysvětloval, proč si tyhle dramatické příchody neodpouští.

,Vlky to děsí' poučil ho Gannut. ,A strach je ta nejsilnější emoce ze všech.'

Alakin měl dojem, že se jich ostatní bojí tak jako tak, ale radši nic dalšího neříkal.

Teď se rozhlédl po Domu Úplňku a okamžitě pocítil změnu. Jeho pohled nemilosrdně našel černého vlka, kolem jehož krku se obtáčel sněhově bílý chřestýš a samotný vlk mu byl svýma očima a jazykem, jenž mu naokamžik vystřelil z tlamy, velmi podobný.

Chřestyš, pomyslel si Alakin udiveně. Považoval Chřestýše jen za hlupáka, který kolem sebe hromadí spoustu přehnaných historek, aby ze sebe udělal někoho silnějšího a děsivějšího, než kým doopravdy je. Vždyť se nikdy ani neuráčil přijít na úplňkové srazy.

Jednou se o tom zmínil Gannutovi a čekal souhlasné zabručení, ale jeho šéf se jenom zamračil a zavrtěl hlavou.

,Má to stejný účinek, jako naše dramatické příchody' řekl mu. ,Vlky to děsí. Děsí je to všechno, co se o něm povídá. A on to ví. Není hloupý, Alakine. Je chytrý. Až moc.'

Nebýt Chřestýše, Gannut by vládnul celému Smrťákovu a možná by se se zmocnil i celého Garmoru.

Jenže Chřestýš mu to nedovolil-ohrožoval jeho moc a taky pověst. Chřestýš byl známější, než on a Alakin věděl, že to Gannuta neskutečně rozčiluje.

A pak... Pak získal prince.

Gannutovi nijak zvlášť nezáleželo na tom, kolik peněz za něj může dostat, ačkoliv to byl příjemný bonus navrch.

Ne, věděl, že to Chřestýše strašlivě popudí a že ho tenhle kousek proslaví-že ho budou znát všichni a z Chřestýše zůstane jen dávno zapomenutá vzpomínka. Proto se taky postaral, aby se to dostalo na povrch-kdyby chtěl, dokázal by zahladit veškeré stopy po tom, že se v Garmoru kdy ukázal princ.

Ale Gannut chtěl, aby se o tom Chřestýš dozvěděl.

A to se podařilo, protože Chřestýš vylezl ze své ulity a doplazil se až k nim.

Alakin nikdy ty hry, které spolu vůdci gangů hráli, nepochopil.

Bylo by mnohem snazší, kdyby se navzájem zabili, klidně i jedem v jídle, jako to dělali správní vrazi.

Ale i o tom ho Gannut poučil.

,Co by to bylo za výhru? Nezáleží na tom, že ty vyhraješ, ale na tom, aby tvůj nepřítel věděl, že prohrál. A to by nemohl, kdyby byl mrtvý.'

,,Jak okázalé," poznamenal Chřestýš. Alakin na něj přimhouřil oči a při tom lehce syčivém hlasu, ze kterého takřka odkapával jed-a podle toho, co Alakin slyšel o jeho zubech, to nebylo tak nepravděpodobné-se mu zježila srst. Měl teď Chřestýše jako na talíři. Co by mu bránilo v tom, přeskočit místnost a ukousnout mu hlavu?

No. Nejspíš ti vlci, které má za sebou, odpověděl si okamžitě, při pohledu na smečku, kterou si Chřestýš přitáhl sebou. Okázale ignoroval Limeu, která se na ně sladce usmívala a rychle zhodnotil pohledem, kdo všechno tu vlastně je. Tamten uměl vyvolávat iluze bolesti, ten druhý tu bolest opravdu způsoboval a třetího neznal.

Ještě se v rychlosti podíval na Sněžné-v jejich řadách byli převážně vlci s obrannými schopnostmi, pravděpodobně připraveni chránit svého vůdce. Nic, s čím by si měl dělat starosti.

,,Okázalost se v Smrťákově nenosí," odpověděl mu Gannut chladně, čímž mu vlastně lehce naznačoval, že Chřestýš sem přitáhl kdoví odkud, zatímco on sám se tady narodil.

Chřestýš na něj upřel oči, a jedna hadí zornička se mu zúžila tak, že skoro nebyla vidět. ,,V tom případě bys asi měl do Blackstaru," řekl mu pobaveně, jakoby se vyjadřoval k nějakému vtipu.

Alakin měl chuť protočit oči. Tyhle předehry a výměny urážek zabalené v zlatém hedvábí, ho nikdy nebavily. A nikdy nepochopil, proč prostě nepřejdou k věci.

,,Vidím, že ses konečně uráčil přijít osobně," pokračoval Gannut, když si sedl a jeho poznámku ignoroval. ,,Čím to asi bude?"

Jasná provokace.

Chřestýš ledabyle pokrčil rameny. ,,Je krásný den, měsíček svítí... Tak jsem si řekl, co si takhle nevyjít na sraz gangů?"

Gannut na něj upřel jedno jasně červené oko-to druhé, bílé, bylo slepé.

Chřestýš rozhodně nebyl jediný, kdo měl děsivý pohled a dle Alakinova názoru, byl ten Gannutův mnohem děsivější.

Vůdce Bezměsíčných mlčel, jen opětoval Chřestýšovi pohled. Další provokace.

Gannut moc dobře věděl, jakou magií Chřestýš vládne. Věděl, že Chřestýš spoléhá na to, že si přečte místo, kde ukrývají prince, v jejich myslích. Teď však musel narazit na nepříjemné překvapení-kolem jejich myšlenek se postavila neprostupná, magická hradba, kterou nedokázal překonat.

Fluctus si nevěřícně odfrkl. ,,Vy dva jste ještě otravnější, než královna," prohlásil. ,,Můžeme přeskočit vaše ukazování moci a síly a rovnou přejít k hlavnímu tématu dnešního srazu?"
Pro jednou s ním Alakin souhlasil.

Chřestýš se pomalu odvrátil od Gannuta a upřel oči na Fluctuse, který rychle uhnul pohledem, aby se vyhnul jeho očím.

Něco tají a nemá takovou ochranu, jako my, napadlo Alakina.

,,A co si myslíš, že je hlavním tématem dnešního srazu?" Zeptal se Chřestýš a jeho hlas by byl upřímně zvědavý, kdyby Alakin nevěděl, co je zač.

Fluctus zatěkal pohledem k Bezměsíčným a pak se mu po tváři rozlil spokojený úsměv.

,,Já si to velmi rád poslechnu," řekl nakonec.

Alakin znovu přemohl nutkání, obrátit oči v sloup.

Už se k něčemu dostaneme? Pomyslel si podrážděně. Předpokládal, že dnes se strhne rvačka a on by byl radši, kdyby přeskočili tyhle tanečky a už se na to vrhli.

A v tu chvíli se místností rozlila oblaka páry.

Zakryla světlo vyzařující z lustru, nahromadila se v místnosti a Alakinovi se před očima objevilo světlé šedo.

Přikrčil se a zavrčel, připravený se vrhnout do boje, jestli to bude nutné.

A pak se z oblaků páry a šedého světa ozval hlas: ,,Zapomněli jste na jednoho člena."

Taková kratší, zase informační (já se omlouvám, ale mě vždycky hrozně baví tyhle dialogy mezi zločinci XD) a s useknutým koncem XD
No nic, zatím ahuuuj XD