Eldiara: Bílá Vrána✓

49.Vstup na vlastní nebezpečí

,,Proč míříš do Garmoru?" Zeptal se Python a podíval se na Aurina.

Kráčeli pustou, zasněženou krajinou, okolo nich nebylo nic jiného, než sníh. Bouře se naštěstí brzo uklidnila a oni mohli pokračovat v cestě do Garmoru.
Aurin se v jejich přítomnosti cítil lépe-Pythona znal a Enyo sice většinou odpovídala krátce, především jemu, ale Pythona si dobírala a nepůsobila na něj nijak zle.

,,Jedna vlčice-Layla-byla unesena a já jí musím zachránit," odpověděl Aurin po chvilce. Na zádech mu seděla bílá vrána, která souhlasně zakrákala.

,,Princ a jde někoho zachraňovat?" Podivil se Python, který měl tmavou srst plnou sněhu, stejně jako Aurin. Oni dva se neustále propadali do závějích, zatímco Enyo, která se v bílé krajině skoro ztrácela, zlehla našlapovala s veškerou důstojností.

,,Ty jsi urozený a taky jsi někam utekl a teď jdeš do Garmoru," poznamenal Aurin, aby se bránil. ,,Což mi připomíná... Proč jsi utekl od svého otce? A proč máte namířeno do Garmoru?"

Python si vyměnil pohled s Enyo.
,,No... Slyšel jsi o smrti mého bratra?" Zeptal se Python s nezvyklým váháním.

Aurin přikývl. Proto měla být nyní budoucí Vládkyní Lusja, ale Aurin měl pocit, že to Obaryion nikdy nedovolí. Obzvláště, když byla jeho dcera slepá.

,,Zabila jsem ho," ozvala se Enyo.
Aurin vytřeštil oči a srst na zádech se mu naježila. Bílá vlčice ho sledovala nečitelným pohledem, takže si Aurin nebyl jistý, co si o tom myslí.

,,Narodilo se mu vlče a jeho matka byla nějaká potulná vlčice. Chtěl to vlče zabít, protože ho považoval za ostudu," vysvětloval Python.

,,A já jsem ho za to zabila," prohlásila Enyo. ,,Ten vlk si zasloužil zemřít. Chtěl zabít své vlastní vlče."

Python se na ní radši nepodíval. ,,Šel jsem svého bratra pomstít. Našel jsem Enyo a zaútočil."

,,Jenže já jsem Pythona zabít nechtěla," dodala Enyo. ,,Nic neudělal. A já nechci zabíjet nevinné. Smrt si zaslouží jen ti, co něco udělali. A Python se z nějakého šíleného důvodu rozhodl, že půjde za mnou, kamkoliv se hnu."

Python se konečně zazubil, což mu bylo mnohem podobnější a Aurin se uvolnil.

,,No a teď míříme do Garmoru, protože se chceme více naučit magii-a neexistuje lepší místo než Garmor, co se týče magie," dokončil Python.

Aurin se nad tím musel zamyslet a znovu se podíval na Enyo. Nevypadala, že by nějak litovala toho, že Pythonův bratr zemřel. Aurin to dokonce chápal-sám ho poznal a byla to skoro věrná kopie svého otce. Ale nebyl si jistý, jak se nyní bude cítit ve společnosti někoho, kdo zabíjel. A možná pořád zabíjí, vzhledem k tomu, jak to Enyo podala.

Pak se však v duchu uklidnil a řekl si, že on není zlý vlk-nebo minimálně ne ve svých očích. Co na něj říkali ostatní, to už byla otázka, na kterou nedokázal odpovědět.

,,Víte, že Garmor je jedno z nejnebezpečnějších míst v celé Eldiaře?" Zeptal se Aurin.

Python lehkovážně pokrčil rameny. ,,No a? Jsem tu já."

Enyo si nevěřícně odfrkla a lehce do Pythona strčila. ,,Jo jasně. Mysli si co chceš," řekla s menším úšklebkem.

Python se nafoukl a hrdě vypjal hruď.
Teď i Aurin zakoulel očima a jen pobaveně zavrtěl hlavou. Očividně si nedělali žádné starosti s tím, že míří k místu, kde se to jen hemží kriminálníky.

A proč? Našeptával Aurinovi v hlavě nějaký hlas. Může za to tvoje sestra.

Aurin věděl, že Garmor byl město zločinu spoustu let před ním a jeho sestrou. Ale taky věděl, že jakmile se Faezana dostala k trůnu, počet kriminálníků v tomto městě se rapidně zvýšil. A i po celé Eldiaře.

Co se stalo? Přemítal Aurin. Faezana nebyla zlá. Zvýšila sice daně, ale proto, aby mohla vlkům dopřát pohodlnější život, v podobě technologií.

Jenže něco se zásadním způsobem pokazilo. Vynořilo se spoustu vrahů a zlodějů a pak i tací, jako byl Chřestýš, kteří dávali tyto skupiny dohromady a dali jim něco, co doteď neměli: organizaci.

Eldiara a s ní i Faezana a všichni králové a královny před ní spoléhali na jedinou věc-a to, že tito kriminálníci nedrželi spolu, bojovali proti sobě, takže se vlastně zabíjeli navzájem a jejich počet se udržoval na stejné úrovni. Úrovni, kterou všichni radši přehlíželi, než aby s ní něco dělali.

Ale pak se spojili, stali se silnějšími a bylo mnohem těžší je porazit. Vlastně prakticky nemožné.

Obzvláště, když spoléhali více na magii, než technologii.

Aurin se snažil rozpomenout, kdy naposledy použil svou magii světla. Možná, když byl malý. Nepamatoval si to.
Ale moc dobře si pamatoval, kdy tu magii použila jeho sestra.

Tiše se nadechl. Snažil se na tu událost nemyslet, protože změnila jej, jeho sestru i celou Eldiaru. 

A tak se radši zaměřil na sníh pod jeho tlapami, na to jak se třpytil ve světle slunečních paprsků a jak mu křupe pod nohama.

Sníh byl tak jiný než oheň...

✴️✴️✴️

K večeru dorazili do Garmoru. Aurin si všiml, že se nad jistou částí města vznáší kouř a že se ho vlci snaží marně uhasit.

,,Garmor, nádherný Garmor," řekl Python vesele. ,,Zdá se, že je tu zábava."

Oprýskané, šedé hradby měly v sobě zasazenou velkou bránu, u které k Aurinovému nesmírnému údivu, nehlídal jediný strážný.

Nad bránou byl napsaný rudou barvou-teda, snad to byla barva-text, říkající: Vstup na vlastní nebezpečí.
Dvoukřídlé, mřížové dveře brány se skoro houpaly v pantech.
Aurin se naježil, když jimi prošel na prázdnou ulici.

Když tu byl naposledy-ještě předtím, než se Faezana stala královnou-tak na ulicích taky nebylo moc vlků, ale rozhodně víc než teď. Rozum mu říkal, že většina se buď stáhla někam dál od hořící čtvrti nebo právě naopak šli pomoct hasit, ale neměnilo to nic na tom, že z tohoto města měl špatný pocit.

Ohlédl se k místu, odkud se vznášela oblaka černého kouře, jehož pach se roznesl i do zbytku města, takže přinutil Aurina zakašlat.

,,Veselé místo," poznamenal Python, zatímco stáli uprostřed malého náměstí a sledovali kamennou sochu nějakého vlka, který byl celý pomalován krvavými nápisy, z nichž většinu Aurin nedokázal přečíst.

Ohlédl se na vránu, sedící na jeho zádech, aby se aspoň přinutil myslet na to, proč tady je a nedal se okamžitě na útěk. ,,Tak kam teď?" Zeptal se.

,,Není to jasné?" Poznamenala Enyo. ,,Ta tvoje vlčice byla unesená. A pokud ještě není mrtvá, tak jednoznačně bude ve Smrťákově."

,,Zase máš štěstí," dodal Python, když se odvrátil od sochy. ,,Kde se totiž dá naučit magie lépe, než ve Smrťákově?"

Garmor byl nebezpečný sám o sobě.
Smrťákov, to byla sebevražda.

Aurin si zhluboka povzdechl. Stačilo mu projít hloupou branou a vidět ještě hloupější sochu a už teď se mu ježily všechny chlupy. Zároveň však posilovaly odhodlání, že nemůže nechat Laylu ve spárech někoho, kdo s její krví pravděpodobně ozdobí něčí dům.

,,Tak fajn," povzdechl si. ,,Jdeme do Smrťákova."

Uh, trochu později, zapomněla jsem to vydat XD Ale aspoň, že jsem si vzpomněla! XD
No nic, zatím ahoooj XD