Eldiara: Bílá Vrána✓

117.Obléhání

Nebešťané používali k přesunu na nejrůznější místa křídla-což bylo logické. Starlia znala nejpoužívanější a nejkratší vzdušné trasy, které se lvy jenom hemží a zařídila, aby se jim vyhnuli.

Nejdřív samozřejmě museli přeplavat Křišťálové jezero, což byl dost těžký úkol-v jeho blízkosti totiž hlídkovali strážní. Starliu napadlo, že by mohla vytvořit vzduchové bubliny, díky kterým přeplavou jezero pod vodou, aniž by se museli vynořovat. Křišťálové jezero mělo sice velmi průhlednou vodu, ale Starlia se taky postarala o to, aby je stíny aspoň jemně překryly. Bylo to těžké a pomáhal jí Python, protože se pořád moc nenaučila, používat své magie zároveň. Nicméně to fungovalo a ostatní se u toho dokonce hodně bavili. Využívali toho, že se nemusí vynořovat, dělali ve vodě blbosti a lovili ryby. Starlia obrátila oči v sloup, když jedna ryba vlezla Pythonovi do tlamy a on se začal dusit.

Když byli u břehu, vynořila se jako první, zakrytá stínem a ujistila se, že jsou strážní dost daleko na to, aby je viděli. A pak se vydali na cestu.

Starlia by to nejradši vzala středem, přímo k Světlému lesu, protože měla čím dál silnější pocit, že jim dochází čas. Nemohli však riskovat, že je někdo odhalí. To by je zdrželo ještě víc, než obcházení, obzvláště kdyby byl někdo zraněn.

Královna s Jizvou jim kroužily nad hlavami, připravené pohlídat oblohu i zemi a upozornit je, kdyby byl někdo v dohledu.

Starlia hodlala zamířit k Dlouhé řece, která se kroutila územím Říše prvního měsíce až do Světlého lesa-ta je povede. Nevzala to k ní úplně přímo, protože Dlouhá řeka protékala místem, které bylo velice blízko k Zimnímu a Hlavnímu ostrovu.

,,Fuj, tady je horko," zabručel Seren. ,,Dokonce horší, jak v Lávové zemi."

,,Tam aspoň nesvítilo slunce," souhlasil Werric.

Starlia je ignorovala. Ona byla ráda, že je zase doma. Netoužila po ničem jiném, než roztáhnout křídla, vznést se k obloze a nechat se unášet větrem. Tam neexistovaly starosti, byla jen ona, její křídla a nebe. Ale nemohla, protože měla poslání, protože musela zachránit lvy i vlky a nechtěla dovolit, aby někdo další zemřel.

,,Cítím se tu strašně na ráně," stěžovala si Layla. ,,Já chci Prales."

,,Souhlasím," přidal se Python.

,,No, vy máte smůlu," ušklíbla se Ferox. ,,Poušť, Lávová země, Ledová země, dokonce i Louka-všude je jen minimální množství stromů. Vy jste ohrožený druh."

,,U nás je stromů dost. Nebo minimálně víc, než u vás," řekla Starlia. ,,Třeba v Říši sedmého měsíce. Celé území je pokryto lesy."

,,Páni. To jsou ty ostrovy?" Ozvala se Oltiris vzrušeně, když jako první spatřila v dálce temnou, vznášející se siluetu Zimního ostrova.

,,Jak se to asi drží ve vzduchu?" Přemítal Werric.

,,Stejně, jako může existovat nejsušší a nejmokřejší místo v Eldiaře vedle sebe," ušklíbla se Layla.

,,Podle legendy se kdysi bohyně větru naštvala na boha země a hrábla tlapou do země, aby vytvořila létající ostrovy, které budou navždy patřit pod její vládu," poučil je Kelnan.

,,Ha," ušklíbla se Starlia. ,,To jsem si nikdy nezapamatovala."

Kelnan se na ni podíval a nesouhlasně-a zároveň pobaveně-si odfrkl. Věděla, že je rád, že se zase chová jako dřív. Teď to bylo snadné. Vlky si oblíbila a cítila se s ním dobře. Nemusela myslet na válku a na to, co v ní provedla. Armáda, ve které strávila nějaký čas, byla plná smutku a zoufalství. Vlci, se kterými trávila čas teď, byli drzí a odvážní. Tedy, když zrovna netruchlili po Azanovi.