Eldiara: Bílá Vrána✓

104.Setkání

,,Jizvo!" Vykřikla Layla nadšeně. Cítila se skoro rozpačitě, že je takhle vzrušená ze setkání s vránou, ale celou dobu ji zajímalo, kam se Jizva poděla a proč neletěla s Královnou.

Bílá vrána zakrákala-Layla si byla klidně jistá, že to bylo radostné zakrákání-a přiletěla k ní, aby jí pročísla drápy srst.

,,To je ta tvoje druhá vrána, že?" Hádal Aurin, který stál kousek za ní.

Layla přikývla. ,,Nemám tušení, co dělá v Misidiru," přiznala.

Jako kdyby tím Jizvě něco připomněla, bílá vrána od ní poodletěla a zakroužila nad něčím před ní.

Jizva zakrákala, znělo to skoro jako nařízení a chvíli se vznášela nad zemí, jako kdyby na něco čekala.

Layla si vyměnila nechápavý pohled s Aurinem, který pokrčil rameny a pak se s přimhouřenýma očima podívala zpátky na Jizvu.

Královna přistála Layle na hlavě a vzrušeně zamávala křídly.

A Layla... Layla si byla celkem jistá, že uslyšela něčí zašeptání: ,,Ne, nedělej to, je to špatný nápad!"

Přímo před ní se v tu chvíli objevili dva lvi.

Layla okamžitě uskočila, přikrčila se a hluboce zavrčela, připravená použít magii, ale pak si jednoho ze lvů prohlédla lépe a úplně oněměla.

,,Aurine..." Řekla nevěřícně.

,,Já vím, já vím, já vím," zadrmolil vyplašeně.

Dva lvi očividně nevěděli, co by měli dělat-jeden se tvářil nedůvěřivě, druhý zvědavě.

O tomhle lvovi se mi zdálo, pomyslela si Layla ohromeně a pomalu se napřímila, když se nezdálo, že by se schylovalo k boji.

Oba si je opatrně prohlédla a věděla, že oni dělají to samé.

Nedůvěřivě vypadající lev byl čistě oranžový, s hustou srstí kolem hlavy-Layla to nedokázala úplně posoudit, nebyla odborník na lvy, ale tipla by si, že tohle je samec.

Druhý lev, tmavě fialový, musel být v tom případě samice-byla taky štíhlejší, neměla srst kolem krku a naopak měla křídla.

Layla si uvědomila, že Jizva zakroužila nad ní a významně zakrákala.
Nikdo z nich dlouho nemluvil, stáli sami obklopeni temnými, prázdnými domy a měřili se navzájem pohledy.

,,Kdo jsi?" Zeptala se nakonec Layla. Nemohla že lvů spustit oči-vypadali tak... Zvláštně. Neměli dlouhý čumák a naopak velké tlapy, ocas zakončený chlupatou špičkou. Layla samozřejmě už viděla kočkovité šelmy třeba v Pralese, ale nikdy jim nevěnovala moc pozornosti-teď se na ně dívala jinak, protože to podle všeho byli inteligentní, mluvící bytosti s magií.

,,Já... Jsem Starlia," dostala ze sebe konečně fialová lvice. ,,Tohle je Kelnan."
Oranžový lev po ní vrhl podrážděný pohled, jakoby nechtěl, aby se jim představovala.

,,Ale dej pokoj," zašeptala mu Starlia. ,,Ta vrána nás k nim zavedla, no ne?"

Layla se napřímila. ,,Jizva vás zavedla... K nám?" Ujišťovala se.

Starlia opatrně přikývla a přimhouřila oči. Vypadala, že má chuť se na něco zeptat, ale neví, jak by to měla udělat. Nakonec ze sebe vychrlila: ,,Jsi Strážkyně času?"

Layla ztuhla. Jestli si předtím nebyla jistá, že tohle je lvice z jejího snu-kdo ví, třeba vypadali lvi podobně a tohle mohl být někdo úplně jiný-teď si jistá byla.