Eldiara: Bílá Vrána✓

102.Dovádění

,,Tak co, už Aurin něco vyčaroval?" Houkla na ně Ferox a ohlédla se k nim. ,,Zajímalo by mě, jak moc bude naše princátko v magii schopné!"

,,Bude to ještě chvíli trvat," upozornila ji Layla.

Ferox zakoulela očima, ušklíbla se a vrátila se zpátky k rozhovoru s ostatními.

Layla šla vedle Aurina se zvednutou hlavou, nechávala chladný vítr pročesávat její srst a sledovala třpytivou záři sněhu, zatímco přemýšlela nad tím, co jí řekl.

Najednou viděla Faezanu úplně jinýma očima-jako vlčici, která vládla ohromnou mocí, ale ta se jí začala hnusit poté, co s ní zabila své rodiče.

,,Když jsem se narodila já," řekla Layla váhavě. Měla pocit, že by měla Aurina nějak uklidnit, protože se šoural vedle ní se skloněnou hlavou a vypadal, jako kdyby nesl na zádech tíhu celého světa. Nebyla si úplně jistá, jak se utěšuje, protože to nikdy nezkoušela, ale její sestra to dělala v jednom kuse. Nemohlo to být přece tak strašné, ne?

,,Když jsem se narodila já, moje matka i moji sourozenci zemřeli. Neřekla bych, že je to úplně moje chyba, ale... No, není divné, že oni zemřeli a já přežila?" Dodala. Vlčice, která není tak dobrá, jako Arcalima, pomyslela si trpce.

,,Tyhle věci se stávají," řekl Aurin a pak si povzdechl. ,,Právě jsem prozradil největší tajemství své sestry vlčici, kterou skoro ani neznám. Paráda. Myslím, že kdyby se o tom Faezana dozvěděla, asi by zapomněla na to, jak magii nesnáší."

Layla se pobaveně zašklebila. ,,Nezapomeň, že já vám všem řekla o tom, že ve skutečnosti nepocházím z vaší doby. Myslím, že moje tajemství je horší," poznamenala.

Zdálo se, že to Aurinovi trochu zvedlo náladu, jakoby se doteď hryzal výčitkami svědomí, že jí to řekl. ,,Pravda. Jdeme cvičit magii?" Zeptal se.

Layla oceňovala, že i přesto, co udělala jeho sestra, je ochotný se stále magii učit a ihned mu začala vysvětlovat, jak by na to měl jít.

,,Budeš na to potřebovat hodně soustředění a taky hodně času. Předpokládám, že si něco pamatuješ i z dob, kdy jsi ji používal, takže se to zkus vyhrabat ze svého mozku, jasný?" Poučovala ho a všimla si, jak Aurin zakoulel očima. ,,Magie je... Něco, co cítíš uvnitř sebe, něco co čeká na to, až si toho všimneš. Ono... Těžko se to popisuje, ale magie je hmatatelná, dokážeš ji usměrnit a udělat s ní to, co potřebuješ. Jelikož nepředpokládám, že bys měl nějak vzpurnou magii, jako třeba Pharsa, tak pro tebe platí pravidlo, že jsi pánem té magii, nemusíš ji o nic prosit. Ona chce, abys ji použil. Nejlepší je, když cítíš zrovna nějaké silné emoce, proto se vlčata magii učí nejlépe, protože prožívají tolik emocí a tak rychle, až se pomalu nemusí na magii ani soustředit."

,,Já jsem byl vždycky docela klidný," řekl Aurin. ,,U mě to bude trošku těžší."

,,Hm. Vsadím se, že v dohledné době nebude těžké vyvolat strach nebo nějakou jinou emoci," ušklíbla se Layla. ,,Předpokládám, že zažijeme pěkně šílené věci."

Aurin pozvedl bradu. ,,Když se nad tím tak zamyslím, vydáváme se na výpravu, jako kdysi Pharsa a ostatní, královští sourozenci nebo Vyvolení," řekl zamyšleně.

Layla sebou trhla. Takhle nad tím dosud nepřemýšlela-a taky si nebyla úplně jistá, že ví, kdo jsou Vyvolení-ale uvědomila si, že má Aurin pravdu.

,,Zpátky k magii," řekla mu, než stačil odvést řeč jinam, jako předtím. Bylo jí jasné, že Aurin je zvědavý na její dobu, ale ona mu o ní nechtěla moc říkat-o ní, o jejím životě, o její sestře. ,,Často pomáhají nejrůznější vzpomínky. Vzpomeň si na nějakou, kde jsi byl šťastný, například. Mohli bychom to zkoušet i s negativními, ale... To mi nepřijde moc bezpečné."

Layla si uvědomila, že si dává pozor, aby se co nejméně zmiňovala o tom, co Faezana dokázala v záchvatu vzteku a úplně ji to ohromilo.

Tahle doba už mi leze na mozek, pomyslela si zlostně. Cítila se nepříjemně a málo ve své kůži.

Aurin podle všeho odhadl, na co myslí, ale nic neřekl a jen přikývl.

,,Já půjdu napřed, ty to zkoušej," řekla Layla spěšně a přidala do kroku, aby ho nechala za sebou.

,,Tak co?" Zajímal se Werric a ohlédl se za Aurinem, když s nimi Layla srovnala krok. Pohled upřela k obzoru, aby se podívala po Královně-vždycky letěla kousek před nimi a pak se zase vrátila, aby se jí neztratili. Kolem se nenacházelo nic jiného, než zasněžené, bílé pláně, což Layla brala jako dobré znamení-žádní vlci, kteří by je hledali a chtěli odvést zpátky k Nitře, či dokonce zabít.

,,Nechala jsem ho to zkoušet," vysvětlila Layla. ,,A jak se daří vám?"

Pod nohami se jí zatočila spirála, která změnila tvar jejího stínu a odplula pryč, přímo k Pythonovi, takže se Layla ocitla bez stínu.

,,Zatím neumím temnotu zhmotnit," řekl s veselým výrazem. ,,Ale už mi to celkem jde!"

,,Rozhodně," řekla Layla sarkasticky a přimhouřila na něj oči. Země pod nohami se jim lehce zatřásla a Python se zabořil až po čumák do sněhu.

,,Hej!" Vykřikl, zatímco sebou prudce házel, aby se dostal ze sněhu. ,,To bylo nefér! Serene, oplať jí to!"

Seren se nenechal dvakrát pobízet a zaměřil se na Laylu, jež nestačila uhnout před zlatou, prašnou koulí, kterou proti ní mrštil a která se jí rozprskla přímo na obličej.

Layla zlostně vyplivala třpytivý zlatý prášek a přimhouřila na Serena oči. Vyjekla, když do ní někdo rychle strčil, takže se zabořila čumákem do sněhu.

Rychle se vyhrabala, potřásla hlavou, aby se zbavila sněhu a zlatého prášku a probodla pohledem Kunnu, která se smála jako šílená. Její smích ale brzo ustal, protože zničehonic sebou praštila do sněhu bez žádné viditelné příčiny.

Layla proti své vůli vybuchla smíchy, když viděla její vykulený výraz a to, jak se Seren do sněhu zřítil hned po ní.
Byla si celkem jistá, že ví, kdo se přidal na její stranu.

,,Enyo! Přidej se k nám!" Vyjekl Python, který už se stačil vyhrabat ze sněhu a dohnal je.

Bílá vlčice si odfrkla. ,,Já se radši budu-"
Nedokončila to, protože prudce uhnula na stranu a ve sněhu vedle ní se objevila divně tvarovaná díra.

,,Nezapomeň, že cítím všechny emoce," řekla lehce pobaveně, zatímco se ve sněhu zjevil Alakin, srst celou poprášenou sněhem.

Nad hlavami jim zakrákala Ferox, která se vznesla do vzduchu, aby na ni nemohli a zároveň na ně lehce dorážela.

Když Layle málem vyškubla několik chlupů na hlavě, jak nad ní proletěla, přimhouřila na ni oči a nechala k ní vymrštit několik sněhových koulí-jedna ji zasáhla a srazila přímo do sněhu.

,,Ha!" Vykřikla Layla uspokojeně, ale to už koutkem oka spatřila, jak se k ní řítí něco zlatého a třpytivého. ,,Tentokrát ne!" Stačila se sehnout a koule místo ní srazila Werrica a praštila s ním do sněhu.

,,Hm. Nevadí!" Zazubil se Seren a začal po nich házet další zlaté koule.

✴️✴️✴️

Aurin je s lehkým smutkem pozoroval. Když viděl, jak se všichni s magií baví, ještě víc ho to namotivovalo, aby se k nim připojil taky. Věděl, že tam jeho magie někde je, ale navzdory tomu, co Layla říkala, měl pocit, že chce dělat všechno, jen ne ho poslouchat.

Tak jen pozoroval jejich zábavu a přál si, aby se k nim mohl přidat. Přitom zamyšleně přemýšlel nad tím, jak je zvláštní, slyšet smích Layly-zatím nikdy neslyšel, že by se smála, narozdíl od ostatních. Podivně ho to těšilo.

Jelikož ostatní byli zabráni do svého halasného hraní, byl on první, kdo si všiml na obzoru tmavých plání, které značily, že jsou blízko Lávové země.

Sevřelo se mu hrdlo, když si uvědomil, že brzy vstoupí do míst, kde začala válka.

Proto přidal do kroku, aby se přiblížil k ostatním a mohl jim říct, co před sebou vidí.

Muhehehe, taková klidná kapitolka se zlověstným koncem😏
No nic, zatím ahuuj XD