Eldiara: Bílá Vrána✓

115.Pod horou

,,Hm. Že by tu kdysi žili nějací ti vaši zločinci?" Zeptal se Werric zvědavě, když vkročili do vesnice.

Aurin se širokým obloukem vyhnul kostře trčící ze země a zamračil se. Tohle místo se mu nelíbilo-a to bylo co říct, v porovnání se všemi dalšími místy, které byly ještě horší.

,,Možná..." Přikývl Kelnan. Aurin se na něj otočil, když uslyšel v jeho hlase nejistotu.

,,Zločinci se mezi sebou nesnesou. A tohle vypadá jako docela velká vesnice," vysvětlil.

,,Možná ji založilo jenom pár lvů a ti se pak rozrostli," napadlo Werrica.

,,Možná," zopakoval Kelnan.
Aurin přimhouřil oči, ale nechal to být.

,,Budeme tu postávat a očumavat nějaké zříceniny ještě dlouho?" Zaškaredila se Ferox.

,,Neodpočineme si?" Zeptal se Python.

,,Ne," zabručela Layla. Aurin se při zvuku jejího hlasu napřímil a automaticky ji vyhledal pohledem-ihned však odvrátil oči, když si uvědomil, co dělá. Přestávalo se mu to líbit-skutečnost, že v její přítomnosti dokáže lépe nasměrovat a ovládat světlo, že se cítí šťastně a uvolněně. Vůbec se mu to nelíbilo. A hrozivé podezření, které se mu usadilo v mysli, to ještě víc zhoršovalo.

,,Nesmíme ztrácet čas," souhlasila Starlia.

,,Zase mají tu svou utíkací náladu," povzdechl si Python nešťastně. ,,Teď už se přestávky nedočkáme."

Opustili vesnici a pokračovali dál-Aurin se snažil potlačit podivnou žárlivost, která se ho zmocnila, když viděl jak Layla se Starliou letí jako vždy vepředu a ostatních si nevšímají. Někdy docela litoval, že taky nemá křídla.

Údolí se zužovalo, až se ocitli v jeho nemilosrdném sevření, po jejich bocích se k obloze zvedaly zubaté, černé skály.
Cestou nalezli další známky obydlení-staré ohrady, kolem kterých se ještě potulovaly nějaké ovce nebo kozy. Aurin pochyboval, že by to byly původní zvířata, které tu někdo choval, ale spíš potomci těch, jež tu zůstala, když vesnice vyhořela. Muselo to být docela poklidné místo-hory byly sice nebezpečné, obzvláště s těmi létajícími ještěrkami, ale dokázal si představit nějakou partičku zlodějů, ve snaze utéct z Říše posledního měsíce, nacházející tohle údolí, kde se rozhodnou zůstat.

Z přemýšlení ho vytrhly Layla a Starlia, které prudce přistály před nimi.
,,Máme problém," oznámila Layla.

✴️✴️✴️

,,Mně se to nelíbí, jestli můžu říct svůj názor," ozval se Seren.

,,Ne, nemůžeš" ušklíbla se Ferox. ,,Jsi nejmladší, takže tvůj hlas nemá žádnou váhu v rozhodování."

,,Stejně nemáme na výběr," poznamenal Werric. ,,Pokud se teda nechcete vracet zpátky přes údolí a hledat cestu jinudy."

Údolí se jim přímo před očima zavíralo a ze země se před nimi tyčila k obloze strmá, obrovská hora, která splývala s těmi, jenž je dosud obklopovali. Byla porostlá mechem, krátkou trávou a nízkými dřevinami, ale čím výš se Aurin díval, tím méně jich bylo, až neviděl nic, než holý, černý kámen. Tuhle horu nemůžou přelézt-a nikde ani neviděl nějakou stezku, kde by to šlo.

To by byl konec jejich výpravy, kdyby přímo v hoře nebyl vyhloubený temný, dokonale kulatý otvor, lemovaný zdobenými kameny.

,,Pravděpodobně to používali ti lvi, kteří žili v té vesnici," řekl Kelnan. ,,Možná nás to dostane na druhou stranu celé téhle hory, nebo rovnou do Říše prvního měsíce."