Eldiara: Bílá Vrána✓

62.Zemětřesení

Rasenja se tvářila rozzuřeně. Velmi rozzuřeně.

Ale pak jí pohled padl na Laylu a na řetězy, které se válely nedaleko ní a ona vytřeštila oči hrůzou.

,,Co jsi to udělala?" Zachraptěla a začala couvat pryč, málem zakopávala o vlastní tlapky. ,,Už je pozdě, pozdě, pozdě..."
Layla na ni vycenila zuby a první věc, kterou udělala, bylo že se natáhla po své magii.

Když jí magie s nadšením vyrazila naproti, najednou se cítila mnohem jistěji, silněji a ne tak beznadějně neschopná.

,,To máš za to, že se mě snažíš věznit!" Zavrčela Layla, když se pod nimi zatřásla země a pak se začala hroutit do sebe, přímo pod Rasenjou.

Ta vyděšeně zavyla a snažila se vyskočit z díry, která se jí otevřela pod nohami, ale do hlavy jí praštil kus dřevěné podlahy, jenž vyletěl obloukem vzhůru a ona se zhroutila na dno.

Po celém obchodě se začaly tříštit věci, padal nábytek a Layla měla pocit, že zaslechla prasknutí, jak vzplálo nějaké dřevo v jiné místnosti.

Kývla na Werrica. ,,Jdeme," štěkla.

Werric se na ni zamračil. ,,Měli jsme ji dát do těch řetězů," řekl.

Layla zakoulela očima. ,,Na tyhle řeči teď nemáme čas!"

Magie, která byla násilně potlačovaná déle, než by se Layle líbilo, se uvnitř ní celou dobu hromadila a teď vystřelila ven, odhodlaná smést všechno, co by jí stálo v cestě.

Třes neustával, naopak se ještě zvyšoval a v jednu chvíli měla Layla pocit, že se kolem nich prohnal vítr, spolu se syčivým křikem a vřískáním.

Werric přikývl a oba dva se rozběhli na chodbu. Okamžitě se však zastavili, protože celou chodbu zachvátily rudé plameny, které s praskáním olizovaly strop, u něhož se začaly hromadit oblaka kouře.

Layla přimhouřila oči-svět se třásl, její vidění bylo rozostřené a v očích jí začal štípat kouř, ale nebylo těžké si k sobě přivolat magii, která její příkaz dychtivě vyslechla.

Přímo přes jejich hlavy se přelila obrovská, nazelenalá vlna, stvořená ze všech tekutin, které se v obchodě nacházely a která s tříštěním dopadla na zem před nimi a začala dusit plameny, jež vydávaly své poslední, syčivé výkřiky. Do vzduchu se zvedly velká oblaka páry a Layla ucítila horký vzduch.

Když se pára trochu rozptýlila, chodba před nimi byla zbavena všech plamenů a zemi pokrývaly jen velké kaluže vody, na jejichž hladině se objevovaly vlnky, jak se země pořád otřásala.

,,Hm. To bylo dobrý," uznal Werric.

Layla se zašklebila, zatímco se oba rozběhli chodbou. Prudce vrazili do dveří, takže oba vyletěli ven a narazili si čumáky na kostkové cestě.

Na Laylu okamžitě zaútočil ledový vzduch, měnil všechnu vodu, který jí ulpěla na srsti, v krystalky ledu.

I tady se třásla země, sice méně, ale pořád znatelně a v ulicích nebyl nikdo, kdo by viděl jejich neelegantní rozplácnutí na chodníku.

,,Nemohla bys to zemětřesení nějak zastavit?" Zeptal se Werric, když se vyhrabali na nohy a oba se snažili udržet rovnováhu, jak se země pod nimi třásla čím dál víc.

Layla se na něj zamračila. ,,Kdybych mohla, udělala bych toy" řekla. ,,Vypustila jsem až moc magie. Teď si dělá, co chce."

,,Hm. Vsadím se, že za to nemůže jen ta magie," zabrblal Werric.