Eldiara: Bílá Vrána✓

131.Královna smrti

Faezana si nebyla jistá, jestli si náhodou tu armádu nevymyslela. Protože ve chvíli, kdy se postavila na hradby, obklopená vojáky, zjistila, že široko daleko nikdo není.

Podívala se na Mžiky, stojící po jejím boku a jednooká vlčice jen pokrčila rameny. ,,Možná vidiny?" Zabručela.
Faezaně od tlap vyšlehly jiskry zlosti a Mžiky radši ustoupila.

Podívala se směrem k lvímu táboru, od kterého k nim slabý závan větru donesl křik.

Vytřeštila oči a na chvíli si nebyla jistá, co to vlastně vidí.

Spoustu lvích stanů vzplanulo ohněm, který přeskakoval na další a další stany. Skoro ten oheň cítila, jako kdyby patřil jí. Další část tábora zaplavila obrovská vlna tmavé, špinavé vody, unášela s sebou všechno, co jí přišlo do cesty a topila všechny, kteří byli tak hloupí a neutekli na druhou stranu. V další části tábora se země třásla a pak se otevřela a na místě, kde ještě před chvílí stálo spousta stanů, se nyní roztrhla obrovská propast.
A všude po celém táboře se bojovalo.

Ve chvíli, kdy se chtěla Faezana zeptat Mžiky, jestli neví, co se děje, přímo před jejíma očima se zhmotnilo vojsko. Prostě... Jako kdyby se vytvořilo ve vzduchu, najednou před branami města stálo vojsko. Nebylo jich tolik jako lvů, ale ti momentálně měli jiné starosti. Podle vlajek poznala erby Pouště a Pralesa.

Faezana se otočila na jako na obrtlíku a spolu s Mžiky vyrazila do strážní věže a z ní po schodech do města. Srdce jí bušilo jako zvon, bylo skoro hlasitější než lví křik, řev a zvuky souboje. Málem zakopla, jak se řítila ze schodiště, ale nedbala na to a okamžitě se rozběhla k bráně.

,,Otevřete bránu!" Vykřikla Faezana na vlky, kteří to měli na starosti.

Řítila se městem jako vítr, mezi poničenými domy, ze kterých občas vykoukli vlci, kteří stejně neměli kde jinde žít.

Ozvalo se hlasité skřípání řetězů a těžké naříkání mohutných, železných dvoukřídlých dveří. Brána se otvírala hrozivě pomalu. Faezana viděla jen maličkou škvíru. Mžiky a několik vojáků běželo vedle ní.

Zastavila se těsně před bránou a musela spěšně ustoupit, aby ji nepraštily obrovské, železné dveře.

Sotva se mezi nimi objevila tak velká škvíra, aby se jí mohla protáhnout, vyběhla ven a ignorovala rozzuřené výkřiky vojáků a její generálky.

Ocitla se na volném prostranství mezi bránou a mezi armádou. Mezi vlčí armádou. Brnění se leskla, elektřina praskala. Nebyla to vhodná zbraň. Ale ta jediná, kterou měli.

Ze zástupu vlků vystoupilo několik osob a Faezana se jim vydala naproti. Mžiky se k ní připojila. Kaulevan zůstal v paláci, pravděpodobně připraven prchnout první tajnou chodbou, kdyby se něco nevyvinulo tak, jak by mělo.

Faezana poznala Vládce Sarogu Liawishe a jeho syna Tywoda. Měli sice dohlédnout na Eldiaru, ale pravděpodobně ten úkol přenechali Glynrisům. Byl tu Vládce Igosu Elren i se svým synem Nysarem.

Přišel Vládce Rablestu Crakian a jeho dcera Veschee mu nedočkavě stepovala po boku.

A... Faezana nikdy nebyla tak ráda, že vidí Obaryiona s tím jeho povýšeným obličejem.

,,Máte nějaké jednotky, které by se k nám mohly připojit?" Zeptal se Liawish. Na pozdravy nebyl čas.

,,Jenom pár stovek vojáků," přiznala Faezana. To bylo vše, co zbylo.

,,Sakra," zabručel Obaryion. ,,To je míň, než jsme čekali. Ale to nevadí. Okamžitě je svolejte a připojte se k nám."

,,Jak jste to udělali?" Zamračila se Mžiky. ,,Co máte v plánu?"