Eldiara: Bílá Vrána✓

124.Starliina volba

Labyrint pod klášterem Veyor především vůbec nepřipomínal Labyrint pod Garmorem nebo Fedgarem. Vlastně, kdyby ho měla Layla přirovnat k jedné z částí, tak by to byl Labyrint pod Fedgarem, minimálně k některým z jeho úseků.

Zatímco ta část, kterou procházeli pod Garmorem, vypadala jako starověká, uměle vytvořená stavba, Labyrint pod klášterem vypadal prostě jako... Shluk krápníkových jeskyní a kamenných chodeb.

Kdyby nebylo té stejně rozlézavé temnoty, toho zla a zoufalství, Layla by ani nepoznala, že se ocitli v Labyrintu.

Sotva prošli vchodem, ocitli se v prostorné a tmou zahalené jeskyni. Vzduch tu byl zatuchlý, studený a vlhký, prostoupený vůní kamene a vody. Ozvěnou se zde neslo jednotvárné kapání vody.

,,Aurine..?" Zašeptal Kelnan, ale jeho hlas se i tak hlasitě nesl.

Aurin pochopil a v tu chvíli temnotu ozářilo jasné, zlaté světlo.

Layla, která měla doširoka otevřené oči, se musela rychle odvrátit, aby neoslepla. Bylo to tak jiné světlo, než to, které je doprovázelo při cestě pod horami, že nebylo pochyby, kdo nebo co stojí za tou změnou.

,,Myslím, že teď máš vlastně stejnou magii, jako světlonoši," pronesl zaujatě Kelnan, jehož obličej ozářilo zlaté světlo.
Aurin nechal zářivou kouli světla vznést výš a ještě víc ji rozzářil, takže se jim naskytl pohled na jeskyni, ve které se nacházeli.

Stěny i kameny ležící na zemi se lehce třpytily v Aurinově světle, jako kdyby byly pokryté námrazou. Ze stropu visely jako špičaté zuby krápníky, které měly taky na vinu lehké kapání vody do malých jezírek.

,,Vůbec to tu nevypadá jako v Labyrintu," poznamenala Ferox, ale nezněla tak bezstarostně, jak by si beztak přála.

Protože všichni to cítili-to, jak se jim zlo a tma rozlézala mezi nohami, stoupala výš a usedala na jejich myšlenky jako mlžný opar.

Layla zamrkala a podívala se na Královnu, která si zlostně pročesávala peří, na které jí ze stropu spadlo už několik kapek vody. Jizva projednou přistála, konkrétně Starlii na hlavě a fialová lvice vypadala, že je jí sevření bílé vrány nepříjemné.

,,Povedete nás?" Zeptala se Layla. Jizva na ni obrátila pozorné, modré oči a lehounce zakrákala-a když se její hlas odrazil s ozvěnou od stěn, v očích se jí zatřpytilo, jakoby přesně to očekávala. Jako kdyby chtěla všechny upozornit, že jsou tady.

Layla sice její názor nesdílela, ale nechala to být.

,,Tak jdeme," řekla Layla, když Jizva opustila Starliinu hlavu a přeplachtila jeskyni k černé průrvě ve stěně. Snažila se ovládnout třas, který se jí zmocňoval. Možná se jí to jenom zdálo, ale měla pocit, že atmosféra Labyrintu je tu ještě horší. Jako kdyby reagovala na přítomnost dvou sester.

Opatrně začala překračovat kameny a stalagmity trčící ze země-napadlo ji, že vypadají jako kusy kostí, když se tak bílé třpytily. Ihned ty myšlenky zahnala a přinutila se myslet na něco jiného.

Hned toho zase litovala, protože se její myšlenky zatoulaly k dvěma sestrám a tomu, co ona a její přátelé musí udělat. Pokud si dobře vzpomínala, Lexirwa je dokázala zabít-nebo minimálně jednu z nich-jenom díky tomu, že obrátila Temnotu proti sobě a způsobila tak nějaký... Magický výbuch? A ani to je nezabilo.