Jizvy

Boj

Do jámy skočil nějaký muž. Asi rozhodčí. Poprosil o klid u diváků a hodil pohled na obě 'čekárny', jestli se bojovníci připravili. Zahlédl jsem svého protivníka. Nezdál se mi slabý, ale silný také ne. Každopádně uvidíme.

,,Dnes se střetrne Aren proti nováčka Athera! Cena za výhru deset tisíc peronů!" zakřičel rozhodčí a vyzval nás gestem, abychom vyšli z naších úkrytů. Deset tisíc peronů. To se budu moct ubytovat ve čtyřhvězdičkovém hotele na dva měsíce a ještě mi něco zbyde.

Pohlédl jsem na svého soupeře. Změřil jsem ho pohledem a zkusil najít nějaké slabiny. Rozhodčí dal povolení na boj. Pomalu jsme se k sobě přibližovali. Z míst diváků jsem slyšel jejich sázky. Několikkrát jsem zaslechl, že sází na mne. Na jméno jakoby zapomněli a říkali mi 'ten s jizvami'.

Soupeř nevydržel čekat a rozběhl se ke mně a vypálil pěst směrem k mému obličeji. Uhnul jsem. Druhá pěst letěla mně na žebra. Vyblokoval jsem úder, snížil jsem se a pravou rukou jsem nanesl úder na břicho. Protivník klopýtl dozadu.

Zkusil udeřit dvojitým kopem, jenže se mu to nepovedlo. Zkrčil jsem se a podkosil jsem mu nohu, na které stál. Aren spadl a já couvl dozadu. Majitel nelegálek chtěl vidět hezký boj. A já mu ho poskytnu.

Aren se postavil a počkal, až já zaútočím. Vyhověl jsem mu. Úder, který jsem chtěl udělat pravou rukou, byl vyblokován. Ruku, kterou můj úder vyblokoval, jsem přehodil přes hlavu a držel pevně levou rukou. Pokrčil jsem trochu kolena a udeřil volným loktem do žeber. Aren byl omámen bolestí a toho okamžiku mi stačilo na to, abych s ním hodil o zem a vyrazil mu dech.

Někteří diváci zakřičeli radostí a ostatní házeli na Arena urážlivá slova. Jenže ten se nechystal vzdávat. Postavil se a v dalším okamžiku zjistil, že to neměl dělat. Z otočky jsem mu nanesl úder nohou přímo na jeho tvář. Aren se zkácel v bezvědomí. K němu přiběhl rozhodčí a nahmatal tep. Podle jeho obličeje se dalo soudit, že s Arenem je vše v pořádku. Potom vstal a přišel ke mně.

,,Udělej nějaké originální gesto, které budeš dělat vždy, když vyhraješ," řekl tiše, abych to mohl slyšet jen já. Nic lepšího mě nenapadlo než si pravým ukazováčkem a prostředníčkem šáhnout na čelo a potom vztyčit tutéž pravou ruku do vzduchu.

Ozval se jásot a někteří zopakoval mé gesto. Rozhodčí mě poslal zpět do šatny se slovy, že mi přinese mou odměnu a já potom mohu odejít. Na nic jsem se nevyptával a šel do šatny. Převlékl jsem se a sedl jsem si na lavičku. Zanedlouho ke mně přišel sám majitel klubu s obálkou plnou papírových peronů.

,,Byla to hezká podívaná. Nejsi tak slabý, jak jsem si myslel. Tady je tvá výhra," řekl a podal mi obálku.

,,Uvidíme se pozítří," usmál se na rozloučenou a odešel z šatny. Otevřel jsem obálku a spočítal peníze. Měl jsem tam o dva tisíce navíc. S těmi se vypořádám potom. Teď chci najít nějaký hotel a spadnout na postel.

Vyšel jsem z klubu a zamířil do jednoho hotelu nedaleko. Budova hotelu byla docela vysoká, takže jsem si byl jist, že jdu správným směrem. Otevřel jsem dveře hotelu a zamířil na recepci. Po chvíli jsem už vcházel do svého pokoje ve čtvrtém patře.

Pokoj byl prostorný. Velká postel, noční stolek, skříně, stůl s židlemi, křeslo, balkón a místnost, ve které se asi nacházela koupelna. Vytáhl jsem si věci z tašky a poskládal do skříně. Sedl jsem si do křesla a přepočítal peníze. Opravdu jsem tam měl dva tisíce navíc. Zbylo mi čtyři tisíce (bez těch dvou nadbytečných).Mohl jsem si vybrat, jestli budu jíst v hotelové jídelně, nebo ne. Vybral jsem si druhou možnost, protože zaprvé to bylo moc drahé a když si budu shánět jídlo sám, tak to bude levnější, zadruhé bylo by tam moc lidí a já nestál tehdy o pozornost a zatřetí jsem nepotřeboval každý den pyšnou hostinu.

Vstal jsem z křesla a zahnal jsem myšlenky o budoucnosti. Šel jsem se osprchovat a spát.

***

Jedna z výhod byla ta, že jsem nemusel brzy vstávat na snídani. Po typické raní rutině jsem se oblékl a vyšel ven. Nejdříve jsem zašel do obchodu a koupil jsem si něco na snídani. Měl jsem volný den, takže jsem se rozhodl si něco koupit na sebe.

Zašel jsem do nákupního centra a zamířil jsem do svého oblíbeného obchodu. Tam měli přesně to, co bylo v mém stylu. Po patnácti minutách jsem vlastnil několik párů černých džín, pár košil a triček a koženou bundu. Šel jsem se naobědvat a do hotelu. Poskládal jsem si věci do skříní, vzal jsem si tašku s převlečením a vyšel ven. Ták a jde se hledat nějaká tělocvična.

Neměl jsem náladu jít do tělocvičny, která byla v klubu. Byla moc malá. Došel jsem do nějaké posilovny, kterou nemohl jen tak někdo najít na první pohled. Vešel jsem. Zahnul jsem doprava jsem se ocitl v samé posilovně. Byla to spíše místnost, která se dělila na samotnou posilovnu a tělocvičnu s boxovacími pytli.

,,Dobrý den," řekl jsem recepčnímu, ,,chtěl bych se tu zaregistrovat zatím na dva měsíce. Je to možné?"

,,Samozřejmě. Zrovna máme akci pro studenty akademie," řekl recepční. Asi mu došlo, že se potom odjedu do akademie. Podal mi papír a ukázal mi, co mám kam vyplňovat. Tam jsem vyplňoval vše popravdě. Zaplatil jsem a dostal jsem kartičku a klíče od skříňky.

Za pět minut jsem už stál v tělocvičně a rocvičoval jsem se. Když se svaly připravily na trénink, začal jsem s údery do boxovacího pytle. Po chvíli mně to omrzelo. Dostal jsem dobrý nápad. Majitel klubu chtěl vidět dobrý boj a já jsem mu zatím neukázal moji pružnost. To bude podívaná na kus dřeva, které umí jen nanášet údery a na pružného draka, který bude jen uhybat a sem tam zaútočí.

Zaklonil jsem se do mostu. Vyšvihl jsem nohy a dopadl jsem na druhou stranu. Po několika pokusech jsem nabral rychlost a po chvíli jsem dělal rychlé přemety vzad. Zastavil jsem se právě včas, jinak bych narazil na zeď.

,,Wow, kde ses naučil téhle pružnosti?"