Test z dějepisu

458 27 0
                                    

Klepal jsem se strachy před prvním testem. Dějepis. Sice jsem ho už chápal a mohl jsem ze sebe vysypat všechny data a události, co se po mě žádalo, ale stejně jsem byl nervózní. Kdo taky není nervózní z velkého testu.

,,Klid, budu ti radit," řekl klidně Den. Viděl jsem, jak netrpělivě bubnuje do stolu konečky prstů. Zhluboka jsem se nadechl a připravil se psychicky na test. 

Tak a je to tady. Velký papír, který je plný otázek. By mě zajímalo, na kolika zkolabuju. Ale kuš! Nezkolabuju. Zvládnu to. Bože, to je jen kus papíru, na kterém jsou napsány otázky. A určitě znám na ně odpověď. Nádech, výdech, otočit papír, podepsat se a jedem. 

Otázky mi přišly podezřele primitivní. Rozepsal jsem tedy všechno dopodrobna. Radši, ať si učitelka stěžuje, že jsem jí tam napsal velkou slohovou práci, než abych litoval, že jsem něco nenapsal. 

Skončil jsem o pár minut později, než Den. Upír se nenápadně koukal ke mně a kontroloval, zdali tam nemám nějaké nesmysly. Potom na mě nenápadně kývl ve snaze mi oznámit, že podle něj, je všechno dobře. 

Zbývaly jen dvě minuty do konce testu. Minor a Zeron to měli taky hotové a tvářili se poněkud spokojeně. Neměl jsem se čeho bát. Potřeboval jsem zklidnit, protože mě ještě čekají výsledky z mé slohové práce, kterou jsem psal v pokoji a Den mi poradil téma. Snad stokrát jsem si to zkontroloval, jestli tam nemám nějaké pravopisné chyby. Četl jsem to snad i pozpátku, ale nic jsem tam nenašel.

,,Sbíráme!" ozvala se učitelka. Testy se posílaly zezadu dopředu a tam si je vybrala. Oddechl jsem si, když jsem se zbavil toho prokletého papíru. 

,,Myslím, že z toho budeš mít jedničku," oznámil mi klidně Den. Založil si spokojeně ruce na hrudi a usmál se na mě, aby mě zklidnil. 

,,Mě to přišlo podezřele lehké," řekl jsem mu svůj pocit. Pořád jsem tam hledal nějaký háček, nebo něco, co jsme se neučili, ale nic takového jsem nenašel.

,,Protože ses to dobře naučil," odvětil mi upír a sbalil si věci na další hodinu. Přišel ten osudový čas, kdy zjistím svou známku ze slohovky!

***

Byl jsem jako na jehlách, když se to rozdávalo. Už jsem si chtěl začít kousat nehty netrpělivostí, ale místo toho jsem si skousl spodní ret. Co z toho sakra bude? Kolik chyb jsem tam nasolil?

,,Netvař se tak, nebo tě ohnu přes lavici tady a teď," zavrkal mi tiše do ucha Den. Ošil jsem sebou při té poznámce. Chápal jsem, že mi chce odvést myšlenky jinam, ale tohle nebylo zrovna dobré téma.

Popadl jsem učebnici, abych s ní mohl prásknout upíra po hlavě, ale najednou se přede mnou ocitla moje práce. Zkontroloval jsem si, jestli se někdo nespletl s mým jménem, abych se neradoval předčasně a pomalu jsem sjel očima dolů, kde byla zakroužkovaná známka.

92%? 92%?! To není možné. Otevřel jsem to a začal kontrolovat, jestli se učitelka neupsala. Měl jsem pár stylistických chyb, ale jinak jsem to měl dobře. K hodnocení mi ještě napsala, že to četla jako napínavý příběh, což mi přidalo na bodech. 

Den měl 90%. Začal jsem mu strouhat mrkvičku, že mám o dvě procenta víc. Nafoukl se na mě a chtěl mi věnovat pohlavek, ale uhnul jsem. Byl jsem tak šťastný, že mám tak dobrou známku, protože jsem ze slohové práce byl nejvíc na nervy. Nejde mi psát příběh, natož bez pravopisných chyb. 

***

Měl jsem za sebou dějepis, ale pořád tu zbývalo hodně věcí. Biologie, nekromantie, obecná magie, lektvary, živly. Ano, i z živlů se dostávají známky. Proste zkouší, jestli dotyčný umí danou techniku, kterou jsme se učili, nebo ne. 

Musel jsem se pustit do biologie. Nebavila mě, ale chápal jsem ji. Na druhou stranu v tom naprosto plaval Den. Před každou písemkou hulákal na celou akademii, že to neumí a že to nedává smysl. A pokaždé jsem mu to musel vysvětlovat, ale stejně to po písemce zapomněl.   

,,Já to nechápu! To je na nic!" řval Den na celý pokoj zoufale. A je to tady. Fáze učení biologie. Sice si pečlivě dělal zápisky, ale stejně to nechápal. A co do kreslení, tak to mlčím. V tomto ohledu jsem měl hezčí sešit já. Někdy jsem měl totiž pocit, že upír kreslí poprvé v životě. Doslova. A podle toho se měl ještě učit. 

,,Koukni, tohle je jedovatý a tohle ne, protože tady chybí jedová žláza, která je tady," Začal jsem mu to vysvětlovat a ukazovat na obrázky z učebnice. Den se zklidnil a začal dávat pozor.

,,Tohle jsou rostliny, které jsou jen v teplejších zemích, protože potřebují silnější záření slunce. Naopak tyhle nebarevný, který slunce moc nepotřebují, mohou růst v studenějších zemích. Někdy se s nimi setkáš i hluboko v jeskyních, protože některé druhy nepotřebují slunce vůbec," vysvětlil jsem mu jednu stránku učebnice. Názorně jsem při tom ukazoval na obrázky ve svém sešitě, protože mi přišly hezčí, než v učebnici. Tam to bylo jen načrtnuto, zatímco já jsem to měl hezky vypracované. 

,,Aha, takže tohle jedovatý je a tohle není," zamyslel se Den a ukázal na dva obrázky. Odpověděl správně, takže jsem přikývl.

,,A tohle roste v jeskyni," ukázal na šedou až černou květinu, která nepotřebovala ve tmě zbarvení. Když se nad tím tak zamyslím, tak to trochu znělo, jako by byl malé dítě. Ale já za to nemůžu, že je líný to jednoduše pochopit. Ve všem hledá nějaký háček a výjimku. Samozřejmě, že tam byly, ale nebylo jich tolik. 

Strávili jsme nad učením asi dvě hodiny. Úplně jsme z toho byli vyřízení. Já natolik, že jsem normálně začal usínat vedle Dena. A asi jsem i usnul. Poslední, co si pamatuju bylo, že má hlava se o něco opřela. Bylo mi to jedno kvůli únavě, takže jsem to nechal být.

JizvyKde žijí příběhy. Začni objevovat