Jizvy

Nová přezdívka

Na dějinách světa jsem si kreslil. Učitelka pořád něco mluvila o válce mezi temnými elfy a upíry, která byla asi před 700 cykly (700 let). Já se vždycky historii učil z učebnice, takže zápisky mi jsou k ničemu. Tiše jsem si kreslil, nikoho neotravoval, jenže ne. Učitelka mě musí spatřit a napomenout.

,,Lorene, dáváš pozor? Nebo si kreslíš? Tak, jestli jsi tak chytrý, tak zopakuj, co jsem právě řekla," řekla učitelka a vítězoslavně si založila ruce na hrudi.

,,Prosím: Lorene, dáváš pozor? Nebo si kreslíš? Tak jestli jsi tak chyrtý, tak zopakuj, co jsem právě řekla," řekl jsem lhostejným hlasem a pozvedl jsem koutek úst. Potlesk. Loren Meryver musí dostat medajli za narychlo vymyšlený nápad, jak vyváznout z situace ven. Všichni se ve třídě začali smát a učitelka něco zamumlala ve smyslu, že si to ještě odskáču. Na trampolíně? Panebože, co to mám za myšlenky. Měl bych se teď strachovat, abych nedostal nějaký trest a já tady přemýšlím o skákání na trampolíně. To bude asi tím lišejníkem s bílým posypem. Že by nějaká omamná látka?

Hodil jsem pohled na Zerona, který se válel na lavici smíchy. Ukázal mi palec nahoru a pokračoval v činnosti, která se mohla popsat jedině epileptickým záchvatem. 

Po hodině historie byla hodina lektvarů. Takže test. Super. Vzal jsem si učebnici a otevřel jsem jí na založené stránce a začal jsem se učit. Koukl jsem se na hodiny. Měl jsem poslední okamžiky na učení a já nejsem ještě ani v půlce.

Popadl jsem si propisku, vytáhl jsem rukáv a napsal na vnitřní stranu předloktí ostatní jednoduché recepty, ze kterých se zkoušelo. Dopsal jsem a zrovna tehdy, kdy do třídy vešel učitel. Lucas Tonerson si položil věci na katedru a počkal si na ticho.

,,Dnes budu zkoušet, takže si všichni teď připravte krátkotrvatelné lektvary mládí. Dávám vám dvacet minut. Tak šup," řekl a všichni s pustili do práce. Před sebou jsem měl malý kotlík s vodou. Šel jsem si do zásobárny pro ingredience. Nakoukl jsem na tahák na předloktí a rychle posbíral potřebné sklenice a zkumavky. Vrátil jsem se na právem dané mně místo a položil věci na volný prostor.

Takže, tenhle prášek. Abenu..Aberu...Aberuhu....no prostě tenhle zelený prášek. Sýpl jsem do kotlíku a pozoroval reakci. Radši jsem poodstoupil, aby to čirou náhodou nebouchlo. Jen to trochu zeleně zapraskalo, jinak nic. Tak, tohle bychom měli. Teď tahle želatinová směs. Otevřel jsem sklenici a šáhl si na ten sliz. Čvachtlo to. Na dotek ta věc byla mokrá a slizká. Vzal jsem kousek do ruky a začal jsem si s tím pohrávat.

,,S ingrediencemi se nepohrává," ozval se hlas u mého ucha. Lekl jsem se a uskočil od vlastníka hlasu.

,,Aaaa! U těhotné želvy! Proč jste mě vylekal?! Já si mohl naklást suvenýr do kalhot!" zakřičel jsem automaticky a až potom jsem si uvědomil, že ten člověk byl učitel. No skvěle. Lucas se na mě jen usmál a odešel jinam. Ostatní mě pozorovali, jako kdybych měl na hlavě tancující živý strom.

Vrátil jsem se k přípravě lektvaru. Ach jo. Takže kousek téhle slizké věci. Ani jsem se nepokoušel přečíst její název, protože by to skončilo stejně jako s minulým.

Tak a teď osm semínek týhle modré rostliny. Pořádně jsem se koukl na tahák na předloktí. Nemohl jsem rozebrat, jestli to byla osmička, nebo šestka. Nah, hodím tam osm, výsledek se nezmění. Hodil jsem tam osm semínek a jako karmu do mě musel někdo drknout, takže jsem tam přihodil i deváté. Lektvar dostal nějakou divnou barvu. V učebnici psali, že má být žlutá, jenže ona byla taková moc oranžová.

,,Konec," řekl učitel a všichni poodstoupili od výsledného lektvaru v kotlíku. Lucas ověřil všechny a zastavil se mu mě.

,,To je nějaká divná barva. Co jsi tam dal?" zeptal se učitel, kdy se mi koukal přes rameno na můj výsledek.

,,Tohle," ukázal jsem na ingredience a potom jsem se podíval na něj. Ten udělal krok k lektvaru a nabar si naběračkou doušek. Když ho vypil a otočil se na mě, tak přede mnou stál puberťák, který byl asi stejně starý jako já. Lucas se koukl do zrcadla. Usmál se na výsledek a potom se podíval na mě.

,,Po chvíli to musí zmizet. Nevím, proč tam máš tak divnou barvu, ale výsledek je dobrý," řekl a potom se podíval do zrcadla. Zamračil se. Pořád vypadal, jako sedmnáctiletý kluk.

,,Tak, tady jsem vám napsal na tabuli, co máte teď dělat a já se půjdu zbavit tohohle," řekl Lucas a ukázal na svůj obličej a odešel.

Na konci hodiny se ukázal ve třídě. Vypadal pořád na sedmnáctiletého kluka. Těkal zamračeným pohledem mezi žáky, až našel mě. Zamířil se zlostným výrazem ke mně.

,,Cos tam přidal?" obořil se na mne. A já co? Čuměl jsem mu do očí a ani jsem se neosmělil pohnout. Měl krásné oči. A vůbec mu to jako sedmnáctiletému seklo. Měl hezkou postavu, hezký obličej. Tak počkat. Mě přitahuje učitel? Stop, stop, stop. Cože? Neměl bych teď náhodou se Lucase bát?

,,COS TAM PŘIDAL?!" zařval Lucas a já automatocky udělal krok vzad. Kolem rukou měl kapičky vody, které poslušně kroužily kolem jeho ruky. V ten okamžik jsem měl hlavu plnou blbostí. Proč je nebe modré, proč mám dvě ruce místo tří, proč ty lišejníky v jídelně jsou tak dobré...

,,Nevím. Zelený prášek s jazykolamem místo názvu, tu želatýnu a osm semínek té modré rostliny," vychrlil jsem ze sebe, když se začal přibližovat. Ten jakoby zkameněl. Potom mu kapky u ruky zmizely. A potom udělal něco, co jsem opravdu nečekal - zasmál se. Začal se smát a já na něj koukal jako na blázna.

,,Tak teď už je mi to jasné. A proč mě to nenapadlo dřív?" řekl, když záchvat smíchu povolil.

,,Co nenapadlo dřív?" zeptal jsem se, protože jsem vůbec nevěděl, která bije. Jak se někdo může smát, když před chvílí chtěl někoho doslova a dopísmene stáhnout z kůže?

,,Ty semínka rostliny jsou na trvanlivost. Jestli jich tam dáš víc, tak pochopitelně efekt lektvaru bude delší. Ty jsi jich tam dal osm místo šesti, takže účinek trvá déle," vysvětlil mi a já si v duchu vynadal, že jsem po sobě nedokázal přečíst číslo.

Když jsem vyšel z již prázdné učebny, všichni čekali u vchodu. Zírali na mě, jako kdybych se proměnil v požírače s tunou make-upu na ksichtu.

,,Tak tomu říkám troublemaker," usmál se na mě Zeron. Já na něj vykulikl oči při znění mé nové přezdívky, pod kterou mě potom znala skoro celá akademie.

,,Počkej, jak jako troublemaker?" zeptal jsem se a ostatní spolužáci za Zeronovými zády se začali chechtat.

,,Protože ne každému se povede postavit učitelku historie na kolena pomocí slov a omladit na delší čas učitele lektvarů za jeden den," vysvětlil mi a poplácal mě po rameni.

Tak jako proč ne? Nové jméno Lorena Meryvera - Troublemaker.