Jizvy

Žeratanový list

,,Ses zbláznil? Ne. Půjdu s tebou a to se nezamítá," řekl Den a rozhodil rukama. Kolem nás byl strašný bordel. Všude se válely učebnice a prázdné pytlíky, ve kterých bylo jídlo. Polštáře a deky byly zmačkané někde na zemi a uprostřed toho chaosu seděli dva puberťáci a hádali se, kdo půjde v noci za ingrediencí do masti. 

Stál jsem si za názorem, že tam půjdu sám, jenže Den mě nechtel pustit. Prý, že si něco udělám a to toho incidentu s nekromantií nemám ještě doplněné síly, jak by se požadovalo. Zamítal jsem jeho nápady. Skála je tam tak vysoká a on tam bez pomoci křídel nevyletí a já jo nehodlám nosit. Použil jsem proti něj jeho fakt, že nemám dostatek sil.

,,Ale prosím. Víš, co mi udělá Tekumi a Arthur, když zjistí, že jsem ti nepomohl?" řekl upír a udělal na mě psí oči. Koukal jsem se do jeho dvou nádrží s nejčistší vodou jménem kukadla a přemýšlel jsem. Dá se tomu pohledu odolat? Odpovědět přišla hned.

,,Tak dobře, ale bez blbostí a na skálu budeš muset lézt sám, jasný?" řekl jsem a Den jen zakyval hlavou. Potom si sedl normálně. Teprve teď jen si všiml, že při akci 'psí roztomilá očíčka' se ke mně naklonil blíž.

Vstal a začal e balit na naší noční cestu.

***

Tiše jsme se vykradli oknem. Měl jsem na zádech prázdný vak na Žertanový list a Den měl menší vak, ale přesto velký, naplněný vodou, aby ji mohl použít. Sice ho učili vytahovat vodu z rostlin, ale zabírali to víc sil. Takhle měl už připravenou zásobu.

Tiše jsem vzlétl, abych našel skálu, kterou jsme si vybrali na mapě. Po několika okamžicích jsem ji spatřil. Naznačil jsem Denovi, ať se zvedne. Ten otevřel vak a vypustil vodu. Po chvilce se zvedl na vlně a byl ve stejné výšce jako já.

Mávl jsem křídly a vyrazil jsem směrem k oné skále. Den se držel vedle mě a po očku zkoumal okolí, jestli nespatří něco, co by nám mohlo způsobit problémy.

Po několika minutách jsme se ocitli u skály. Na první pohled vypadala, že není vysoká, ale mýlil jsem se. Když jsme se začali vznášet na onu skálu, tak jsem v půli byl už udýchaný. Nedal jsem to na sobě znát, aby si to Den nevšiml.

Den na rozdíl ode mne stal na vodě, která se rychle, ale plynule zvedala po skále. Všiml jsem si na upírově obličeji, že tam má kapku potu, takže takový způsob šplhání na skálu je taky unavující. 

Po chvíli jsme se ocitli na vrcholu skály. Když jsem dopadl, tak jsem se opřel o kolena a začal jsem zhluboka dýchat. Nedocenil jsem tu skálu. Příště nebudu tak naivní. O pár kroků dál se objevil Den a dýchal stejně hluboce jako já. Koukl se na mě a hned se narovnal. Egoistický parchant. Uchechtl jsem se a vydal jsem se pryč od útesu. 

Jenže hned jsem se zarazil. Před námi stáli požírači. Bylo jich celkem šest. Vykulil jsem na ně oči a všiml jsem si, že Den měl stejnou reakci. Já jsem nedokázal zvládnout ani jednoho a tady je jich hned šest. Tak to jsme hluboko v zadní díře. 

Požírači nečekali na naše svolení a rozběhli se proti nám. Automaticky jsem zaujmul bojový postoj a koutkem oka jsem zahlédl, že upír udělal totéž. 

,,Ty si bereš ty tři zleva a já ty tři zprava," rozhodl Den se smrtícím klidem v hlase. Vlna vody, která mu pomohla vyšplhat skálu se teď točila a vlnila kolem rukou upíra. Pustil jsem svoji uzdu moci a kolem mých prstů zatančili jiskřičky. Potom se přeměnily v plamen a za pár okamžiků jsem měl jazyky plamene omotané až někam k ramenům. 

Den zaútočil jako první. Voda se na cestě k cíli přeměnila v ostré ledové šípy a letěla přímo na místa, kam si upír myslel, že jsou slabiny požíračů. Všichni až na jednoho stihli uhnout. Tomu jednomu ledová dýka se zabodla do oka. Vzduch proťal řev požírače a teď mu zkapávala krev z oka, které bylo ještě před chvílí funkční. Den ho zabil ještě jedním ledovým ostřím a požírač dopadl na zem už bez duše.

Rozhodl jsem se, že nebudu pozadu. Proti mě skočil jeden z požíračů. Skočil jsem do kotrmelce a schválně jsem zavadil patou doprovázenou plamenem o tlapu nestvůry. Ta jak dopadla, tak se nemohla zvednout, protože jsem jí udělal popáleniny na tlapách. Požírač zaskučel bolestí. Vyvolal jsem v jeho hrudi plamen a ten se skácel k zemi mrtvý. V další okamžik se na mě vrhli další dva. 

Po očku jsem se díval na Dena. Ten proti sobě taky měl pořád dva požírače a nemohl ani jednoho porazit. V tu chvíli jsem dostal nápad.

,,Hej Dene! Pamatuješ na hodině nekromantie, jak jsme tam blbli s kostlivci?!Pojď to udělat znovu!"zařval jsem na něj. Ten uskočil od požíračů blíž k útesu. Přiskočil jsem k němu.

,,Dva mrtví požírači na dva protivníky a my dva na zbylé," řekl jsem mu rychle a posunul se ještě blíž k útesu. Ty čtyři nestvůry si to k nám totiž nakračovaly jako hyeny na kořist. 

Naráz jsme s upírem přivolali essenci a poslali ji do těl mrtvých požíračů. Ti se zvedli a zavrčeli na požírače, se kterými ještě před pár minutami bojovali bok po boku. Denův požírač měl krásně zelené místo, kde by mělo být oko, ale zbyla tam jen rozdrcená bulva. Mému byly vidět žebra a vnitřnosti, jak jsem je hezky vypálil.

Vrhli jsme se proti nepřátelským požíračům. Teď bylo lehčí se soustředit jen na jednoho požírače, protože ostatní byli zaměstnány svými bývalými bratry. Ve mně se probudilo zvíře, takže jsem začal střílet ohněm silněji a s větší přesností. Den se pohyboval graciózně a nenuceně, jakoby tančil tanec. Myslím, že pohled na nás dva byl ohromující. Dva žáci akademie a už zkušení bojovníci.

Po chvíli vše skončilo. Doplnili jsme si essenci z mrtvých těl, po kterých už skoro nic nezůstalo. Věnovali jsme si s upírem pohled a vydali jsme se hledat potřebnou rostlinu. Den ji našel jako první. Natrhali jsme mlčky Žeratan a opatrně položili do vaku. Potom jsme v hrobovém tichu vrátili do akademie. Nikdo nevydal ani zvuk. Jen v pokoji akademie upír promluvil.

,,Tak to byla fuška. To s těmi požírači jsi vymyslel dobře," řekl co nejvíc tiše jak to šlo. Věnoval jsem mu poloúsměv a vyndal jsem rostlinu z vaku. Opatrně jsem ji položil k ostatním ingrediencím a šel jsem se převlíknout. Den už neřekl ani slovo a vzal si ze mne příklad. Po chvíli jsme už leželi každý ve své posteli.

,,Dobrou," broukl upír a zachumlal se do peřiny. Poprvé mi popřál dobrou noc. Co to sakra s ním je? Neonemocněl náhodou?

,,Dobrou," odvětil jsem ze zdvořilosti a propadl jsem spánku.