Jizvy

Výlet

,,Domluvil jsem se s tvými rodiči. Jedeme k moři," řekl jen tak mimochodem Den, když už ho pustili ke mně do pokoje. Mě zahnali dřív, protože si s ním chtěli promluvit. No a jak jsem teď zjistil, jedeme k moři. 

,,Sami?" zvedl jsem na něj pohled, který jsem ještě před chvílí upíral do koberce. U moře jsem byl jen, když jsem byl malý. Moc si to nepamatuju, ale vím jen, že ta voda byla hnusná chuťově.

,,Ano, sami," ušklíbl se na mě Den. Na jednu stranu nám nikdo nebude překážet a na druhou... Mě tam bude znásilňovat na každém rohu! A čím větší roh, tím dýl! (Děkuju, že Země je kulatá, jinak bych ten velký roh asi nepřežil) 

,,Začínej se balit. Už máme lístky  místo v hotelu. Jedeme už zítra," popohnal mě upír a šel ke mně blíž. Vstal jsem ze židle a šel ke skříni

,,To jsi stihl koupit za dvě minuty?" zeptal jsem se podezíravým hlasem a zvedl jedno obočí. Den mě objal kolem pasu a přitiskl k sobě.  

,,Už jsem je měl dávno koupený. Kdyby to nevyšlo, vrátil bych to a oni by mi vrátili peníze," řekl mi do rtů a pak následně políbil. Přitáhl si mě ještě blíž, jednu ruku měl na mých zádech a druhou na zadku, který hladil přes látku kalhot. Líbilo se mi to, ne že ne, ale nechtěl jsem, aby se z toho pocitu vzrušil. A pak by měl problém nejen on, ale i já, protože by mi to pak udělal taky. 

Avšak Den nikam dál nešel. Pouze mi hladil zadek a jemně líbal. Objal jsem ho kolem krku a oplácel polibek. Po chvíli se odtáhl a pohlédl mi do očí.

,,Jdi se balit. Já už mám sbaleno," usmál se na mě a daroval mi dětskou pusinku na rty. Vymanil jsem se mu ze sevření a šel si nachystat tašku.

,,Na kolik času tam jedeme?" zeptal jsem se a ani jsem se na Dena nepodíval. Mé oči se plně věnovaly obsahu tašky. Nic tam nebylo, takže jsem se mohl začít balit.

,,Týden," odpověděl Den a sedl si na postel, aby mi nepřekážel. Chtěl jsem ho vyhnat na židli, protože jsem na posteli mohl mít víc věcí, ale byl jsem moc líný. 

,,To by šlo. Víc by bylo už asi moc," přitakal jsem a vytáhl ze skříně plavky. Tekumi a Arthur stihli zajít do mého starého bytu, kde jsem měl všechny věci a přinesli to všechno sem, takže jsem našel svoje plavky, kraťasy, dlouhá trika a podobně. 

,,Trika si ani moc neber. Má být strašný vedro, takže budeme asi chodit většinou jen v kraťasech," poznamenal Den a já si podle jeho rady vytáhl pár nepotřebných triček. Vzal jsem si jedno na spaní, takovou letní košili s krátkým rukávem, jedno triko obecně a jedno si nechal na cestu. Je to sice trochu moc, ale alespoň je budu mít čistý a nebudu chodit celý týden v jednom triku. Pak kraťasy, dvoje a v třetích pojedu. Pak něco lehčího na večery, něco trochu hezčího, možná někam zajdeme, spodní prádlo samozřejmě. Pak hygienické potřeby, ručník a osuška, nějaké potřebné papíry, peníze a mohlo se jít. To, v čem pojedu, jsem si nachystal hezky vedle tašky. Nebyla nijak moc velká, ale nebyla ani plná. Nic se mi tam nezmačká a kdyžtak mám místo i pro něco dalšího.

Když jsem měl už sbaleno, Den mě objal jednou rukou kolem pasu a přitáhl blíž. Políbil mě a jednou rukou mi zajel do vlasů. Oplácel jsem mu polibek a objal ho kolem krku. Pak jsem se odtáhl, protože jsem se chtěl na něco zeptat. 

,,Kdy jedeme přesně?" naklonil jsem hlavu na stranu. Pořád jsem byl blízko jeho obličeje. Otřel se nosem o můj nos a pousmál se. Taky jsem se musel usmát. Bylo to roztomilé a milé.

,,Zítra v sedm nám jede vlak. Takže si pro tebe zítra skočím v šest a v sedm jsme na nádraží," odpověděl mi a ještě jednou se otřel svým nosem o ten můj. Odpověděl mi hned na tři otázky. Tu, kterou jsem zadal, pak kdy musím kde být a čím vůbec jedeme.

,,Fajn, díky. A ještě něco. Kolik hodin pojedeme?" to byla moje poslední otázka. Víc jsem toho vědět nepotřeboval. Všechno mi když tak řekne zítra ve vlaku.

,,Tři hodiny a pak prý patnáct minut taxíkem k hotelu," odvětil klidně a pohladil mě po tváři. Líbil se mi jeho dotek. Tak jemný a starostlivý. Miluju jeho doteky. Nikdy mi neublíží. 

,,Fajn, to by šlo," dal jsem mu dětskou pusinku na rty a odtáhl se. Vymanil jsem se z jeho sevření a otočil se zády. Chyba. Pleskl mě přes zadek a já vyjekl překvapením a  chytil si zadek. Otočil jsem se na něj a zpražil ho pohledem. Jen se ušklíbl. Nadržený parchant. 

,,No nic. Už budu muset pomalu domů. Moc se mi nechce a klidně bych tu byl přes noc, ale vaši by asi nebyli moc rádi. A taky tu nemám věci," řekl trochu zklamaně a objal mě zezadu. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno. Už jsem byl trochu unavený. 

Po chvíli, když jsme tam jen tak stáli a užívali si ticho, jsme šli dolů a tam se Den oblékl. Chtěl jsem se taky obléct, abych ho doprovodil, ale nedovolil mi to.

,,Jsi unavený. Jdi spát. Zítra musíš ráno vstávat," pohladil mě po tváři. Pověsil jsem bundu zpět na věšák a zase se na něj otočil. Usmál se na mě a políbil. 

,,Tak se zatím měj, lásko. Zítra se a tebou stavím. Dobrou a sladké sny," popřál mi a otevřel dveře, aby už mohl jít. Podíval se na mě.

,,Ty taky se měj. Už se na tebe zítra těším," usmál jsem se na něj a zamával. Oplatil mi úsměv, strčil si ruce do kapes a šel. Zavřel jsem za ním dveře a šel nahoru do pokoje. Rozvalil jsem se na posteli. Na tváři mi hrál spokojený úsměv. Neskutečně jsem se těšil. Pojedeme k moři. Wow. Se svým přítelem. Měl jsem chuť skákat po pokoji jako malé dítě. Ale místo toho jsem si vzal věci na spaní a šel do sprchy. Představoval jsem si, jak už jsme u moře, co tam děláme a tak. Byla to hezká představa. Strašně moc jsem se těšil.