Jizvy

Akademie

Další dny probíhaly skoro stejně. Hotel, tělocvična, hotel klub hotel. Vydělal jsem docela dost peněz a založil jsem si účet v bance. Byl jsem obezpečen penězi na příští prázdniny. Přívěšek (něco jako platební karta), ve tvaru dračí hlavy, jako symbol, že drak střeží svůj poklad, jsem si pověsil na řetízek na krk.

Poslední dobou jsem začal hledat nějaké knihy o magii ohně a praktikoval jsem potají za městem. Nebylo úplně zakázáno magii trénovat ve městě, jenže já nebyl začátečník, takže jsem musel jít na nějaký vyšší úroveň, což znamenalo ne moc bezpečné pokusy s mou magií.

Například jsem se vždy chtěl naučit magií blesků, která je podobor magie ohně. Jenže na to jsem se musel naučit pohyby magie vody, a ty se mi nikdy nevedly. Protiklad konec konců. Nebo jsem se chtěl naučit zbarvovat oheň. To je zase záležitost pohybů magie vzduchu, protože vzdušná magie měla podobor iluze. Takže zbarvení vzduchu do jakékoliv barvy, kterou si bude dotyčný přát.

Zatím jsem uměl jen ovládat oheň na pokročilé úrovni, ale i to jsem se musel hodně koncentrovat, abych nespálil všechno kolem.

K tomu jsem ještě hledal knihy o léčení. Zkoušel jsem vyléčit svá záda od jizev, ale pokaždé byl výsledek stejný - jizvy zůstávaly na svém místě a nezmizely.

Za ten čas jsem lépe poznal Zerona, ale pořád jsem mu neřekl, jak jsem přišel k jizvám na zádech. Zeron se s tím asi už vyrovnal, že mu to neprozradím, takže mě nechal s tou otázkou být. Taky jsem mu neřekl, že jsem přišel na mé schopnosti dřív, než on a tím pádem neví, že ovládám oheň. Prostě jsem mu to z nějakého důvodu neřekl.

Teď zbývá tři dny do začátku školního roku v akademii. Zítra jsme měli jít s Zeronem k Sférické bráně. To je brána, se sférou. Když jí někdo projde, tak sféra začne svítit nějakou barvou (něco jako přijmací zkoušky). Červenou pro oheň, světle světle modrou pro vzduch, tmavě modrou pro vodu, zelenou pro zemi, bílou pro světlou magii, černou pro temnou magii a krvavé červenou pro magii krve. Zeron byl z té brány celý na nervy. Pořád mlel něco jako, že ho do akademie nevezmou, protože si není jist, jestli nějaké schopnosti vůbec má. Pořád jsem ho uklidňoval, že alespoň něco tam bude a že nemusí na to plýtvat nervy.

Zbalil jsem si věci do cestovní tašky. naštěstí jsem se nemusel rozhodovat, jestli budu brát tohle, nebo támhleto, protože jsem měl zítra vypadnout z hotelu a nic si nezapomaenout. Takže moje balení vypadalo asi takhkle: shrábl jsem vše, co bylo na policích do tašky, trochu jsem to narovnal a byl jsem zbalen. Teď jen spánek a zítra do akademie. Po pravdě řečeno, jsem se tam docela těšil.

Před spaním jsem si vzpoměl na rozhovor s Tekumim, jestli mohu odjet do akademie a potom se vrátit a pokračovat v nelegálkách. Do teď si pamatuju jeho udivený výraz na to, že jsem prozradil svůj opravdový věk. Po minutě udivené grimasy mě pochválil, že na svých sedmnáct umím výborně bojovat a dal mi to povolení se po akademii do nelegálek vrátit.

***

Stál jsem velikou frontu do Sférické brány. Vedle mě stál Zeron a div si nerozkousal nehty z těch nervů.

,,Panebože, neklepej se tak. Vypadáš jako vystrašená holka před tím, jak musí klukovi říct, že ho miluje," řekl jsem a kamarádsky jsem strčil do elfa loktem.

,,Máš pravdu, nic hrozného to být přeci nemůže," povzdechl si Zeron a strčil si ruce do kapes.

Já jsem začal s nějakým tématem mluvit na Zerona, abych ho nějak rozptýlil. Pomalu jsme se přibližovali k bráně a za chvíli na mě přišla řada.

,,Hodně štěstí," zašeptal Zeron a poplácal mě po rameni. Já se ničeho nebál. O svých schopnostech jsem věděl, takže jsem se nepodivil, když sféra začala svítit červeným světlem a mně se malý proužek vlasů obarvil na červeno.

,,Wow, ty jsi o tom věděl," prokoukl mě Zeron, když se podíval na mé pozvednuté koutky úst. Já se ještě víc usmál a předvedl plamen v ruce. Zeron na mě hodil pohled a jakoby říkal 'když projdu, budeš za tohle ležet polomrtvý'.

Potom si hlasitě povzdechl, něco zamumlal a stoupl si pod sféru. Pro jistotu zavřel oči, ale když je otevřel, spatřil světlemodré světlo nad hlavou a usmál se. Popadl tašku a došel ke mně.

Prošli jsme kousek od brány, kde na nás čekal vlkodlak s zeleným proužkem vlasů. Jinak měl vlasy hnědé a matně zelené oči. Měl oděv, který byl asi úborem učitelů. V ruce měl nějaký svitek.

Já se Zeronem jsme si prohodili pohledy a šli za tím vlkodlakem. Ten si nás změřil pohledem.

,,Jména?" řekl stručně a otevřel svitek.

,,Nazeron Asher a Loren Meryver," představil jsem sebe a Zerona a ten se jen usmál.

,,Asher pokoj číslo 394 a Meryver pokoj číslo 649," řekl lhostejným hlasem. Když jsme trochu popošli směrem k samotné budově akademie, Zeron si smutně povzdechl.

,,Škoda Rene, myslel jsem si, že budeš se mou v pokoji," řekl smutně Zeron.

,,Ale jdi ty. To neznamená, že se nebudeme vídat někde na hodinách, nebo večer, když budeme mít volno," usmál jsem se na něj.

,,A jak to, že jsi mi neřekl, že jsi přišel na své schopnosti dřív?" zašklebil se elf a předstíral uraženého.

,,Chtěl jsem tě nějak uklidnit, že i pro mě to bude překvapení. Věř mi, bylo to jen pro tvoje dobro," odpověděl jsem mu a věnoval omluvný úsměv.

Došli jsme do budovy akademie a rozešli jsme se hledat naše pokoje. Svůj jsem našel hned pomocí směrovacích cedulek. Otevřel jsem dveře a rozhlédl jsem se.

Naproti mně bylo velké okno, pod kterým stály dva psací stoly, které byly přiraženy k sobě. vedle každého stolu u rohu stála malá skříňka na učebnice a sešity, mezera, postel, která byla postavena tak, že strana, na kterou směřovala hlava, byla u zdi, noční stolek a skříň. Z druhé strany bylo všechno symetrické. Až na dveře, které vedly asi do koupelny. Hodil jsem si tašku na postel, která stála po mé pravici a zašel jsem do koupelny.

Osprchoval jsem se a omotal jsem si ručník kolem boků. Vyšel jsem z koupelny a zahlédl jsem svého spolubydlícího. Šáhl jsem po nejbližším triku a obékl si ho, aby neviděl mé jizvy a nevyptával se na ně.

,,Ale prosim tě. Nechystám tě tady znásilnit..."