Jizvy

Rande

Koupě bot byla rychlá. O patnáct minut později jsme šli už s taškami do hotelu. Pořád jsem přemýšlel, proč to všechno potřebuju, ale nic mě nenapadalo. Jen takové ty blbosti jako divadlo, ples, večírek a tak, jenže si nemyslím, že bychom někam šli mezi neznámý lidi.

Den se pořád nervózně díval na pouliční sloupy s hodinami. Že bychom něco nestíhali? Podezíravě jsem se na něj celou dobu díval a přemýšlel jsem, co má v plánu, ale nic mě nenapadlo.

V holetu v pokoji se Den zase podíval na hodiny. Už mě to začalo štvát. Upír položil tašky do ložnice a vrátil se do obýváku. Strnul, když mě zahlédl uprostřed místnosti se založenýma rukama na hrudi.

,,Proč se pořád díváš, kolik je?" přimhouřil jsem oči. Proklínal jsem jeho nicneříkající výraz a oči, ve kterých jsem nenašel žádnou nápovědu. Den přišel až úplně ke mně a objal mě.

,,Jen... Mám něco naplánovaného, tak chci, abychom to stihli," zamumlal mi do vlasů. Povzdechl jsem si a taky ho objal. Nezbývalo mi nic jiného, než se dočkat toho překvapení.

,,Už je celkem tma na to, abychom se šli jít koupat do moře, tak mě napadla společná koupel. Co ty na to?" navrhl Den. Zamyslel jsem se a po chvilce kývl.

Nezdál se mi to jako špatný nápad, ale pak jsem si uvědomil všechny detaily. Avšak jsem už kývl, takže nebylo cesty zpět.

Byli jsme už v prostorné koupelně s vanou vbudovanou v podlaze. Dá se říct, že to byl prostě menší bazén. A možná to byla jen náhoda, ale že by se tam vešli dva úplně pohodlně.

Upír zapnul vodu a bazén se začal pomalu plnit. Nachystal nějaké vonné oleje, které byli k dispozici na poličce, a začal se pomalu svlékat.

To bylo to, čeho jsem se obával nejvíc. Plavat v moři je jedna věc. Není průhledné, takže nic moc není vidět, ale tady je ta voda křišťálové čistá. A navíc na sobě nebudu mít plavky. Přesněji řečeno na sobě nebudu mít nic.

Sundal jsem si pomalu triko a dělal, že mě zaujal vzor na zdi, abych oddálil okamžik, když tu budu stát úplně nahý. Věděl jsem, že mě to čeká tak jako tak, ale stejně jsem začal vymýšlet plány ústupu, ale nevedlo se mi to.

,,Pojď už," popohnal mě Den, který už seděl v tom bazénu. Jak se tam sakra ocitl? A že jsem si toho vůbec nevšiml.

Každopádně problém tu byl jiný. Pozoroval mě. Je mi jedno, že mě už několikrát viděl. Já se stydět nepřestanu.

Avšak mi nezbývalo nic jiného. Sundal jsem si kalhoty a zůstalo mi už jen spodní prádlo. Ta nejhorší část. Otočil jsem se zády, protože moje tváře napadl ruměnec. Nevydržel bych jeho pohled. Rychle jsem si sundal poslední kus oblečení a nervózně polkl. 

Zaslechl jsem, jak se Den pohnul ve vodě. Najednou mě objaly jeho ruce zezadu. Natiskl si mě na jeho svalnatou hruď. Vydechl jsem úlevou, protože jsem se začal cítit víc v bezpečí. Dovolil jsem si dokonce zavřít oči. 

Den mě trochu zvedl a pak ponořil do vody. Byla příjemně teplá. Lehl si do vody a posadil si mě mezi své nohy. Opřel jsem se o jeho tělo a zaklonil hlavu. Teprve tehdy jsem si dovolil otevřít oči. 

***

Již oblečený do slušného po boku upíra jsem šel večerním městem. Vanul příjemný vítr ze strany moře. Díval jsem se na měsíc, který byl zrovna v úplňku. Hvězdy nebyly vidět kvůli svitu pouličních lamp, ale stejně mi stačil pouhý měsíc.

,,Jsme tu," oznámil mi Den a zastavil. Vyrušil mě z myšlenek, takže jsem párkrát nechápavě mrknul. Podíval jsem se směrem, kterým se díval upír. Na tváři měl spokojený úšklebek.