Jizvy

Kavárna

Přijeli jsme do města. Celou cestu jsem se koukal z okna. Mě štvali. Všichni. Si ze mě utahují. Ts. Se s nimi nebudu bavit a budu naštvaný.

Jen, co jsme vystoupili, mě Den objal kolem pasu a podíval se mi do očí. Omlouval se mi pohledem.

,,Reni, omlouvám se. Nezlob se, prosím," řekl žalostně a udělal psí oči. Povzdechl jsem si a dal mu pusu na tvář. Víc nedostane. Jsem pořád ještě naštvaný. Omluvu jsem přijal, ale pořád budu na něj trochu nevrlý. A na Tekumiho a Arthurem taky.

,,Lorene, přestaň. Jsme si dělali jen legraci. Vypadáš tak roztomile, když se červenáš nebo nechápeš, která bije," vysvětlil mi Arthur a šel ke mně blíž. Povzdechl jsem i a protočil oči v sloup.

,,No jo. Ale nechte už toho," podíval jsem se na ně znuděně. Arthur se na mě usmál a pokynul hlavou, až jdeme do kavárny. Stále jsem cítil Denovu ruku kolem mého pasu. Nechci se jeho rodičům zdát jako závislý na jejich synovi, proto jsem se vymanil z jeho sevření.

,,Copak?" nechápal upír. Podle hlasu jsem poznal, že byl zklamaný.

,,Dene, teď ne. Chci udělat na tvé rodiče dojem, tak mi to nekaž," vysvětlil jsem mu. Zvedl tázavě jedno obočí.

,,A to ti jako moje ruka vadí?" zamrkal překvapeně.

,,Jo, protože to pak vypadá, že bez tebe nic nemůžu," konstatoval jsem nicneříkajícím hlasem.

,,Ach jo," svesil hlavu Den a dělal, že je smutný. Povzdechl jsem si a dal si jeho ruku kolem svého pasu. Hned oživl a usmál se na mě. Taky jsem se na něj usmál. Natáhl se pro polibek, který jsem přijal.

,,No jo, hrdličky. Brácha, přestaň. Je to nechutný," vyrušil nás hlas holčičky. Denraarova sestra. Rita, jak jsem si pamatoval.

Odtrhl jsem se od Dena a podíval se omluvně na ní. Podobala se Denovi. Ale byla víc podobná mamince, než tátovi.

,,Kušuj, ségra. Taky tě rád vidím," objal ji Den a dal jí pusu na tvář. Rita si tu tvář utrela rukávem a podívala se zhnuseně na svého bratra.

,,Ren," podal jsem jí ruku. Usmál jsem se mile na ní. Upír mi říkal, že působí drsně, ale ve skutečnosti je to křehká květinka.

,,Rita. Sestra tadytoho debila," stiskla mi ruku a kývla směrem k Denovi. Ten si založil ruce na hrudi a zavrtěl pobaveně hlavou.

,,A já jsem kluk toho debila," ušklíbl jsem se na ní. Taky se na mě ušklíbla. 

,,Asi si budeme rozumět," poznamenala šibacky a koukala na mě pohledem, jakoby už měla něco na Dena vymyšleného.

,,Taky si myslím," hrál jsem svou roli a po očku se díval na Dena, který měl pozvednutý koutek úst.

,,Tak jdeme. Rodiče už čekají," popohnal nás. Objal mě kolem pasu a vešel dovnitř. Rita nám byla v patách.

Posadili jsme se ke stolu. Byl kulatý, takte na sebe všichni viděli. Kavárna byla vymalována do krémově hnědé barvy s jemnými ornamenty na zdi. Všude byla cítit vůně čerstvého kafe, čaje a sladkého pečiva. V kavárně jsme byli sami, až na pár lidí, kteří se chovali tiše a nevadili si navzájem. Personál ladně procházel mezi stoly. Všichni číšníci a číšnice se tvářili mile a vlídné. Zkrátka taková klidná kavárna, kde nikdo nerušil.

Jedna z těch milých číšnic přišla k nám se zápisníkem a propiskou v ruce. Na všechny se usmála a připravila si propisku k psaní.

,,Dobrý den. Mate už něco vybráno, nebo mám ještě chvíli počkat?" mluvila mile a tiše, ale tak,
aby ji všichni z našeho stolu slyšeli. Ještě jednou všechny projela pohledem aby zjistila, kdo bude mluvit první.

,,Kávu, prosím. A něco sladkého k tomu na vás výběr, co se nejlépe ke kávě hodí," odpověděl stejně vlídné pan Erenon. Pozoroval jsem, jak mluví a jak se při tom chová, protože mě to také čekalo. Číšnice si všechno zapsala a přesunula pohled napravo od pana Enerona. Na paní Eneronovou.

,,Ovocný čaj, děkuji," řekla prostě a kývla při posledním slově. Číšnice si zase vše poznamenala a přesunula pohled zase napravo. K Denovi.

,,Zelený čaj a Vlkodlačí přání," tak se asi jmenoval nějaký ten typ dortu, či co. Dál jsem byl na řadě já. Koukl jsem rychle do seznamu dobrot, co byli na stole a vybral si něco, co se mi asi podle názvu líbilo nejvíc.

,,Černý čaj s mlékem a medem a Mátový sen," řekl jsem a hned jsem si uvědomil, co jsem řekl. Máta. Den. No nic, už jsem si to objednal a když je to s mátou, tak mi to bude chutnat, protože já mátu miluju. No a Dena pak automaticky taky.

Postupně si takhle objednali všichni. Překvapilo mě, že si Tekumi vzal horkou čokoládu. Jsem čekal, že si vezme nějaký ultra vzácný starý čaj, ale ne. Vybral si horkou čokoládu. Tak nic. S Arthurem si dali napůl Azedurový sad. Oba chtěli ochutnat, co to je. Rita si vzala zmrzlinový pohár, který, jak jsem pak zjistil, je strašně velký. Denovo Vlkodlačí přání byla samá čokoláda. Aha, takže nejsem jediný, kdo si vzal chuť vůně toho druhého.

,,Náhoda?" mrkla na mě Rita, která ujídala svůj pohár. Jsem zvědavý, jestli ho sní celý.

,,Nemyslím si," odpověděl jsem stejně šibacký a taky na ní mrkl. Takže dojem jsem na Ritu už udělal, teď jen Denovy rodiče.

,,Povídejte," řekla mile paní Eneronová a míchala si lžičkou svůj čaj. Nepochopil jsem, co jsem měl povídat, tak jsem se podíval na Dena. Ten zřejmě taky nechápal, protože se tvářil stejně a pak přesunul pohled na mě se stejným účelem co já, abychom našli odpověď u toho druhého v očích.  Pak jsme oba naráz přesunuli pohled zase na paní Eneronovou, která se na nás mile usmívala.

,,O čem?" zeptal se Den, protože asi mu došlo, že budu mluvit asi co nejméně. Abych neplácl něco nevhodného.

,,No, všechno. Jak jste se seznámili, kdy jste si řekli, že budete spolu, co se vám na tom druhém líbí..," odpověděla klidně, protože asi čekala takovou otázku. No tohle bude na dlouhé povídání. Nechal jsem Dena mluvit a někdy jsem taky něco řekl. Všichni vše bedlivě poslouchali a někdy se ptali na otázky.

,,Jak moc je váš vztah vážný?" zeptal se klidně Tekumi. Panebože, ten dokáže zničit klidnou atmosféru jednou otázkou. Měl jsem sto chutí protočit nad tím panenky.

,,Hodně vážný. Nemůžu se dočkat naší svatby s Renem a kdy si řekneme ano u oltáře," řekl stejně klidně Den a usrkl z hrnku. Já se svým čajem zakuckal. Po chvíli jsem byl v pořádku, ale stejně jsem se podíval nechápavě na Dena.

,,To myslíš vážně?" zeptal jsem se. Opravdu jsem si myslel, že si z toho dělá jen legraci a je to jeho další vtípek, ale upír se na mě díval bez jakéhokoliv pobavení v pohledu.

,,Smrtelně vážně, lásko," řekl naprosto s klidem. Všichni se koukali na nás. Nevěděl jsem, co mám dělat. Jestli radovat se, nebo mu dát pohlavek za to, že se takové věci neříkají s tak lhostejným výrazem, nebo plakat mu do ramene, že si s nikým jiným nezašukám...

Fajn, to poslední jsem nemyslel vážně. Chvíli jsem se na něj díval a pak ho objal. To znamená, že mě má opravdu rád. Že se mnou chce zůstat.

Hned jsem se odtáhl a ovládl jsem červenou barvu, která mi lezla na tváře. Všichni se na nás usmívali. Dokonce Rita taky, která tyhle přeslazené řečičky nemusí.

,,Na tu svatbu musíme nejdříve dát svolení, že Arthure?" ozval se Tekumi a podíval se na Arthura, který upíjel ze svého hrnku.

,,Jistě. No nevím nevím, jestli ti ho dáme. Nám budeš muset ukázat, že si ho zasloužíš. Rena máme jen jednoho," usmál se šibácky Arthur a položil hrnek na stůl. Den kývl a podíval se na mě.

,,Budeš můj," zašeptal mi do ucha. Upřímně řečeno jsem se na tu chvíli moc těšil.