Jizvy

Mazlení

Celou hodinu jsem dával pozor. Nevšímal jsem si upíra, který vedle mě seděl. Chtěl jsem se mu omluvit někde, kde nebude tolik lidí. Vymyslel jsem, že ho zavolám rychle do pokoje a tam se mu omluvím. 

Zazvonilo. Sbalil jsem si všechny věci a čapl jsem Dena za ruku. Upír na mě nechápavě koukal. Nevěnoval jsem tomu pozornost a vytáhl ho ze třídy ven. 

,,Jdeme do pokoje," řekl jsem krátce. Den se na mě podíval jako na blázna, který mele naprosté nesmysly. Bylo mi to jedno. Po cestě jsem si ještě jednou zopakoval text, který jsem si připravil při hodině. No jo, neumím dávat na hodinách nonstop pozor.

Otevřel jsem dveře a vešel jsem dovnitř. Den šel za mnou a zabouchl dveře. Potom se na mě otočil. V tu ránu jsem zapomněl všechen text a nevěděl jsem, odkud začít.

,,No... víš... já," asi to takhle ze sebe nevymáčknu. Musel jsem jít na to jinak. Přitiskl jsem se tedy Denovi na hruď  objal jsem ho kolem pasu. Zabořil jsem obličej tak, aby mě neviděl, jak se červenám. Zavřel jsem křečovitě oči.

,,Promiň. Neměl jsem na tebe řvát. Chápu tě. Pochop, že na to nejsem zvyklý. Já... nikdy se mě nikdo takhle nedotýkal, takže se toho trochu bojím. Ano slyšíš dobře, bojím se doteků. Kdo by to byl řekl," vytáhl jsem ze sebe na jeden nádech. Zavřel jsem ještě křečovitěji oči a poslouchal, co mi řekne Den. Slyšel jsem tlukot jeho srdce. Bilo rychleji, než normálně.

Objal mě. Nic neřekl. Zabořil mi nos do vlasů. Byl jsem trochu rozhozen. Jak to mám sakra pobrat? Odpustil mi, nebo ne? Co se sakra děje?

,,Jsem rád, že mě chápeš. Musím k tobě prostě někdy přijít a obejmout tě, nebo ti dát pusu. Miluju tě, takže bez toho se neobejdu. Slibuješ, že se mnou zkusíš mazlení?" zamumlal mi Den do vlasů. Zamyslel jsem se. Proč by ne? Mohl bych. 

,,Tak jo," zamumlal jsem mu do hrudi a odtáhl se. Den se na mě usmíval jako měsíček na hnoji. Jestli mu chci dokázat, že ho mám alespoň trochu rád, tak musím něco udělat, ne?

Natáhl jsem se pro polibek. Nikdy jsem to nedělal, takže jsem jemně přitiskl své rty na Denovy a pohnul jimi. Den se do polibku hned zapojil. Přitáhl si mě blíž k sobě, že jsem málem na něj spadl. Po chvilce jsem se odtáhl.

,,Končí přestávka," oznámil jsem mu. Nesouhlasně zamručel a dal mi rychlou pusu na rty. Vzal mě za ruku a šel ven. Venku jsem se mu vysmykl a vymluvil se na to, že nechci, aby nás někdo viděl. Jen pokrčil rameny. 

***

Po vyučování přišla ta chvíle. Šel jsem do pokoje. Den mi šel za zády. Co tím mazlením myslel? A hlavně, jak daleko to zajde? Byl jsem celý na nervy. Tušil jsem, že se upír šklebí. Klid, nádech výdech. Jestli se mi něco nebude líbit, tak mu to řeknu.

Vešli jsme do pokoje. Dal jsem si učebnice na stůl. Teď to přijde. Jáj, já nechci. Já se bojím. Tluče mi srdce jako o závod a Den se ke mně přibližuje. Položil si taky učebnice na stůl a přiblížil se ke mně.

,,Musím jít na záchod," vyhrkl jsem. Už jsem se chtěl vydat na cestu do koupelny, ale Den mě zarazil. Vzal mě kolem pasu a nikam mě nepustil. 

,,Na to ti určitě skočím," zašeptal mi do ucha. V mysli jsem si vynadal, že jsem nevymyslel nic lepšího. To mě ale už Den táhl na mou postel a povalil mě na ní. Skláněl se nade mnou a po chvíli mě začal líbat. Jemně, jakoby nikam nespěchal. 

Uvelebil se na mně a  nepřestával mě líbat. Nebylo to zas tak hrozné. Naopak, užíval jsem si to. Zajel jsem rukou Denovi do vlasů a druhou jsem ho objal za záda, zatímco mě objímal za boky. Začal pomalu bloudit rukama po mém těle. Tohle nebylo zrovna nejpříjemnější, ale dalo se to vydržet. Zamručel jsem do polibku. 

,,Klid, jen tě hladím. Nebudu nic víc dělat," uklidnil mě Den. Věřil jsem mu, takže jsem ho nechal. Den se na mě usmál a políbil mě na krk. Šel níž a níž, až se dostal k místu mezi krkem a ramenem. Lehce kousl. 

,,Mmmh," zamručel jsem. Ne ne ne ne ne! Nesmím to dělat. To je tak ponižující. Dal jsem si hned ruku před pusu. Co to sakra bylo? Den na mě zvedl pohled. Líbilo se mu to. Bylo to vidět z jeho pohledu. 

,,Dej tu ruku pryč, chci tě slyšet," zavrněl mi do ucha. Zachvěl jsem se. Míří to špatným směrem. Dal jsem si ruku pryč, ale ne, protože mi to řekl Den, nýbrž chtěl jsem protestovat.

,,Jde to špatným směrem. Zastav," odvrátil jsem od něj zrak. Bylo mi to trapné. Den toho hned nechal a vzal mě za bradu palcem a ukazováčkem. Natočil si můj obličej tak, abych se mu díval do očí. Jemně mě políbil. 

,,Jestli se ti to nelíbí, tak řekni hned. Nemusíš pro mě trpět," zašeptal a sundal si triko. Vyvalil jsem na něj oči. Co chce sakra dělat? Já nejsem hotov na to, aby mi něco vjelo do zadku!

,,Ššš, jen jsem si sundal triko, aby sis zvykal na moji kůži. No a je mi horko," zamumlal a sklonil se k mému krku. Začal mě posypávat polibky. Zkusil jsem mu opatrně hladit záda. Nebyl to špatný pocit. Zavřel jsem oči a užíval jsem si to. 

Najednou Den vzal moje triko a vyhrnul ho. Lehl si na mou hruď a pokračoval s zasypáváním polibků. Potlačil jsem zamručení. Zrychleně jsem dýchal. Bylo to nezvyklé. Příjemné, ale nezvyklé. Jakmile Den zjistil, že se nevzpírám, tak mi sundal triko úplně. Objal mě a políbil na rty. Přitiskl jsem se mu na hruď a užíval jsem si ten pocit, že o mě někdo pečuje a má o mě zájem. 

Den pohnul nohou, takže se jeho stehno otřelo o můj rozkrok. Zamručel jsem do polibku. Tohle se potlačit nedalo. Bylo to divné. Věděl jsem, co je to erekce a dokonce jsem ji párkrát měl, ale vždycky jsem se jí zbavil pomocí ledové sprchy. Tady to asi nepůjde, protože snad umřu trapností. 

Proč jsem si na to vzpomněl? Protože se mi zvedal! Den mě dráždil. Nebyl jsem na to zvyklý, takže mé tělo hned zareagovalo. Mručel jsem nesouhlasně do polibku. Konečně se Den odtáhl.

,,Alespoň mám teď šanci ti udělat dobře," zavrněl a přitiskl svou ruku na můj zvedající se rozkrok.