Jizvy

Ve vlaku

Probudil jsem se od toho, že mi Den hladil rozkrok. Zamručel jsem. Nejen, že to dělá na veřejnosti, to je ještě malý problém, ale on se mi zvedal! Ten parchant reagoval na jeho doteky a už po chvíli stál v pozoru. Zamračil jsem se.

,,A co teď s tím mám jako dělat?" zavrčel jsem na upíra, který se přihlouple usmíval. Trochu mě to vytočilo.

,,Neboj, je zamknuto. Nebude nic slyšet," oznámil Den a pořád mě dráždil. Odstrčil jsem jeho ruku. Stačilo.

Nestihl jsem zareagovat a upír už ležel mezi mýma nohama a hlavu měl na úrovni mého stojícího rozkroku. Zrudl jsem až na prdeli. Já nechci. Bude to vůči němu nefér. A vůbec! Nechci to ve vlaku.

Rozepnul mi poklopec. Pohladil mě přes látku boxerek. Vzdychl jsem, i když jsem vůbec nechtěl. Ono to samo. Denraar se ušklíbl a pohladil mě znovu, ale tentokrát pomaleji. Pokusil jsem se tlumit, ale moc mi to nešlo. Stejně jsem vzdychl, ale alespoň to nebylo tak hlasitě.

,,P-přestaň mě dráždit," poprosil jsem. Chtěl jsem to říct rázně a přísně, ale Den pohnul rukou, takže jasem trochu vzdychl. Upír se nad mou poznámkou jen ušklíbl a dráždil mě dál. Čím dál, tím víc mě vzrušoval a čím dál víc jsem potřeboval, aby to dodělal. Po chvíli jsem byl dokonce schopen kňučet, aby to dodělal.

Jenže kňučet jsem ani nemusel. Stáhl mi kalhoty a olízl špičku. Trochu jsem se prohnul v zádech a zavzdychal. Den mě za odměnu ještě jednou olízl. Nesměle jsem mu zajel rukou do vlasů. Ne, že bych mu chtěl přirážet do úst, to bych nikdy neudělal, ale chtěl jsem zajet prsty do těch jeho jemných kadeří. Upír zamručel a ponořil špičku do tepla úst. Tam se o ní postaral jazyk, co se obratně pohyboval jako had. Jsem si na chvíli vzpomněl na Serrira, který zůstal u Tekumiho a Arthura, ale hned mé myšlenky přerušil pohyb Denovy hlavy dolů a zase nahoru, který mi přinesl další vlnu slasti. Nezapomněl se otřít zoubky o špičku, což mě taky nenechalo chladným a musel jsem vzdychnout. Čím dál, tím víc jsem se blížil k vrcholu a čím dál, tím víc Den zvyšoval tempo. Už jsem cítil, že skoro budu. Nechtěl jsem, aby Den polykal ten hnus, proto jsem ho zatahal za vlasy, aby přestal, jenže ne. Pokračoval a ještě zrychlil. Nemohl jsem to už víc v sobě držet a proti mé vůli jsem vyvrcholil. Den to všechno poslušně do poslední kapky spolkl. Ochabl jsem a povolil všechny svaly v těle.

,,Líbilo?" zeptal se Den a navisl nade mnou. Pohladil mě po tváři a mile se na mě díval. Nepotřeboval žádný sval na obličeji, aby vyjádřil starost o mě.

,,J-jo," uhnul jsem pohledem. Sice to bylo proti mé vůli, ale jo, líbilo se mi to. Neměl jsem to srdce mu vynadat, že to udělal na veřejnosti, protože se tak snažil.

Upír se jen zazubil. Políbil mě na krk a pak se zamyslel. Hned poté se přisál na můj krk. Poznal jsem, co se chystá dělat.

,,Dene, dost! Nemám to čím zamazat!"
nevzal jsem s sebou korektor z jednoho jediného důvodu. Protože ho nemám a nepoužívám to, ale asi s Denem budu muset. Kdyby to nezáleželo na mně, Den by si mě označkoval celého. Bych chodil celý růžovofialový od cucfleků. Jenže Den nehnul ani brvou a pokračoval. Po chvíli se odtáhl a pohladil to místo, kam se přisál.

,,Moje," konstatoval a usmál se. Zčervenal jsem. Vstal jsem a natáhl se po malé cestovní taštičce, ve které jsem měl doklady, ale i zrcádko. Podíval jsem se na svůj krk. Měl jsem tam krásný růžovofialový cucflek. Pohladil jsem si ho polštářkem prstu.

,,Líbí?" objal mě kolem pasu a políbil krátce na krk. Otočil jsem se na něj. Jo, líbila se mi za značka, protože tím dokazoval, že jsem opravdu jen jeho.

,,Moc," usmál jsem se. Políbil jsem ho krátce na rty. Uvědomil jsem si, že vlastně není nic hrozného na značce. Vzpomněl jsem si, že jsem potkával lidí, kteří měli cucáka na krku a nestyděli se za to. Kdybych si to zamazal, vypadalo by to, že se stydím za vztah s Denem.

Sedli jsme si normálně. Nastalo trapné ticho. Nevěděl jsem, co jsem měl říkat. Cítil jsem se divně, protože Den mi to udělal a já jsem mu to neoplatil. Jenže já jsem nebyl hotov k tomu, abych mu to udělal pusou.

,,Dene, já...," chtěl jsem, aby něco navrhl, jak bych mu to mohl oplatit. Jenže nestihl jsem nic říct a přerušil mě.

,,Nemusíš mi to nijak oplácet. Já nechci," řekl klidně. To je to na mě tak vidět, o čem chci mluvit? Zčervenal jsem ještě víc a koukal z okna, abych se na něj nemusel dívat.

,,Jenže to není fér vůči tobě," oponoval jsem, ale stejně jsem se neodvážil se na něj podívat. Moc trapný.

,,Jenže já ani nechci. Mně stačí, že mě k sobě a svému tělu pouštíš," podle jeho tónu jsem poznal, že se usmívá. Konečně jsem se odhodlal na něj podívat. Neztrácel čas a přitáhl si mě do polibku. Zapojil jsem se. Jeho zvědavý jazyk zkoumal moje rty. Nebyl jsem pozadu a začal jeho jazyk laskat svým. Den vcucl můj jazyk k sobě do úst a začal ho "kouřit". Stáhl jsem jazyk zase k sobě do úst a odtáhl se.

,,Tímhle se to třeba můžeš naučit," nevině se na mě usmál. Nejdříve jsem nepochopil, k čem mluvil.

,,O čem to..," pak jsem se zarazil. Došlo mi to. Zamračil jsem se na Dena a začal na něj pokřikovat, že je strašný úchyl a pervert. Vzal jsem dokonce knížku, kterou jsem chtěl ve vlaku číst a snažil se tou knížkou zasáhnout Denovu hlavu, ale moc mi to nešlo. Ten parchant se uměl bránit rukama. Zkrátka jsme do konce cesty vlakem blbli.