Jizvy

Noční můra

,, Zklamal jsi nás!"

,,Nezasloužíš si být mezi živými!"

,,Nic důležitého jsi neudělal!"

Slyšel jsem hlasy ze všech stran. Většinou to byly hlasy těch, koho jsem znal a na kom mi záleželo. Najednou se majitelé hlasů objevili. Stáli v kroužku a já jsem byl jeho středem. Všichni se na mě tvářili naštvaně a zklamaně. Ten pocit jsem nenáviděl. Pořád opakovali, že nejsem života hoden.

Byl jsem v panice. Nevěděl jsem, co mám dělat. Zkoušel jsem se omlouvat, jenže všichni jenom vrtěli hlavami a říkali, že omluva nestačí. Že si ji musím nějak zasloužit.

Všichni měli pořád tu nenávist a zklamání v očích. U jiných by mi to nevadilo, ale na lidi, které jsem mám rád, jsem se nemohl koukat. Měl jsem chuť trhat si vlasy, křičet, prosit na kolenou, jenže nějaký hlásek v mé hlavě mi říkal, že to je marné a odpuštění si musím zasloužit nějak jinak.

,,Musíš se pomstít za své rodiče," napovídal mi hlásek v uchu. Byl mladý i starý najednou. Jako nějaká pradávna bytost, ,,pomsti se, nebo tví rodiče nebudou se spát v míru. Daruj jim alespoň důkaz, že jsi je měl rád a pomsti se za ně!"

Držel jsem se za hlavu a snažil jsem se ten hlas dostat ven. Odjakživa jsem byl drak, kterého se dá snadno vytočit a vždy jsem musel dát odpor. Úder jsem oplatil úderem, zlověstný pohled zlověstným pohledem. Oko za oko, zub za zub.

Jenže moji rodiče si to nepřáli. Pořád do mě hučeli, že se nemám nechat vytáčet takovými maličkostmi. Jednou se dokonce stalo, že jeden kluk plácl nějakou blbost o mých rodičích a já jsem to slyšel. Skončilo to tím, že měl zlomený nos. Učili me, že pomsta není ta nejlepší cesta. Učili mě odpouštět, jenže to mi nikdy nešlo.

Proto jsem byl trochu zmatený, že si všichni včetně mých rodičů si přáli pomstu.

,,Přeji si ji, protože nemohou spát spokojeně. A je to tvoje vina. Mohl jsi je zabít tehdy v osudný den, jenže jsi to neudělal," ozval se ten hlas. Mluvil o těch třech, kteří si přišli pro životy rodičů.

Otevřel jsem oči. Zahlédl jsem ty tři postavy. Chtěl jsem se na ně hrnout, jenže mě zastavil křik matky. Zněl zezadu. Otočil jsem se na zvuk, jenže místo matky jsem uviděl její zničenou podobu. Její tělo bylo poseto modřinami a škrábanci. Měla jednu ránu, která jí odhalovala žebra a ještě jednu, která byla na stehně a z jedné ruky jí trčela kost. Celá bledá na mě upírala nenávistný pohled. Chtěl jsem jí běžet na pomoc, jenže...

Probudil jsem se celý ve studeném potu. Hluboce jsem dýchal, jako bych uběhl pět koleček okolo akademie. V dlaních jsem měl zapálený oheň, který jsem hned uhasil, abych nic nespálil. Vedle mě seděl ustaraný Denraar a držel mě za zápěstí.

,,Řval jsi na celé kolo a myslím si, že jsi probudil polovinu akademie. Co se ti takového zdálo?" zeptal se. Upřel jsem na něj pohled, jenže nedokázal jsem nic říct. Před očima jsem měl obraz matky která se krčí bolestí a kouká se na mě s nenávistí v očích.

Udělalo se mi zle a rychle jsem vyskočil z postele. Běžel jsem do koupelny a vydávil jsem žluč do záchoda. No, a je po včerejší večeři. Vzpomněl jsem si na trčící kost a znovu jsem se vyvracel do záchodové mísy. Ucítil jsem něco ruku na mých zádech, která vykonávala kroužící pohyby. Ještě jednou jsem že sebe vydavil tu žluč a po chvíli jsem si sedl vedle na zem a opřel jsem se o zeď.

,,Ani se mi nepokoušejí tvrdit, že se ti nic takového nezdálo. Nejdříve jsi sebou házel, což mě probudilo, potom jsi začal někoho prosit, potom jsi křičel a probudil ses a teď jsi ze sebe dostal snad všechno, co jsi za poslední dny snědl," řekl Denraar káravě. Podíval jsem se na něj prázdným výrazem, protože jsem nedokázal se na nic soustředit.

Po chvíli mlčení si upír povzdechl a pomohl mi na nohy. Položil mi mou ruku na své rameno a druhou mě držel kolem pasu. Kdybych měl víc síly, tak bych se snad tomu doteku ubránil, jenže teď mi všechno bylo absolutně jedno.

Denraar mě opatrně položil na postel, a sedl si vedle mě. Sebral jsem veškerou sílu a podíval jsem se na něj nechápavým pohledem.

,,Zůstanu tady chvíli u tebe. Sestře se taky někdy zdají noční můry a vždycky mě prosí, abych u ní chvíli seděl, abych ji kdyžtak probudil, kdyby usla a začala by se jí zdát další. Jenže skoro nikdy jsem ji potom nemusel probouzet a ráno mi tvrdila, že jí pomohlo, že jsem u ní seděl," usmál se na mě Denraar teplým úsměvem. Byl jsem příliš znavený, abych mu jo oplatil. Jen jsem si položil pohodlněji hlavu na polštář.

,,Vyprávěj mi něco," řekl jsem po chvíli mlčení a podivil jsem se, jak jsem měl ochraptělý hlas. Denraar se na mě podíval jako na blazna.

,,Když jsem měl noční můry já, tak mi něco rodiče vyprávěli," řekl jsem a trochu jsem posmutněl. Denraar se trochu zavrtěl, aby si mohl sednout pohodlněji a začal přemýšlet.

,,Nejsi tady jediný, kdo se naučil ovládat magii před akademií. Ty ji umíš dobře na bojové úrovni, jenže já jsem velmi dobrý na léčení, ale to už víš. Povím to, kdy a jak jsem na své schopnosti přišel," řekl Denraar. Upřímně řečeno mě to moc zajímalo. Nikdy jsem neslyšel něčí příběh, týkající se zjištění magie před akademií. Proto jsem se uvelebil na posteli a očima jsem dal pokyn upírovi, že muze začít vyprávět.

,,Hráli jsme se s mou mladší sestřičkou na hřišti. Tehdy mi bylo šestnáct. Házeli jsme si míč. Rita jo omylem hodila jednomu klukovi opodál na hlavu. Ten se otočil a naštval se na Ritu. Já, jakožto správný starší bratr, jsem běžel vyřizovat konflikt. Jenže k tomu klukovi se přidala jeho parta. Křikl jsem na Ritu, ať běží na oběd, ale ve skutečnosti jsem ji chtěl poslat pryč, protože jsem věděl, k čemu dojde. A měl jsem pravdu. Bylo jich celkem tři. Vrhli se na mě, jako hladoví dravci na čerstvé maso. Odnesl jsem si nemálo modřin a škrábanců. Taky jsem měl jednu podlitinu u oka. Běžel jsem rychle domů a aniž by mě někdo spatřil, jsem vběhl do koupelny. Dál jsem si sprchu. Cítil jsem se velmi divně. Pohmožděná  kůže se jakoby smršťovala a zase se rozpínala. Po nějaké chvíli jsem že sprchy vylezl a podíval jsem se do zrcadla. Neměl jsem ani jeden malinkatý škrábanec. Tehdy jsem si to nechal pro sebe a potom, když jsem omylem vylil čaj na zem, jenže kapalina se nedotkla země a zůstala viset ve vzduchu, tak jsem odhalil své tajemství rodičům i sestře," vyprávěl Denraar. Něco ještě říkal dál, jenže ja se nechal ukolébat jeho hlasem. Poprvé za čas jsem si všiml, jaký má příjemný hlas.