Jizvy

Diskotéka

Přišli jsme do jídelny. Stoly byly přesunuty ke zdem, aby se uvolnil prostor uprostřed. Všichni tam už byli shromážděny. Stoupli jsme si s Denem někam přibližně doprostřed a sledovali dění na improvizovaně udělaném pódiu. Přišli jsme včas, protože zrovna přišel ředitel akademie. Starší muž trochu nižší než já s šedými vlasy ostříhané poměrně na krátko. Měl na sobě černé sako. V obličeji měl moudrý kamenný výraz. Trochu byla vidět jizva přes oko, ale byla skoro vybledlá. Musel jsem jeho obličej opravdu zkoumat, abych ji zahlédl. Měřil si nás pohledem. Měl jsem co dělat, abych nesklopil zrak. Místo toho jsem mu hrdě koukal do očí. Den stojící vedle mě měl na sobě taky seriózní výraz. Koutkem oka jsem se na něj podíval. Nenechal se rozrušit pohledem ředitele.

,, Milí studenti. Ukončili jste první ročník akademie a musím vás pochválit, velmi úspěšné. Příští rok vás čekají nové znalosti, nové problémy a nové zážitky. Malá odměna za to, že jste vydrželi posledních pár týdnů, které byly nanejvýš náročné. Gratuluji!"

Spustil se potlesk. Celou dobu, co ředitel mluvil, měl klidnou tvář a nicneříkající výraz. Strohý vypočítavý profesor. Potom udělal něco, co jsi od něj nečekal. Usmál se.

,,Musím pochválit i některé jedince, kteří byli nanejvýš úspěšní. Poprosím přistoupit Denraara Enerona, který měl výborné výsledky nejen v teoretické části, ale i v kontrole jeho živlů," zvolal a propukl další potlesk. Všichni se na Dena otočili. Já taky. Ten se usmál a s kamenným výrazem šel k pódiu cestičkou, kterou ostatní studenti vytvořili. Stoupl si k řediteli, který mu pogratuloval. Denraar tam zůstal stát a na jeho obličeji pohrával spokojený úsměv.

,,A také nesmím zapomenout na studenta, který v prvním ročníku měl schopnosti ovládání živlů páté úrovně. Také měl výborné výsledky a čirou náhodou se stalo, že je to spolubydlící Denraara Enerona. Loren Meryver!"

Tentokrát se všichni otočili na mě. Trochu mě to rozhodilo, ale hned jsem nasadil poloúsměv. Dělal jsem, že je to samozřejmost, ale za tím úsměvem se skrývala tvrdá práce. Nové utvořenou cestičkou žáky jsem prošel k pódiu. Vyskočil jsem na něj. Tam mě už očekával ředitel s úsměvem na tváři.

,, Výborná práce," podal mi ruku a já ji pevně stiskl. Poplácal mě povzbudivě po zádech a naznačil rukou, ať si stoupnout k Denovi. Ten mě už očekával s úšklebkem na rtech.

,,Toť vše. Nebudu vás okrádat o čas. Užijte si zábavu," zakončil ředitel a sestoupil z pódia. Všichni mu zatleskali včetně mě s Denem. Sestoupili jsme z pódia a přemístili se na parket. Začala hrát docela rychlá hudba, která mě přiměla pohybovat se do rytmu. Vzpomněl jsem si, jak mě máma přihlásila na tanec. Panebože, to byla hrůza. Tehdy jsem si to myslel, ale teď mi to pomáhá. Nejsem jako prkno a umím se alespoň nějak pohybovat do rytmu. Nějaké taneční kousky jsem si pamatoval, ale nebylo jich moc. Trochu jsem nějaké pohyby okoukal od holek a po chvíli jsem se už pohyboval do rytmu jako ryba ve vodě.

,,Wow, tady to někomu jde!" poznamenal Zeron a snažil se mě kopírovat. Moc mu to nešlo. Musel jsem se zasmát. Přestal jsem s tančením a smál se dál. Zeron pokračoval v pohybech a dělal si z toho ještě větší legraci. Málem jsem se válel na parketu smíchy.  

,,Jo, dobrý, stačí," řekl Den, který mě vzal kolem pasu a postavil mě rovně na nohy. Teprve teď jsem si všiml, že jsem byl ze smíchu sehnutý v pase. Denraar mě odvedl stranou, aby mě uklidnil. Dal mi něco k pití.

Po chvíli jsem byl v klidu. Vrátili jsme se na parket zrovna tehdy, kdy začala jedna písnička, kterou jsem hodně dobře znal. Tělo se samo na ní pohybovalo.