Jizvy

Požár

,,Kušuj!" zařval jsem mohutným dračím hlasem na Kensu, který se válel na zemi smíchy v podobě draka. Já se tady snažím o akrobatický kousek a je jasné, že se mi to na první pokus nepovede, ale ten parchant se stejně musí smát z toho, jak si natluču prdel!

,,Promiň, ono to nejde," řekl Kensu, když se trochu uklidnil, ale po chvíli zase propukl hlasitý smích. Bože, to znělo, jakoby někdo mučil sovu, nebo něco podobného, ale smích to rozhodně nebyl. 

Pohrdavě jsem si odfrkl a vznesl jsem se. Zkusím to znovu. Vzlétl jsem docela vysoko a složil jsem křídla. Začal jsem se řítit dolů. Po několika okamžicích jsem křídla roztáhl. Tohle jsem zvládal i v polodračí podobě. Teď jen ta druhá, těžší část - pirueta ve vzduchu a mohutný řev s chrlením ohně.

Máchl jsem křídly tak, abych se stočil do piruety. Provedl jsem několik otoček a křídla opět roztáhl. Vychrlil jsem jazyk plamene, který byl asi nejdelší ze všech mnou někdy vytvořených. Poté jsem ladně a měkce přistál na zem. Kensu, který se už stihl přeměnit do lidské podoby, zatleskal mému výtvoru.

,,Alespoň teď ses nesvalil z nebe," zachichotal. Hodil jsem po něm zlověstný pohled a s hrdě vztyčenou hlavou jsem se šel vrátit zpět do akademie.

***

Když jsem se vrátil, tak jsem ucítil, jak mě tlačí něco v oblasti spánků. Asi efekt mého létání. Otevřel jsem dveře do pokoje. Moje čelist políbila zem.

Den a Zeron hráli karty a u toho se smáli. Den nikdy neměl Zerona v oblibě a elf upíra zrovna tak. A teď se tady řehtají na celé kolo. Rychle jsem zaklapl pusu a nasadil tvář s pozvednutým jedním koutkem úst a rukama založenýma na hrudi. Opřel jsem se o rám dveří a vyčkával jsem, kdy si ti dva mě všimnou.

,,...Ehehe...jé, Ren se vrátil...," řekl mezi smíchem Zeron. Nezměnil jsem výraz, jen jsem se odlepil od rámu dveří a popošel blíž.

,,Co jste to sakra kouřili? Něco jste ukradli v zásobárně? Nebo jste starším ukradli nějakou šňupací látku, hm?" zeptal jsem se a udělal jsem zamyšlený výraz, při kterém jsem pravou rukou držel svoji bradu a levou jsem podepřel loket pravačky. Ti se začali smát ještě víc.

Chtěl jsem se s nimi zasmát taky, jenže tlak v oblasti spánků zesílil natolik, že jsem se musel chytit za hlavu a kleknout si na zem. Ti dva se okamžitě přestali smát a přeběhli mi na pomoc.

Je čas oplatit dluh. Jdi do knihovny, kde jsme se poprvé potkali. Brána bude otevřená.

Otevřel jsem oči, které jsem měl zavřené. Nepamatuji si, kdy jsem je stihl zavřít. Zhluboka jsem dýchal. Ameren. Musím běžet.

Vstal jsem a co nejrychleji jsem vyběhl směr knihovna. Dena a Zeron na mě něco pokřikovali, ale nevěnoval jsem jim pozornost. Teď je důležitý dluh vůči Amerenovi.

Zaslechl jsem běžet někoho za sebou. Hodil jsem pohled za sebe a zahlédl jsem elfa a upíra, jak za mnou uháněli. Brána je nepustí, takže jsem se s nimi nemusel zdržovat. 

Cestou jsem narazil do pár lidí. Rychle jsem se omluvil a běžel dál. Z knihovny jsem cítil něco, co se nepodobalo pachu Amerena ani nikoho dalšího. Ti dva mi byli v patách. Zahnul jsem do správné uličky a vběhl jsem do díry ve stěně. Nepotřeboval jsem si ani svítit na cestu, protože z knihovny šlo světlo. Naoranžovělé.

Vběhl jsem do místnosti s regály, které byly zaplněny knížkami. Po mé pravici hořel oheň, který se postupně kradl k nejbližšímu regálu.

,,Co to sakra...," řekl za mnou Den. Divil jsem se, že je brána pustila, ale budiž. Nerozhoduji, koho sem pustí a koho ne. Nevěnoval jsem Denově poznámce pozornost. Ameren mě sem pozval, abych mu pomohl, ne abych tu jen tak civěl na požár.

Vrhl jsem se směrem k ohni. Přivolal jsem křídla a máchl jsem nimi proti ohni, aby se oddálil od regálů.  Opsal jsem pažemi kruh nad hlavou, aby nejbližší oheň začal mě poslouchat. Utlumil jsem část plamene, kterou jsem dostal pod kontrolu.

Vtom jsem ucítil silný vítr. Zahnal oheň dál od regálů. Po mém boku se objevil Zeron. Vlasy mu vláli všude možně kvůli jeho větru.

,,Sice nevím, o co tu jde, ale z téhle žumpy ti pomohu vylézt," řekl odhodlaným tónem a ani se na mě nepodíval. Vrhl se proti jazykům plamene a začal ho tlumit tím, že kolem některých částí zabraňoval přístupu vzduchu. Z té druhé strany jsem zaslechl něco jako prásknutí biče. Denraar měl kolem jedné ruky omotanou vodu, která vypadala jako bič, a práskal ním přes oheň.

Přestal jsem ty dva pozorovat a vrhl se na svůj kus práce. Vznesl jsem se do vzduchu. Jednu ruku jsem napřímil proti ohni a druhou přesně naopak. Do ruky, která byla blíž, se začal řinout oheň. V ruce se měnil v energii, která procházela mými rameny až k druhé ruce. Odtamtud energie odcházela v podobě tenkého neškodlivého kouře.

Po chvíli mi začaly zkapávat kapky potu z čela. Nemohl jsem zastavit proces, abych si to čelo utřel, takže jsem musel snášet slané kapky na obličeji.

Zanedlouho jsme uhasili oheň. Všichni tři jsme se opřeli o kolena a hluboce jsme dýchali. Konečně jsem si utřel kapky z čela.

,,Děkuji za pomoc. Dluh je splacen," řekl krátce hlas, který zněl snad všude. Den a Zeron sebou trhli. Nevěděli, kdo k nim promlouvá, ale já jsem to velmi dobře věděl. K divadýlku jsem se ještě uklonil s pravou rukou přitisknutou k levé části hrudi a otočil jsem se s úšklebkem a ty dva. Civěli na mě, jako kdybych byl nějaké stvoření z jiného světa.

,,Hádám, že to byl Ameren," řekl Den po tom, co odešel od šoku. Projel si rukou vlasy a ohlédl se kolem.

,,Jak se opovažuješ mít nějaký dluh vůči Amerenovi a ani mi to neříct?!" rozkřičel se Zeron. Uchopil mě za ramena a zatřásl mnou.

,,Neboj," zkusil ho uklidnit upír, ,,taky jsem o tom nevěděl!"

,,Nah, ty mě nezajímáš. Mě zajímá Ren, který se chová jako děcko!" zařval Zeron pro změnu na upíra, ale hned ztichl. Pustil má ramena a otevřel pusu v udivené grimase. Otočili jsme se jeho směrem.