Jizvy

Co se škádlívá, to se rádo mívá

Ráno jsem měl úplně uvolněná záda. Jako bych vůbec nic nedělal s křídly. Měl bych poděkovat Denraarovi. Sice je to sobecký parchant, ale pomohl mi.

Vyšvihl jsem se do sedu a z toho pohybu se mi malinko zatočila hlava. Hodil jsem pohled na postel a zahlédl jsem chuchvalec peřiny, do které byl upír zamotán. Napadla mě šílenost. Na tváři se mi rozlil vlčí úsměv a potichu jsem se k jeho posteli přikradl. Je tak roztomilý, když spí. Nikdy bych na něj neřekl, že něco tak roztomilého může být natolik protivné a nerudné.

,,VSTÁVEJ! LEZE PO TOBĚ AMEREN!" zařval jsem mu u ucha a ten se s kříkem posadil na postel. Začal sebou házet a máchat rukama, aby schodil imaginárního Amerena. Já jsem se jen tak tak držel, abych nevyprskl smíchy. Po chvíli jsem nevydržel a začal jsem se smát. Denraar se na mě udiveně podíval, ale hned potom mu to došlo.

,,TY DEBILE! JÁ TI POMŮŽU, A TY SE MI TAKHLE ODVDĚČÍŠ?!" zařval na mě a povalil mě na zem. Pořád jsem se smál, až mi z toho tekly slzy smíchu.

,,Taky jsem neřekl, že ti neděkuju," řekl jsem těsně před tím, jak si na mě sedl obkročmo a začal mě škrtit. Potom se podivil mým slovům a já získal okamžik. Přetočil jsem ho na záda a sám jsem si na něj sedl obkročmo. Zvedl jsem mu ruce nad hlavu a přidržoval jsem je radši oběma svýma rukama. Byl jsem neskutečně blízko jeho obličeje, ale o to jsem se v ten moment nestaral.

,,A co budeš dělat dál?" zeptal se mě svůdným hlasem a já se zarazil. Uvědomil jsem si, co dělám a hned jsem se pružně vyšvihl do stoje.

,,Ále, tady se někdo bojí," poznamenal Denraar a pořád mluvil svůdným hlasem. Už jsem se chtěl nzačervenat, jenže jsem si to nedovolil. Červenat se před ním nebudu, ani náhodou.

,,Nebojí, jen nechce přijít pozdě na hodinu," řekl jsem a založil jsem ruce na hrudi. Upír si uchechtl a pozvedl koutek úst.

,,A nebo se tady někdo bojí přijít o panictví," řekl a zmizel v koupelně. Cože? Odkud to ví? Zaškrtit, upálit, umučit. Teď jsi ze mě bude pořád utahovat a pošťuchovat. A to jsi nemohl být opatrnější Rene? Ach jo. Zbalil jsem si rychle věci a vypadl jsem z pokoje. Cítil jsem, jak mám pořád narudlé tváře. A samozřejmě si to musel někdo všimnout.

,,Proč se náš Reník červená?" ozvaly se dvojčata vlkodlačky. Ella a Nat. Otočil jsem se na ně a přimě jsem se usmát. No ták červánku, zmiz.

,,Ale nic. Jak se máte holky?" zkusil jsem změnit téma a holky si stouply každá z jedné strany.

,,Povíme ti to, jen když nám řekneš, proč jsi měl ty své roztomilé tvářičky červené. Že by se tady někdo zastyděl?" zeptala se Nat. Nebo Ella? Nevím. Jsou naprosto stejné. Prostě ta, která to řekla mi ještě zacuchala vlasy. Chytil jsem její ruku a zastavil ji. Uhladil jsem si vlasy dozadu a pustil jsem její ruku.

,,Mluv," vyzvala mě dívka na druhé straně. Ach jo.

,,Denraar viděl mé jizvy," řekl jsem první, co mě napadlo. Podle výrazu obou sester věděli, že lžu. Jim se nedá lhát!

,,Lžeš," poznamenala nanuceně jedna z nich a začala si čistit nehry. Zamračil jsem se a zamyslel jsem se. Chce to něco pravděpodobnějšího.

,,Ani se nepokoušej vymyslet nějakou další lež. Víš, že ti to neprojde," řekla druhá. Povzdechl jsem si. Dobře vzdávám se, dostali jste mě.

,,Zakřičel jsem u ucha spícího Denraara, že na něm je Ameren. Ten se hned probudil a začal máchat rukama okolo. Začal jsem se smát. Povalil mě na zem a seděl na mně. Přetočil jsem nás a sedl jsem si na něj obkročmo a dal jsem mu ruce za hlavu. Potom na mě svůdně promluvil, prý co hodlám dělat dál. Vstal jsem z něj a ten se odebral do sprchy se poznámkou, že se prý bojím přijít o panictví," vychrlil jsem ze sebe. Na Ellu a Nat jsem mohl spoléhat. Ty by nic nikdy nikomu neřekly.  

,,Z toho si nic nedělej. Jen tě škádlí," uklidnila mě jedna ze sester a pohladila mě po hlavě.

,,...co se škádlívá, to se rádo mívá...," zaslechl jsem druhou, jak si zamumlala. Střelil jsem po ní zamračeným pohledem. Už jsem chtěl něco říct, ale ocitl jsem se u třídy. Tak jindy. Beru si tě na vědomí Nat. Nebo Ello? To je jedno.

Ve třídě se všichni chovali přirozeně. Konečně. Sedl jsem si do lavice a lehl si na ní.

,,Jak se ti vedlo na první hodině létání?" zeptal se mě Zeron. Zamručel jsem něco do lavice a neochotně jsem vstal.

,,Táhla mě celá záda, ale Denraar mi pomohl," řekl jsem stručně. Nechtěl jsem povídat do podrobnstí. Byl jsem rázně naprosto unavený a nechtělo se mi ic dělat.

,,A jak ti pomohl?" zeptal se se zájmem Zeron. Panebože, to mě nemůžeš nechat spát na lavici? A zrovna se musíš zeptat zrovna tohle?

,,Masíroval mi záda," řekl jsem. Nechtěl jsem chodit kolem horké kaše. Řekl jsem to na rovinu a myslel jsem si, že se Zeron přestane vyptávat, Marně.

,,A bylo ti to příjemný?" vykulil na mě ty svoje kukadla. Bože, to musíme rozebírat? Už jsem litoval, že jsem neselhal. U něj by to na rozdíl od dvojčat vlkodlaků prošlo.

,,Docela jo. Říkal, že to dělá jen pro sebe, abych mu nefňukal celý večer," odpověděl jsem. Zeron jakoby posmutněl. Co je se všema? Začali být všichni divní poslední dobou.

Už jsem se na to chtěl zeptat Zerona, jenže ten se otočil směrem ke dveřím. Procházel nimi totiž Jeho Veličenstvo ztělesněná nerudnost a poznámka. Samotný pan Denraar. Hrdě si kráčel třídou a usedl elegantně na židli vedle mě. Protočil jsem panenky a upír se jen uchechtl. Chtěl něco říct, ale do třídy vešla učitelka. Panebože. Jsem tak šťastný, že přišla zrovna teď a práskla dveřmi. Děkuju!

Jenže dlouho jsem se neradoval. Zasypala nás úkoly a za malý okamžik jsem seděl s kupou úkolů, které jsem musel na hodině udělat. Denraara jsem se snažil nevšímat, jenže ten pořád na sebe upozorňoval. Buď mu spadla tužka, nebo si něco zapomněl, nebo mu propiska přestala psát... Poohlédl jsem se po třídě. Místo vedle Nanami bylo prázdné, takže jsem se tam potichu, ale rycle, přesunul. Ha, tady na mě Denraar nedošáhne.