Jizvy

Dno

Z vlasů jsem měl pořád upletený copánek, když jsem šel na pláž. Dívky se na mě pořád otáčely a chichotaly se. Dokonce jsem zaslechl, že vypadám roztomile.

Jen jsem se nad tím pousmál a šel dál. Den řekl, že potřebuje ještě něco zařídit, takže mě poslal, abych šel napřed. Chtěl jsem vzít ještě tašku s věcmi, abych nešel na pláž s prázdnou, ale nedovolil mi to.

Zaslechl jsem za sebou dusot, ze kterého jsem poznal, že dotyčný běží poklusem. Zvuk se ozýval za mnou. Otočil jsem se a hned se usmál, protože jsem si tipl správně, čí krok to byl. Upírův, jak jinak. Doběhl mě a objal kolem pasu. Věnoval mi pusu do vlasů a šel směrem k našemu slunečníku s lehátky.

Rozplétat jsem si cop rozhodně nehodlal, takže jsem se pohodlně uvelebil na lehátku, na které jsem dal ještě ručník. Lehátko bylo ve stínu, takže jsem se nemusel obávat slunce.

A že pěkně žhnulo dneska. Bylo strašné vedro a dusno. Prý, že to bude lepší, ale nevím. Paprsky slunce si nacházely cestu přes cokoliv, takže jsem se dokázal celkem slušně opálit i ve stínu.

Viděl jsem hodně lidí, jak se vystavovalo těm hřejivým paprskům, které na jejich kůži zanechávaly suvenýr v podobě opálení. Někteří lidé byli úplně snědí, někteří naopak bílí, ale jednu věc měli společnou. Všichni odpočívali na lehátkách a bylo jedno, jestli jsou na sluníčku nebo ve stínu.

Takhle jsem si to představoval. Prostě odpočinek po náročném školním roce stráveným v akademii. Byl to náročný rok, ale starší říkali, že první ročník je nejvíc v pohodě. Ty další budou peklo.

Nechtěl jsem na to myslet. Teď není škola. Teď mám odpočívat pod slunečníkem s knížkou v ruce nebo se zavřenýma očima a snít si o čemkoliv budu chtít.

,,Pojď do vody. Pak se namažeš krémem," řekl Den a prohrábl si vlasy. Byl trošku spocený.

Ani se mu nedivím, to slunce bylo opravdu agresivní a nápad jít se koupat byl výborný.

Vstal jsem z lehátka a trochu se protáhl. Se mi trochu chtělo spát, ale ten pocit hned zaženu, když půjdu do vody. Tak jsem i udělal.

Šel jsem směrem k moři a postupně jsem byl ve vodě víc a víc. Moře nebylo nijak zvlášť studené, ale nebyla to ani teplá vířivka v aquaparku. Vlny byly mírné, ale stejně byly, takže jsem se nedivil, že u plavčíka lítala červená sféra označující trochu neklidnější moře.

Ponořil jsem se do vody, aby mi koukala jen hlava. Zvykl jsem si na vodu a začal plavat, protože pod nohama jsem cítil nepříjemné bahno. Když jsem si na něj stoupl, zabořila se mi do toho noha asi po kotník. Nepříjemný zkrátka. Proto jsem se rozhodl spíš plavat.

,,Chodil jsi na plavání?" zeptal se mě upír, který plaval vedle mě. Měl ladné pohyby ve vodě jako samotná voda. Jak jinak, byl ve svém živlu, musel si to nehorázně užívat.

,,No... Jo, dokud se mi neprojevilo to, že můj živel je oheň. Pak mi plavat šlo hůř," svěřil jsem se. Další část mě, kterou zjistil. Doplaval jsem k němu, abych nemusel řvát přes celý moře.

,,A jak jsi přišel k tomu, že tvůj živel je oheň?" vyzvídal Den dál. Měl na to právo. Já už věděl, jak ke své vodě přišel, tak by mohl vědět moji historku.

,,No... Bylo to v létě. S kámošem, který nemá žádnou magii, jsme byli na koupališti. Den před tím, než odjel do jiného města, ne-li do světa Nonmagica. Ale asi je teď tam, protože nikdo z jeho rodiny neměl dar magie. Zpět k věci. Já a Kirion jsme se tam trochu pohádali s partou egoistických kluků. Pár z nich už svou magii objevilo, proto si z Kiriona utahovali. Zastal jsem se ho, takže pozornost přesunuli na mě. Jeden vykročil proti mě s temnou magií. Tou svou temnotou mě začal škrtit. Nijak jsem ho nemohl zastavit, proto jsem zakřičel, jenže místo hlasu mi z úst vyšlehl plamen. Ten kluk, který mě škrtil, okamžitě přestal. Ostatní, kdo byli taky na koupališti, zavolali ochranku a tak, ale nevnímal jsem to. Byl jsem až moc nadšený z toho, že jsem vyšlehl plamen. Takže asi tak...," odpověděl jsem mu na otázku povídkou. 

,,Wow... Měl jsi to rozhodně záživnější než já," konstatoval Den a trochu se nasupil. Usmál jsem se. Vypadal roztomile. Založené ruce na hrudi, nafouklé tvářičky a pohled směřující někam do strany a ne na mě.

,,No tak promiň, nezlob se na mě. Já za to nemůžu," povzbudil jsem ho s úsměvem na tváři. Aby toho nechal, cáknul jsem na něj, ale kapky k němu nedoletěly. Zastavily se ve vzduchu. Ajaj, to je špatné...

A nemýlil jsem se. Den na mě pohlédl a měl přimhouřené oči. Vypadal celkem děsivě, ale já věděl, že mi nic neudělá. No... alespoň ne nic hrozného. Stačilo mu jen blýsknout očima a kapky už letěly proti mně. Zakryl jsem se rukou, aby mě nezasáhly do očí. Přece jenom slaná voda v očích nebyla úplně ta nejpříjemnější věc. 

,,Ty... Se opovažuješ na mě cákat? Tobě ještě nedošlo, že jsi v mém království?" řekl Den jako nějaký král, ale podle jeho očí jsem poznal, že hraje divadlo. Měl v nich jiskru hazardu. 

,,Omlouvám se, můj pane," vysekl jsem mu pukrle, jak jsem nejlépe ve vodě uměl. Ono to stejně moc vidět nebylo, ale aspoň byla vidět skloněná hlava na náznak omluvy a pokory.

,,No proto. A teď pojď ke mně. Chci ti něco ukázat," řekl tentokrát mileji a natáhl ke mně ruku. Chytil jsem ji a pohlédl mu do jeho očí. Leskly se trochu jinak než normálně, Možná to bylo tím, že byl obklopen svým živlem...

Najednou mě potopil. Automaticky jsem zadržel dech, ale jak jsem pak zjistil, nebylo třeba. Den ke mně nepouštěl vodu, takže jsem mohl volně dýchat. Plaval dál a dál. Hlouběji a hlouběji. A mně nezbývalo nic jiného, než plavat za svým průvodcem.

Najednou se Den zastavil a ukázal dolů. Pohlédl jsem tím směrem a žasl. Mořské dno bylo překrásné. Tolik rostlin, ve kterých se schovávali mořští živočichové různých barev, tvarů a velikostí. Ani jsem o tom nevěděl, ale zatajil jsem dech při pohledu na tu krásu. Prohlížel jsem si každou rybku, která dole plavala a mizela v mořských řasách. Nebyli jsme tak daleko, abychom viděli nějaké větší a vzácnější živočichy, ale i tohle mi stačilo.

,,Krása, viď?" připlaval ke mně Den a naše bubliny se spojily, aby mě slyšel. Jen jsem kývl a zíral dál na dno. Den mě objal kolem pasu.

,,Miluju tě, Rene," zašeptal mi do ucha a něžně políbil. Sice jsem byl v šoku z té krásy, ale stejně jsem mu polibek oplatil. Děkoval jsem mu tím za možnost vidět takovou nádheru, která se skrývá pod hladinou moře.