Jizvy

Lenost

To byste se divili, kolik toho můžete zmeškat za pár dnů. Látky bylo na učení dost. Víc, než dost. Každou chvíli jsem myslel na to, kdy už ty stránky učebnice, které se mám naučit skončí. Takže je pochopitelně, že jsem pracoval ne moc pečlivě. Lépe řečeno jsem to neuměl vůbec.

,,Ty jsi naprosto vygumovaný! Učil ses to vůbec? Co jsi dělal ty dvě hodiny u stolu? Fantazíroval?!" napomenul mě Denraar, když mě zkoušel z nově naučené látky. Byl už v půlce a pořád ze mě nic moudrého nevytáhl. Nechápal jsem to vůbec, natož abych si to pamatoval. A ty dvě hodiny jsem se snažil porozumět textu, který stál v učebnici, ale připadal jsem si jako Tatar.

,,Já to nechápu!" vybuchl jsem, protože větu 'ty jsi vygumovaný' Den použil asi třikrát. A hodně mě to štvalo. Nemůžu za to, že učebnice má tak odborný text, že ho nechápu ani já, který si na to během roku v akademii zvykl.

Denraar zahodil sešit a učebnici na stůl, pravou rukou si promnul kořen nosu a levou si podepřel pravačku. Tohle dělal jen tehdy, když situace byla hodně v temném místě.

,,To jsi mi jako nemohl říct dřív, abych ti to vysvětlil?" zeptal se klidným hlasem, ale já jsem poznal, že Den není vůbec klidný. Naopak. Nejraději by ze mě vymlátil duši. 

,,Myslel jsem si, že to chápu, ale jen, jak jsi mě začal zkoušet, tak jsem zjistil, že to nechápu," zamumlal jsem výmluvu. Doopravdy jsem to nechápal již od začátku, ale nechtěl jsem prosit upíra o pomoc, protože by to pak vypadalo, že si s tím nedokážu poradit sám. 

,,Ty jsi pako," oznámil mi a natáhl se pro sklenici vody, která byla na stole. Napil se a položil ji zpět. Bedlivě jsem ho sledoval, protože jsem čekal něco, co se mi vůbec líbit nebude. A taky, že to přišlo.

,,To jsi natolik blbý?! Chováš se jako dítě! Nejdříve u vás doma, ale to jsem ti chtěl prominout, a teď tady! Já už na tebe nemám nervy!" řval na mě a chytil mě za klopu trika. Druhou rukou se už rozmáchl, ale potom ji svěsil zpět. Pustil mě a vstal. 

,,Jdu na vzduch," řekl nepřítomným hlasem a vyšel z pokoje a přitom flákl pořádně dveřmi div se nerozletěly. 

Měl jsem na něj vztek. A to takový, že jsem rychle vstal a se vší silou kopl do židle. Serrir na posteli až nadskočil, jak se lekl. Měl jsem chuť tu všechno rozmlátit. Co si o sobě myslí? Není moje chůva a já se snažím alespoň něco dělat samostatně! Nejsem malé dítě!

Hodil jsem naštvaný pohled na hodiny. Už bych měl jít spát, jinak se ráno neprobudím. Respektive probudím, ale jen s pomocí něčeho velmi hlasitého. Vydal jsem se tedy rázným krokem do koupelny. Potřeboval jsem se zklidnit pod teplým proudem vody. 

Když jsem vyšel z koupelny, tak jsem Dena nikde nezahlédl. No co, ať klidně přijde ve dvě hodiny ráno, ale potom ať si nestěžuje, že zaspal, protože ho budit opravdu nechci. 

Zachumlal jsem se vztekle do peřiny, přitulil jsem si Serrira k sobě a pokusil jsem se usnout. Myslel jsem, že se mi to nepovede, kvůli adrenalinu, ale pravda byla opakem.

***

Sice jsem rychle usnul, ale nevyspal jsem se vůbec. Byl to trhaný spánek. Pořád jsem se probouzel a dlouhou chvíli jsem nemohl usnout. Zkoušel jsem všechno. Počítat ovečky hady, žraloky, papoušky, vymýšlet si nějaký příběh, ale nic nepomáhalo. A ráno jsem jen vstal z postele, protože mě už přestalo bavit se válet. Serrirovo nespokojené vrčení, kterým dával najevo, že se mu moje rozhodnutí nelíbí, jsem nechal plavat. 

Už od rána jsem měl náladu níž, než je sklep. A to bylo co říct. Nechtěl jsem nic. Jako včera. A předevčírem. Nejsem nemocný, nebo tak něco? Hned jsem to zamítl, protože by byly i jiné příznaky, že bych byl nemocný. 

Na hodinách jsem v látce plaval. Den se ani nesnažil mi pomoct, protože chápal, že bych ho v takové náladě poslal daleko a nadlouho. Celé vyučování jsem proležel na stole a jedním uchem poslouchal profesora nebo profesorku. Ani jsem nevnímal hlasy.

Na hodině živlů jsem byl snad ještě zvadlejší. Jsem si myslel, že to hůř nejde. Naivní. Ještě jak to jde. To jste potom všude poslední a štve vás všechno okolo. Dokonce vzduch. Proč je sakra v plynném stavu? Proč ne v tekutém?

,,Meryvere! Soustřeď se! Co ti dneska je? Tohle je lehká technika a ty nezvládáš ani to!" pokřikoval na mě učitel. Nejraději bych se svalil na zem tady a teď. A je mi jedno, že je to technika, kterou umím perfektně. Teď jsem ji neuměl vůbec.

Snažil jsem se. Začalo mě štvát, že ani to nedokážu. Plameny byly pořád malé. Nebo otočka moc pomalá, nebo ještě něco. Zkrátka jsem místo toho, abych udělal úder do vzduchu, jsem ho udělal do stromu, které pod mou pěstí zapraskalo. 

,,Přestávka. Lorene, vzpamatuj se laskavě, takhle to nikam nevede," vyhlásil Shen. Zamumlal jsem tiché konečně a šel jsem se napít. Teďka nás ještě čeká boj s uměle vytvořenými stvůrami. Říkali, že budou mít asi tak dva metry do výšky a silou se mohou srovnat s požírači. Při té vzpomínce jsem si povzdechl. Cítil jsem se zesláblý. A to hodně.

,,Přestaneš už konečně?" ozvalo se za mými zády. Otočil jsem se na zvuk a spatřil Dena. Měl založené ruce na hrudi a mračil se na mě.

,,S čím mám přestat?" zeptal jsem se s nezájmem v hlase. Byl na posledním místě v seznamu lidí, které jsem teď chtěl vidět a dával jsem mu to zřetelně najevo. Ať si hledí svého, jestli se o mně už nechce starat. Já jsem ho ani o ničem takovém neprosil.  

,,Přestaň se takhle chovat. Viděl jsem tě, jak jsi dělal techniku. Nestálo to za nic. A to jsi ještě v páté úrovni?" zeptal se a přiblížil se o pár kroků. Při tom svěsil ruce a vytáhl bradu výš, jakoby se vysmíval. Ne jakoby, on se opravdu vysmíval.

,,Drž pysk. Nechci tě vidět. A ano, jsem v páté úrovni, ale tohle zrovna nejde," vymluvil jsem se, ale nějaká část mě věděla, že to neprojde. A měla pravdu. Podle grimasy upíra jsem poznal, že mi to nesežral.

,,Tohle jsou základy. Nepustili by tě do páté, kdybys to neuměl. A neciv na mě takhle. Dokážu poznat základy od pokročilých technik, i když to není zrovna můj obor," poznamenal a přiblížil se ještě o kousek. Si koledoval. A to hodně. Zavrčel jsem na něj.

,,Tak! Teď se jde na jeden z testů, abychom zjistili, jestli umíte svoje znalosti použít v praxi. Šup do toho a hodně štěstí," zařval učitel mágů vody a všichni se otočily jeho směrem. Věděl jsem, že to přijde, ale nevěděl, že tak rychle!