Jizvy

Knihovna

Po vyučování jsem zamířil do knihovny. Jeden z důvodů, proč jsem se těšil do akademie byl ten, že jsem mohl v akademické knihovně najít nějaký recept na lektvar nebo mast na jizvy. Nechtěl jsem je mít.

V akademii byla největší knihovna. Takže tady se uskladňovaly recepty všeho druhu. A nejen recepty. Historické knížky, beletrie, encyklopedie a jiné. Ale teď mě zrovna zajímaly recepty.

Podíval jsem se na mapu knihovny. Potřebné pro mě knížky se nacházely v severovýchodní části knihovny. Vydal jsem se regály plné knih k části s léčitelskou literaturou. Za chvíli jsem stál před asi deseti vysokými regály zaplněněných knihami.

Začal jsem s prohlížením názvů knih v prvním regálu. Popáleniny, obecné léčitelství, choroby třetího stupně, zkrátka od rýmy po smrtelné nemoci, jenže jizvy způsobené ostřím nikde.

Strávil jsem tam ještě hodinu, než jsem našel něco, co odpovídalo mým představám. Jmenovala se ta kniha prostě - Jizvy. Vzal jsem ji a otevřel na náhodné stránce. Léčení jizev na obličeji. Potom jsem zkusil otočit o pár stránek dál. Maskování jizev.

Prohlédl jsem si ještě pár nadpisů a usoudil, že tohle je ta kniha, kterou jsem v knihovně hledal. Už jsem zamířil pryč, jenže jsem zaslechl nějaké cvaknutí za sebou. Pomalu jsem se otočil a spatřil prasklinu ve zdi. Ta se začínala rozšiřovat, až dostala tvar rámu dveří. Byl jsem neskutečně zvědavý, takže jsem zapálil v dlani oheň a zamířil k díře ve zdi.

Byla tam docela tma, takže jsem popustil uzdu a nechal ohýnek se rozzářit víc. Zdi byly hladké a suché. Ne moc širokou chodbou jsem zamířil dopředu. Došel jsem do velké místnosti plné dalších regálu. Tahle místnost na rozdíl od normální knihovny byla menší a bylo tam víc prachu. Sešel jsem dva schůdky a zamířil k prvnímu regálu.

Nelegální léčení. 

Udiveně jsem si nápis ještě jednou přečetl. Bohužel mě oči neklamaly. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna tohle se může nacházet na pozemku akademie. Vzal jsem první knihu a sfoukl z ní prach. Měla stejný nápis jako kniha, kterou jsem našel v normální knihovně. Zkusil jsem obě otevřít a porovnat je. Byly skoro stejné až na to, že ta, kterou jsem vzal v nelegálním léčení, byla o hodně tlustší a měla víc receptů.

Zamračil jsem se. Proč jsem se sem jen tak lehce dostal?

,,Protože jsem ti to povolil," řekl nějaký hlas. Asi jsem tu otázku řekl nahlas. Uskočil jsem dál od zdroje hlasu a zapálil ještě větší oheň. Teď měl alespoň šest palců.

Pohled mi zpočinul na velkém stvoření, které vypadalo jako nějaký hmyz s soví hlavou. Ameren. Podle legend tyhle zrůdy střežily důležité knihovny a rozhodovaly, jestli sem dotyčného mají pustit nebo ne.

,,Proč?" vyhrkl jsem. Potom jsem se zarazil a zkusil zklidnit dech.

,,Protože jsi sem potřeboval zajít. Z té zkrácené verze bys nic dobrého nevyčetl. Tahle tlustší ti pomůže víc," řekl Ameren. Naprosto jsem zapomněl, že jsou skoro vševědoucí. Takže jsem mu nemusel vysvětlovat, proč jsem si vzal zrovna knihu o léčení jizev.

,,Můžu se zeptat, z jakých důvodů jste vybral zrovna mě?" zeptal jsem se o něco slušněji, než dřív. Konec konců Amereni pouštějí jen jednoho z dvouset stvoření do knihovny, jenž jim byla svěřena.

,,Protože v tobě vidím sílu a odhodlanost. A taky schopnost oplácet dluhy. Takže kdybych něco potřeboval, tak mi pomůžeš," řekl a mně se vybavil incident s rodiči, když nesplatili dluh. Ameren měl pravdu. Nebudu opakovat chyby svých rodičů.

,,A jak zjistím, že mě budeš potřebovat?" zeptal jsem se a řekl si, že tohle bude asi moje poslední otázka a potom odejdu.

,,Zaslechneš můj hlas ve své mysli," odpověděl mi prostě Ameren a zmizel. Poděkoval jsem do prázdna a vyšel ven z nelegální knihovny.

Když se za mnou zavřela ta díra ve zdi jsem pobral, co se se mnou stalo. Setkal jsem se s jedním z legendárních stvoření, dostal jsem od něj knihu a ještě jsem mu byl dlužný. Výborně Rene.

***

Plácl jsem sebou na postel a otevřel knihu. Nestihl jsem přečíst ani první slovo v seznamu, ozvalo se cvaknutí dveří do koupelny a z oné místnosti se vynořil Denraar s jedním ručníkem kolem pasu a druhým si sušil mokré vlasy.

,,Kdes byl? Někam ses vytratil a já ani nestihl si z tebe udělat srandu," řekl Denraar, když si mě všiml. Zaklapl jsem knížku a schoval jsem ji pod polštář.

,,Byl jsem v knihovně," řekl jsem. Upír se na mne udiveně podíval, ale potom se vrátil k sušení vlasů.

Byl jsem rád, že se na nic nevyptával. Vytáhl jsem knihu a otevřel jsem ji. Našel jsem seznam a začal přejíždět po nápisech prstem, abych se neztratil. 

Odstraňování jizev na zádech.

Strana čtyři sta padesát osm. Třetí čtvrtina knihy. Otevřel jsem na příslušné straně a začal číst.

Jizvy od popálenin, živočichů, umělého zásahu, ostří.

Zastavil jsem se u ostří. Byly tám různé recepty na různé druhy jizev způsobené ostřím. Našel jsem něco, co odpovídalo hloubce rány, která se potom zatáhla a zůstala v podobě jizvy. V předmluvě bylo napsáno, že tenhle lektvar byl nejúčinější ze všech, které existují na jizvy. Usmál jsem se pro sebe. Polovina práce už byla odvedena. Podíval jsem se na seznam ingrediencí.

Sušené květy Morriganu, Žeratanový list, Niagurský prášek, chlup Strachatunga a upíří slza.

Zíral jsem na seznam. Tak vzácné věci pohromadě jsem ještě neviděl. Květ Morriganu se objevoval jen při úplňku obou dvou lun, Žeratanový list se dá sehnat jen někde na skále, Niagurský prášek by se teoreticky dal sehnat v zásobárbně na vařenní lektvarů v akademii, Strachatung je neskutečně nebezpečné zvíře žijící v lese a všichni dobře ví, že upíři nepláčou skoro nikdy.

Tak zřejmě ta druhá polovina bude o hodně těžší, než ta první. Najít tu knihu bylo stokrát jednodušší než najít všechny tyhle ingredience.

S povzdechem jsem si lehl na postel. Hledat tyhle věci mi zabere celý volný čas mimo vyučování. Super.

,,Co je?" zeptal se Denraar. Neměl jsem náladu něco vymýšlet a už vůbec ne mu říkat pravdu.

,,Nepleť se do toho," odsekl jsem, schoval knihu a šel do koupelny.

,,Neodsekávej mi, když s tebou mluvím," zachytil mě upír za ruku a zavrčel.

,,A není ti to jedno?" zeptal jsem se a vytrhl ruku z jeho sevření. Měl jsem zkaženou náladu. Fůra práce s lektvarem, dluh vůči Amerenovi a ještě tenhle šašek.

,,Chováš se jako holka, která má krámy," řekl a zamračil se Denraar.

,,Někdo se tu vyzná," řekl jsem s usměvem a zašel do koupelny. Alespoň něco mi trochu zvedlo náladu.