Jizvy

Portrét

,,Pamatuješ, jak jsi mi slíbil mě nakreslit?" ozval se Den na hodině dějepisu, kde učitelka povídala nějakou nudnou historku ze svého života. Vůbec jsem ji neposlouchal a Den si toho všiml. Nudil se stejně jako já, ale rozdíl byl v tom, že jsem seděl u okna a mohl jsem se alespoň pozorovat výuku starších ročníků, která probíhala venku. 

,,Jó," protáhl jsem, a zamyslel jsem se. A opravdu. Zrovna jsme měli v ten den taky dějepis a při něm jsem si kreslil. V sešitě, který jsem zavedl jen pro mé výtvory, jsem měl docela dost obrázků, ale ani jeden nezobrazoval Dena. 

,,Tak si vyber, jak tě mám nakreslit," vyzval jsem ho a připravil si onen sešit a tužku s gumou. Upír se zamyslel. Po chvíli se na mě otočil a předvedl svůj typický úšklebek. Narychlo jsem ho načrtl na volný kus papíru, aby nemusel tak být dlouhou dobu, protože by to učitelce přišlo podezřelé. 

Náčrt byl dokončen a já se mohl přesunout k sešitu a začít kreslit naostro. Když jsem kreslil normálně, tak se mi třeba tvar hlavy povedl asi jen na osmý pokus, ale teď to bylo hned na první. Načrtl jsem lehce obdélníky, kde by asi měly být oči nos a pusa. Teď Den vypadal trochu jako robot. Vygumoval jsem obdélník pravého oka a začal jsem čarovat na papíře pomocí tužky. Denraar mě bedlivě pozoroval a zkoumal každý můj tah tužkou. 

,,Koukni se na mě prosím," požádal jsem ho, protože jsem si nepamatoval jeden detail a z náčrtu na papíře nebyl poznat. Den se na mě poslušně otočil a já si začal prohlížet jeho oko. 

,,By mě zajímalo, kdybys mě měl kreslit nahého, taky by sis všechno do detailu prohlížel?" zavrněl tiše. Cukl jsem sebou při znění takové poznámky a zamračil se na Dena, který se perverzně šklebil. 

,,Kretén," zamumlal jsem a vrátil se k sešitu s rozdělaným výtvorem. Pokračoval jsem levým okem a nevšímal si civění upíra. Zazvonilo v moment, kdy jsem skončil s levým okem, takže jsem si sbalil věci a vyrazil na další hodinu.

Špatné bylo, že jsme spolu seděli všude, takže jsem ho musel snášet i další hodinu. Ponořil jsem se celý do práce nad výtvorem. Den si opřel tvář o pěst a pokračoval v sledování mé tužky. Začal jsem si broukat starou píseň draků a přestal jsem vnímat okolí. Jen já, papír a stará píseň. 

,,Dodělal jsem to," oznámil jsem po chvíli. Pro mě to byla chvíle, ale pro Dena skoro celá vyučovací hodina. Ukázal jsem výtvor Denovi. Ten si vzal můj sešit pomalým pohybem a sledoval každý detail. 

,,Nádhera. Jsem snad krásnější, než ve skutečnosti a to je co říct," řekl a udělal stejný úšklebek jako na mém obrázku, přičemž zvedl sešit na úroveň své hlavy, abych mohl porovnat. Vytvořil jsem docela přesvědčivou kopii, se kterou jsem byl spokojený. Vzal jsem od něj sešit a položil si ho zpět do tašky. 

 Po několika minutách zazvonilo na přestávku. Nemuseli jsme se nikam přesouvat, protože další hodinu jsme měli ve stejné učebně jako tu před tím. Přiklusal k nám Zeron a vytáhl sešit z mé tašky, ve kterém jsem měl nedávno dokončený výkres. Otevřel mlčky sešit a podíval se na mou tvorbu. Potom zvedl oči na Dena a potom je zas přemístil do sešitu. A tak několikrát. 

,,To je úžasné!" zakřičel na celou třídu, až se na něj všichni okolo otočili. Pár dívek se přišlo podívat na důvod jeho křiku a začali mi chválit můj obrázek se slovy, že by chtěly taky tak božsky kreslit. Ze slušnosti jsem jim odpověděl, že taky umí krásně kreslit, což byla pravda.

Zatímco jsem hovořil s holkami, Den a Zeron se něčemu chichotali za mými zády. Nemusel jsem je ani poslouchat, aby mi došlo, že mluví o mně. A v tu ránu jsem dostal nápad. Musel jsem dokonce překonat nutkání se škodolibě usmát, aby to holkám nedošlo. 

Rázně jsem se k nim otočil a vlepil jsem se vší silou každému pohlavek. Ti se hned chopili míst, kam jsem je uhodil, a předklonili se. 

,,Na rozdíl od vás umím poslouchat okolí," poznamenal jsem s vražedným klidem v hlase a založil jsem si ruce na hrudi, zatímco si ti dva pořád masírovali bolavá místa na hlavě. 

Když skončilo vyučování, sbalil jsem si věci a vyrazil do pokoje. Měl jsem docela dobrou náladu. Za mnou se šoural Den, který si pořád masíroval hlavu. Asi jsem to s tím pohlavkem trochu přehnal. Ale jen, co jsem si vzpomněl na dlouhou esej, kterou jsme měli napsat, nálada mi klesla pod nulu. 

Znechuceně jsem si sedl ke stolu a vytáhl papír s tužkou. Uvelebil jsem se na židli a začal přemýšlet, o čem asi budu psát. Měli jsme popisovat nějakou zajímavou událost z našeho života. Prý, abychom si procvičili vyjadřování se na papíře, či co. Absolutně jsem neměl ponětí, o čem bych mohl psát. Všechny vzpomínky se mi zdály buď nezajímavé nebo depresivní. Přeci nebudu vypisovat, jak mi zabili rodiče, protože by mě učitelka hned poslala k psychologovi, abych se uklidnil a přenesl přes tak tragickou událost. Jenže byl jsem naprosto v pohodě, psychologa jsem nepotřeboval a co víc, neměl jsem v plánu rozepisovat mojí morbidní část života.

,,Zkus napsat o pocitu, který jsi zažil při souboji s Lykaridy," řekl mi do ucha Den. Koukal se mi přes rameno, ale já jsem ho nepostřehl, takže jsem sebou cukl. On mě asi vážně chce dohnat do infarktu. 

Jenže samotný nápad nebyl špatný. Neměl jsem co tajit. Samozřejmě nebudu psát důvod, proč jsem ztratil motivaci cokoliv dělat, ale rozepsat ten fascinující pocit, když jsem byl naprosto bez sil a najednou jsem měl síly víc než dost, byl velice dobrý nápad. Kdybych to rozepsal dopodrobna, mohlo by to zabrat i několik stran. Učitelka říkala, čím delší, tím lepší. Chápala, že asi nebudeme chtít psát sto stránkovou esej o tom, jak venčíme svého mazlíčka na zahradě, ale abychom se do toho alespoň pokusili ponořit.

Mě se to povedlo. Přestal jsem cokoliv vnímat už podruhé za den. Ruka psala sama, takže jsem po chvíli vzal pero a psal perem, protože jsem nechtěl to všechno přepisovat. Šlo mi psát bez chyb tužkou, budu psát bez chyb i perem. 

Když jsem dopsal poslední slovo, venku už byla tma. Den ležel na své posteli a něco si četl. Nakoukl jsem na hodiny a zjistil jsem, že je nejvyšší čas se jít sprchovat a potom do postýlky. Uvědomil jsem si, že jsem z toho psaní docela unavený. 

Se zívnutím jsem se loudavým krokem přemístil do koupelny a potom jsem se svalil na měkkou postel. Zachumlal jsem se do peřiny, až jsem vypadal jako párek v rohlíku a usnul jsem.