Jizvy

Dobrá nálada

Ráno jsem byl krásně vyspalý, zatímco Den měl kruhy pod očima. S dobrou náladou jsem šel do koupelny na ranní hygienu. Když jsem si čistil zuby, tak se zrovna připotácel upír a líně si vzal kartáček a pastu. Po chvíli kartáček se ocitl v jeho puse a Den si začal s nezájmem čistit zuby. Potom ho to asi přestalo bavit a položil si svou hlavu mě na rameno. Uvědomil jsem si, že jsem o pár centimetrů nižší a ta informace mě štvala. Vždy mě štvalo, když je někdo vyšší.

,,Mm, mej ši tu vlavu plyš," zamumlal jsem s kartáčkem v puse a cukl jsem ramenem. Denovi se svalila hlava z mého ramene a kdyby nebyla připevněná krkem, asi by spadla. Vyplivl jsem zbytek pasty do umyvadla a pomocí magie jsem zapnul kohoutek. Umyl jsem si pusu a vyšel ven z koupelny. Den mě pozoroval a líně si čistil zuby. Spíš to vypadalo, že ten kartáček žvýká, než aby si doopravdy čistil zuby.

Sbalil jsem si potřebné věci do batohu a už chtěl jsem vyrazit, ale Den mě zarazil. Prý, že na něj mám počkat. Opřel jsem se tedy o rám dveří a pozoroval Dena, který si ospale balí věci do tašky. 

,,Jak ses sakra mohl tak rychle sbalit? A k tomu nejsi vůbec ospalý," poznamenal a protíral si při tom pěstí oko, aby nebyl zas tak ospalý. Na rozdíl ode mě měl kruhy pod očima a vůbec se nevyspal po včerejšku. Pokrčil jsem jen nad jeho poznámkou rameny a šáhl po klice. 

Na chodbě se potáceli stejně unavení žáci jako Den. Jen já jsem byl normální. Přidal jsem do kroku, protože mě trochu štvala Denova unavená aura. Bych ji mohl od něj dokonce pochytit  zbytek dne chodit jako mrtvola. Tak to ani náhodou. Chodil jsem takový asi týden a stačilo mi to.

,,Rene!" zaslechl jsem povědomý hlas a otočil jsem se. Po chvíli jsem zahlédl jeho majitele, který ke mně spěchal. Zeron mě dohnal a tedy mohl zpomalit chůzi. podle jeho náznaku na kruhy pod očima jsem usoudil, že první úroveň magie vzduchu měla včera taky docela zajímavý trénink. 

,,Co jste takového dělali, že jsi unavený?" zeptal jsem se hned zpříma, abych nechodil kolem horké kaše. Zeron se na mě podíval nechápavým pohledem a potom mu to asi došlo, protože mi vzápětí  odpověděl.

,,Hráli jsme takovou hru. Rozdělí se na dva týmy a každý tým vytvoří hurikán. Potom na povel se pošlou proti sobě. Ty máš za úkol udržovat co nejdéle maximální velikost svého hurikánu. Vysílí tě nejen síla hurikánu protivníka, ale i samotné udržování hurikánu," vysvětlil mi Zeron. Zajímavá hra. Asi s ohněm by se to nepovedlo zahrát, protože bychom spálili všechno okolo.

,,Vyhráli jste?" zeptal jsem se. Věděl jsem, že Zeron je docela nadaný, i když jsem ho moc neviděl při tréninzích, ale podle toho, co mi vyprávěl se dalo soudit, že mu to docela jde. 

,,Jo. I když druhý tým měl přesilu, vyhráli jsme. Lidi v mém týmu to chtěli vzdát, protože neviděli smysl v snažení, když stejně prohrají, ale nakonec jsme vyhráli," usmál se na mě Zeron. Usmál jsem se na něj taky.

Ani jsem si nevšiml, že jsme už stáli ve dveřích učebny. Vykročil jsem tedy do lavice a hodil si tašku ke své židli, na kterou jsem se následně posadil. Den se na svou židli doslova svalil a položil si hlavu na lavici.

,,Vzbuď mě, když bude konec hodiny," zamumlal a uvelebil se na lavici pomocí rukou. No tak to ani náhodou. Já tady budu muset dávat pozor za dva a on si tady bude v klidu chrápat? 

,,Vzbudí tě učitelka, která ti přijde vynadat," odpověděl jsem mu a vytáhl věci na hodinu. Tahle učitelka byla háklivá na přípravu k hodině. A to hodně.

,,Ták! Vytáhněte si papírky a jdeme psát testík. Mě nezajímá, že jste unavení. Látku máte umět. Skupina A u okna a skupina B u dveří. Napíšu jednu dvě otázky a vy píšete odpověď na své oddělení. Jako vždycky. Tak šup," ozvala se učitelka po cestě ke katedře. Neochotně jsem vytáhl papírek ze sešitu a koukl se na tabuli na oddělení A. Rozdíl mezi Aktátovými a Brenovými rostlinami. Sakra, zrovna tohle jsem neuměl. 

,,Piš, co ti nadiktuji. Aktátové jsou jedovaté, zatímco Brenové ne. Brenové mají pevnější strukturu. Aktátové se používají na výrobu modrého barviva a Brenové na výrobu textilu," zabručel Den a ani neotevřel oko. Rychle jsem naškrábal na papírek všechno, co upír řekl a přečetl si to po sobě, jestli jsem tam nenapsal nějakou prkotinu.

,,Položit propisky. Odevzdá mi to Meryla, Vikont, Herga a Ren," rozkázala a vyvolení vstali, aby jí odnesli papírky s odpověďmi. Po cestě ke katedře jsem se modlil, aby to, co mi nadiktoval Den, bylo správně. 

,,Proč jsi nepsal?" zeptal jsem se, když jsem se vrátil do své lavice. Den ani nehnul brvou. Myslel jsem, že dokonce usnul.

,,Protože mám hodně známek. Učitelka vyvolává jen, ty kteří mají jen málo známek a já v tom seznamu nejsem, zatímco ty ano," odpověděl mi a ani neotevřel oči. Chvíli jsem čekal na to, aby učitelka opravila naše výtvory. Byl jsem z toho docela na nervy.

,,Meryla tři, Vikont dva, Herga jedna a Ren jedna," oznámila výsledky na celou třídu. Doslova mi spadl kámen ze srdce. Den si vedl mě jen odfrkl. Otočil jsem se na něj. Už seděl normálně a usmíval se na mě svým klasickým úšklebkem.

,,Budeš mi to dlužit," oznámil mi. To pro mě znamenalo, že ten dluh mohl využít naprosto na cokoliv. Jen jsem se modlil, aby na něj zapomněl a vrátil jsem se myšlenkami k hodině. 

***

Na hodině živlů jsem se vrátil do původní koleje. Už mi zase většina technik šla, takže jsem nebyl protivní. Shen mě pochválil za včerejší výkon a skončil hodinu dřív, takže jsem byl docela v dobré náladě. 

Přišel jsem do pokoje  šel do sprchy. Vzpomněl jsem si na včerejší událost a musel jsem se pousmát. S Denem nebyla nuda, ale trochu mě to jeho chování štvalo.

,,Jdeme dneska za poslední ingrediencí na léčitelnou mast pro tebe, nebo si to chceš nechat na , jindy?" ozvalo se z pokoje. Zarazil jsem se. Měl jsem ještě nedodělanou jednu věc, kterou mi zrovna upír připomenul. 

,,Dneska. Nevidím důvod to zdržovat," odpověděl jsem sebevědomě, když jsem vyšel z koupelny.