Jizvy

Ráno

Probudil jsem se v pevném objetí majitele mátové vůně. Nasál jsem ji do nosu a zavrtal se ještě víc do objetí. Máme jediné štěstí, že nám odpadly první dvě hodiny, protože se mi teď opravdu vstávat nechtělo. Po včerejšku. Co vlastně se včera stalo?

,,Kruťbabanohou!" vyšvihl jsem se do sedu a nedbal na ruce kolem mého pasu. Au, bolí mě trochu zadek. Vrhl jsem na Dena vražedný pohled. Ještě spal. Strčil jsem do něj, aby se probudil. Jdeme si to spolu vyříkat. 

Denraar otevřel oči a promasíroval si je rukama. Posadil se vedle mě a koukl na mě ospalým pohledem.

,,Dobré ráno, lásko," řekl mi s úsměvem a natáhl se pro polibek. Smůla. Odtáhl jsem se od něj, takže na mě nedosáhl. Vrhl na mě naštvaný pohled, ale moc se mu to nepovedlo, protože byl pořád ospalý.  

,,Dobré ráno, násilníku," odsekl jsem nevrle. Kvůli němu mě teď bolí zadek. A ještě po mně chce polibek. Debil jeden...

,,Ale noták. Vždyť se ti to líbilo a ani jsi neprotestoval. Kdybys to opravdu nechtěl, tak by ses bránil jinak," poznamenal a přisedl si ke mně blíž. Nastavil ruku. K čemu? Ze srandy králíkům jsem na tu ruku položil bradu. Den mě uchopil prsty za bradu a políbil. Nechal jsem se. Má pravdu. 

Když se odtáhl, nafoukl jsem hraně tvářičky, založil si ruce na hrudi a otočil hlavu na druhou stranu tak, abych na něj neviděl. Slyšel jsem, jak se upír uchechtl a objal mě. Položil si svou hlavu mně na rameno a začal mi posypávat krk polibky.

,,Neštvi se na mě. Myslel jsem to s tebou dobře," oznámil mi a natočil si můj obličej tak, abych na něj zase viděl. Koukl mi do očí a dal mi dětskou pusinku na nos. 

,,Chceš si zase ze sebe smýt mojí vůni?" zeptal se a posmutněl. No, stejně už to všichni vědí, takže by mi to ani moc nevadilo.

,,Ne. Nechám si ji. Líbí se mi. Ta kombinace je taková příjemná. A nezvyklá," řekl jsem zamyšleně. Denovi zajiskřily očí štěstím. Přitiskl si mě k sobě, div že mě neudusil. 

,,No konečně všichni budou na vzdálenost alespoň dvaceti stop cítit, že jsi můj," zamumlal mi do zad. Usmál jsem se a otočil se k němu.

,,Jdeme se už obléct?" otázal jsem se. Nevím, co bychom mohli teď dělat. Nic mě nenapadá a tamto jsem nechtěl...

Denraar mě povalil pod sebe na postel. Trochu jsem vyjekl, protože to bylo nečekané. Byl blízko. Koukal se mi do očí. Pohladil mě po tváři a políbil. Odstrčil jsem ho.

,,Dene, ne. Já nechci teď," byl jsem rudý. Nevím, jak mu to mám říct. To je tak trapné.

,,Já se chci jen mazlit. Nic víc," ujistil mě a sklonil se k mým rtům. Na poslední chvíli jsem se odtáhl.

,,Vím, jak to skončí. Já nechci," minule to skončilo...no...ani nevím, jak to popsat. Trochu jsem při té představě zrudl.

,,Jestli nechceš, tak ne," posmutněl. Bylo mi ho líto. Pohladil jsem ho po tváři a políbil. Jemně. Den se hned do polibku zapojil.

,,Ale slib mi, že nikam dál," řekl jsem, když se polibek přerušil. Upír se jen usmál a odhalil tesáky. Zajel mi rukou do vlasů.

,,Slibuju," šeptl a políbil mě. Zapojil jsem se. Takový klidný polibek. Bylo vidět, že nikam nespěcháme a že si užíváme přítomnost toho druhého. 

Po chvíli jsme přestali. Už jsem měl unavené rty. Nikdy jsem se tak dlouho nelíbal. Vstal jsem a šel se obléct. Už bylo načase. Za chvíli začne vyučování. Trochu se mi špatně chodilo, ale nebylo to moc vidět. Horší by bylo, kdyby mě natrhl. 

Vyšli jsme ven. Den mi šel po boku. Nestěžoval jsem si. Svým pohledem dával najevo, čí jsem. Komu patří ten pach, který se míchá s tím mým. 

Došli jsme do třídy. Jen, co jsme vešli, se všichni otočili na nás. Den už chtěl něco říct, ale zarazil jsem ho. Vyřeším to sám. 

,,Problém?" řekl jsem nicneříkajícím hlasem. Všichni se otočili zase zpět a pokračovali v činnosti. Někdo si povídal, někdo se smál, někdo jen mlčky poslouchal. Sedli jsme si do naší lavice. Jen, co jsem si sednul, Den si mě otočil k sobě.

,,Copak?" koukl jsem na něj. Ten se jen usmál a málem se natáhl pro polibek, ale zamyslel se. Správně. Je tu moc lidí. K nám přistoupila parta lidí. Začali se vyptávat na různé věci. Snažil jsem se odpovídat, abych se při to nečervenal, ale moc i to nešlo. Holky se jen rozplývaly nad tím, jak rudnu. Denraar na ně vrhal vražedné pohledy, jakoby říkal, že jsem jeho. Nikdo o tom ani nepochyboval.

Nenápadně jsem vstal a šel k lavici Zerona a Minora. Otočil jsem jednu židli, která byla před jejich lavicí a sedl si na ní. 

,,Tak co?" zeptal jsem se a opřel jsem se o lavici lokty. Předloktí jsem měl ve vzduchu a ruce byly spojené. Opřel jsem si bradu o spojené prsty. 

,,Jsme spolu," oznámil mi hrdě Zeron. Minor trochu zrudl a koukl na něj. Usmál jsem se na ty dva. Přeju jim to.

,,Tak to je fajn. Co jste takového dělali včera v noci? Slyšel jsem jedním uchem od holek, že jste se vypařili hned po nás," vyzvídal jsem. Když jsem procházel kolem party holek, tak jsem tu informaci slyšel. 

,,N-nic. Jen jsme se no...mazlili?" odpověděl Minor a byl celý rudý. Koukl se na Zerona, jestli to říká správně. Ten jen kývl na souhlas. 

,,A co ty?" otázal se Minor, aby převedl pozornost na mě. Při té vzpomínce jsem celý zrudl až k uším. Uhnul jsem pohledem. Jak to asi vysvětlím?

,,Aha, jasný. Nemusíš mi nic říkat. Takže už nejsme neviňátko?" zasmál se Zeron. Vrhl jsem po něm naštvaný pohled. Minor do něj drkl loktem.

,,No jo, promiň. Na podrobnosti se vyptávat nebudu. Mazej k němu. Kouká na tebe," prozradil elf. Koukl jsem směrem k Denovi, který se na mě koukal a zval pohledem k sobě. Vstal se a zamával Minorovi a Zeronovi. Ti mi taky zamávali. Šel jsem ke upírovi.

,,Něco se stalo?" otázal jsem se, když jsem si sedl. Všichni se už rozešli od naší lavice, za co jsem byl velmi vděčný. 

,,Nic, jen jsem viděl, jak tam rudneš, takže jsem tě chtěl zachránit," oznámil nenuceně Den, opřel se o opěradlo židle a založil si ruce na hrudi. Jen jsem se uchechtl.