Jizvy

Porcelánová panenka

Ráno jsem se probudil kvůli světlu slunce, které na mě dopadalo. Zamračil jsem se a s nespokojeným mručením jsem otevřel oči. Přetočil jsem se na druhý bok a hmátl rukou po Denovi, abych se k němu natiskl.

Jenže jsem hmátl do prázdna. Nikdo vedle mě neležel. Otevřel jsem ospale oči. Opravdu nic. Divný. Otočil jsem se zase na druhy bok a sedl si na postel. Promnul jsem si ještě ospalé oči, abych lépe viděl. Ohlédl jsem se kolem sebe a nic. Byl jsem v pokoji sám. Maximálně jsem měl na nočním stolku ty modré růže ze včerejška.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel už oblečený upír a v rukou měl tác s jídlem. Usmíval se a šel ke mně. Podle jeho očí a jisté chůze jsem usoudil, že ospalý rozhodně není.

,,Dobré ráno, broučku," popřál mi Den a položil na noční stolek tác s jídlem hned vedle vázy s květinami. Koukl jsem, co tam má. Míchaná krokodýlí vejce, chleba ze zelené mouky s nějakou růžovou pomazánkou a čaj. Vonělo to strašně lákavě a já si všiml, že už jsem nebyl tak ospalý.

,,Dobré," usmál jsem se na něj a rukama jsem se natáhl k jídlu. Den mi ruce chytil a tím mi nedovolil, abych si vzal alespoň sousto. Zklamaně a trochu naštvaně jsem na něj pohlédl.

,,Ranní pusa," vysvětlil a našpulil rty. Vypadal při tom celkem roztomile, takže jsem mu vlepil dětskou pusu na rty až to mlasklo.

Den moje ruce pustil, takže jsem se vítězoslavně usmál a natáhl se po tácu s jídlem. Pak jsem usoudil, že jestli si celý tác položím na postel a budu jíst na posteli, tak to skončí tak, že prostěradlo a peřina budou od čaje. Takže jsem si vzal jen talíř s míchanými vajíčky a příbor a začal jíst. Den si sedl vedle a s úsměvem mě pozoroval. Po chvíli toho nechal a šel nachystat věci na pláž. Dojedl jsem a šel do sprchy.

Vlezl jsem do ní a po chvíli mi došla nemilá věc. Hodně hodně nemilá věc. Zase jsem si zapomněl ručník. A co teď? To bude stejný jako v akademii. Já nechci... Ještě budu nucen udělat tolik věcí, protože mě Den bude vydírat, Takže dneska to zkusíme třeba s pouty, nebo mě zkusí potrestat páskem přes zadek. Ježiši, jen z té představy mi přejel mráz po zádech.

A nebo taky ne, když na něj použiju hezké slůvko. Nevím, jestli to pomůže, ale za pokus to stojí. Tak, teď vybrat nějaké hezké. Broučku mi už řekl. Kocourku? To ne. Zlato? Moc obecný. Mám to!

,,Dene? Miláčku?" zavolal jsem z koupelny a vypnul vodu, aby mi rozuměl. Napínal jsem uši, abych ho slyšel, protože přes dveře jsem mu nemusel úplně nejlépe rozumět.

,,Ano, beruško?" ozvalo se asi z obýváku, ale slyšel jsem ho. Zněl mile a nadšeně z toho, že jsem ho hezky oslovil. Takže jsem vybral správně.

,,Podal bys mi ručník, prosím?" zavrkal jsem na něj a poslouchal. Zaslechl jsem kroky někam a pak ke dveřím koupelny.

,,Zlato, otevři mi," řekl upír před dveřmi. Natáhl jsem ruku a odemkl. Zalezl jsem zase do sprchy, aby mě neviděl. Sice mě už viděl, ale stejně. Nechci, aby mě viděl. Je to zamotaný.

,,Copak copak, andílku? Nechceš, abych tě viděl?" řekl hravě Den. A sakra. Já chtěl, aby hned odešel, protože ten jeho hravý tón se mi nelíbí. Nemuselo by to dopadnout dobře pro můj zadek.

,,Jdi už. Hned jsem u tebe," něco jsem odpovědět musel, ale tohle určitě mi neprojde a on si vleze ke mně. Místo toho se otočil a odešel. Tak tohle se mi nelíbí vůbec.

Vylezl jsem rychle ven a omotal si ručník kolem pasu. Přemýšlel jsem, co na mě přichystá. Povzdechl jsem si, protože jsem k ničemu nedospěl a vyšel ven.

Denraar mě popadl do náruče a nesl na postel. To mě jako už chce? Já chci na pláž. Zasune až večer. Teď se chci jít koupat!

Něžně mě položil na postel. Chtěl jsem vstát, ale zavrčel. Fajn, fajn, dobře, zůstanu ležet. Pro něco šel. Zvedl jsem se na lokty, abych viděl, kam šel a pro co. Vrátil se s mým oblečením na pláž.

,,Nejsi schopný si uhlídat ručník v koupelně, takže tě budu muset oblíct," ušklíbl se. Vykulil jsem na něj oči. To jsem jako dítě?

,,Nejsem hadrová panenka, oblíknu se sám," řekl jsem rázně, ale Den na mě zavrčel. Ne, nebál jsem se ho, jen jestli vrčí, tak je lepší ho poslechnout.

Sundal mi ručník. Hned jsem se zakryl. Dal mi ruce pryč a narovnal si mě. Prohlížel si moje tělo. Začal jsem se červenat. Co červenat, byl jsem úplně rudý až na prdeli.

,,Dost... Nech toho... Udělám to sám," zakňučel jsem a sedl si, abych se natáhl po oblečení. Den mě nenechal a políbil mě.

,,Nejsi hadrová panenka. Jsi porcelánová panenka, protože jsi krásný," usmál se na mě a položil na postel. Narovnal se.

,,Chci se postarat o tuhle krásu, kterou vlastním," objasnil milým tónem a vzal plavky. Začal mi je navlíkat. Natáhl jsem se rukama, aby to bylo rychlejší, protože mi to přišlo příliš pomalu, ale nenechal mě. Odstrčil mi ruce a pomalu oblíkal dál.

Když už jsem měl konečně plavky na sobě, přestal jsem se tolik červenat, ale stejně jsem trochu červený byl. Oblékl mi kraťasy a mně přišlo, že to bylo rychlejší, než když i oblíkal plavky. Parchant, si užíval, jak se červenám a jak se stydím.

Sklonil se a políbil mě jemně na rty. Polibek jsem mu oplatil a po chvíli se odtáhl, protože jsem chtěl už konečně jít na pláž a netrčet tady vevnitř. Mazlit se můžeme i doma. Den se narovnal a natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl na nohy. Chytil jsem ho za nataženou ruku a lehce se vyhoupl na nohy. Prohrábl jsem si trochu rozcuchané vlasy a šel ke dveřím se obout a jít na pláž. Upír mě následoval a u dveří mě objal kolem pasu.

,,Líbilo se ti, když jsem tě oblíkal?" zašeptal mi do ucha a zafuněl mi tam. Šimralo to, proto jsem se trochu odtáhl. Místo toho mi začal líbat krk. Moc příjemný.

,,Až na to, jak pomalu jsi mě oblíkal," zabručel jsem a zadržoval slastné mručení. Bych tu vrněl jako kočka a Den by mě nepustil vůbec.

,,Takže se ti to líbilo, fajn," ujasnil si upír a pustil mě. Obul jsem se a šel ven. Den zamkl pokoj a doběhl mě. Na rameni měl tašku s ručníky, penězi, opalovacím krémem a podobně. Šli jsme na pláž.