Jizvy

Zkouška z živlů

Ráno začalo z objetí Dena, který mě odnesl do pokoje, když jsem spal. Usnul jsem tam. Využil toho a spal se mnou v posteli. Už jsem si na to začal pomalu zvykat. Ranní sprcha, aby nikdo nic nepoznal a šlo se na hodinu živlů. 

,,Klid, umíš to. Uklidni se a zapomeň na to, že je to zkoušení. Představ si, že je to normální trénink," řekl Den a objal mě zezadu. Políbil mě na krk, takže jsem se zachvěl kvůli reflexu. Lechtalo to. 

Přikývl jsem a vymanil se z jeho sevření. Nadechl jsem se a vyšel z pokoje. Nepokazím to. Je to jen trénink. Umím to. Nemám se čeho bát.

***

Teď byla řada na mě. Úkolem bylo ukázat všechno, co umíme. Jen to nejlepší. Den už skončil, takže stál u mě a psychicky mě podporoval. Zvládnu to.

,,Loren Meryver," řekl Shen další jméno v seznamu. Mé jméno. Nádech, výdech. Jde se ukázat, co jsem se tady naučil!

Postavil jsem se tak, aby moje střely nikoho nezasáhly. Zavřel jsem na chvíli oči a promyslel jsem si kombinaci, kterou jsem si vymyslel. Ze strany by měla vypadat krásně, ale nevím. Pokusím se o nejlepší výkon. 

Začal jsem z lehkého. Úder pomyslnému útočníkovi na hrudník. Oheň, jenž se při střele objevil, jsem využil a atakoval pomyslného protivníka za mnou. Následoval blok ze strany, kterým jsem navázal na další úder. Kop z otočky. Plamen změnil barvu na zelenou. Údery pokračovaly. Navazovaly na sebe. Plamen se postupně změnil na modrou. Udělal jsem blok, který se mi líbil asi ze všech nejvíc: ovál, který vypadal jako ohnivý portál. Z toho jsem vyvinul úder pomocí ohně, který jsem na onen portál použil. Pomocí úderu jsem se snížil. V jeden okamžik jsem zahřál půdu a rychlým prudkým pohybem, který se nepodobal ostatním, které jsem vykonával před tím, jsem vyhnal lávu do vzduchu. Zatnul jsem ruce v pěsti a prudkým pohybem dl od sebe, takže se láva rozdělila na dvě části a atakovala z obou stran současně. Dolů, pod nohy protivníka a zase nahoru, kde protivník stojí. Potom dopředu a dolů. Vrátil jsem rozpálenou hlínu tam, odkud jsem ji vzal a zakončil jsem. Byl jsem udýchaný. 

Ozval se potlesk. Hlasitý. Ani jsem si nevšiml, kdy jsem zavřel oči, takže jsem je otevřel. Den zrovna hvízdl na prsty. Shen se na mě hrdě usmíval. A ostatní taky.

,,Umíš s ohněm a jeho druhy zacházet. Nakombinovat a plynule přecházet z jedné formy do druhé. Máš na silnější údery. Neboj se. A buď trochu uvolněnější," sdělil mi svou kritiku Shen. Vždy měl k někomu něco, takže jsem dopadl dobře. Šel jsem k Denovi, který zářil pýchou. 

,,Já mám tak silného Reníka. Moje," zašeptal, aby to nikdo neslyšel. Dal jsem mu pohlavek. Den se chytil za zadní část hlavy a tiše se zasmál. 

,,Já ti dám Reník. Říkej mi jménem, nebo spíš ve své posteli," pohrozil jsem mu stejně tiše a převzal si od něj láhev s pitím. Napil jsem se a trochu si vylil na hlavu. Bylo mi vedro. Den se na mě podíval, změřil si mě pohledem a skousl si dolní ret. 

,,Perverte," zamumlal jsem a šel si sednout na trávu o trochu dál. Byl jsem docela vyčerpaný. Nervy spolu s tímhle zkoušením daly zabrat. Lehl jsem si na trávu a zavřel oči. 

,,Můžete do pokojů. Druhou půlku dozkouším i bez vás. Nemám pro vás práci," oznámil Shen. Den se po mně natáhl, aby mě vzal do náruče, ale nedal jsem mu to udělat. Vstal jsem sám a šel po svých do pokoje. 

***

Dopotácel jsem se k pokoji. Musel jsem ještě do sprchy. Otevřel jsem dveře do koupelny a vešel jsem dovnitř. Sundal jsem ze sebe kalhoty a spodní prádlo. Čekala mě sprcha. Dlouhá a uvolňující. Vešel jsem do sprchového kouta a spustil vodu. Zkapávala mi po zádech na zem. Zavřel jsem oči. To je tak příjemný pocit.

Najednou mě objaly něčí ruce zezadu a přitiskly si mě na hruď majitele. Hned jsem poznal, o koho se jedná.

,,Dene! Jdi pryč. Chci si dát sprchu a lehnout si. Nech mě," byl jsem unavený, takže když jsem se snažil o to, aby mě pustil, nic se mi nepovedlo. Držel mě pevně. 

,,Chci si s tebou dát sprchu. Je to přeci romantické, ne?" zamumlal mi do krku, takže jsem mohl cítit jeho horký dech. Rukama začal pohybovat pomalu po mém těle.

,,Dene! Nech toho. Dovoluji ti tady stát, ale tohle ne," vynadal jsem mu a chytil mu ruce. Vymanil se mi ze sevření.

,,Jenže já si nedokážu pomoct," postěžoval si a začal mě znovu hladit. Jedna má polovina se vzpírala a té druhé se to líbilo. Nevěděl jsem, ke které straně se mám přiklonit. Nakonec vyhrála únava, takže jsem  se opřel hlavou o Denovo rameno a nechal ho dělat, co chtěl. Jenže to jsem dělat neměl.

Sjel rukou níž. O hodně níž. Nebezpečně níž. Zavřel jsem křečovitě oči a chytil ho za ruku. Políbil mě na krk a pohnul rukou.

,,Ššš, bude se ti to líbit," pohnul rukou znovu. Druhou mi pořád přejížděl po těle. Zaťal jsem zuby. Neměl jsem stisk ruky tak silný, protože jsem byl unavený. 

,,Dene... přestaň... dost," začal mi mnout rozkrok. Líbal mě n krk a tím mě lechtal. Rukou pořád zaváděl o mou bradavku. 

,,Líbí se ti to," zašeptal mi do ucha a skousl mi lalůček. Zaťal jsem ještě pevněji zuby, ale stejně jsem vydal zvuk. Nebyl to ani sten, ani vzdech. Něco neidentifikovatelného.

Pokořil jsem se mu. Nevzpíral jsem se. Jednou rukou jsem ho chytil za zátylek. a druhou jsem mu dal na předloktí ruky, abych to kdyžtak zastavil. Zamručel jsem. Den mě políbil a přejel po celé mé délce rukou. Zasténal jsem do polibku. 

,,Tady je někdo nadržený..," zamumlal a ušklíbl se. Jak já ho nenávidím v takovýchto chvílích. Všechno musí posrat.

,,Proč asi? Když mě... dráždíš, tak-ah!" štípl mě do bradavky. Udal pomalé tempo ruky. Zatnul jsem mu nehty do předloktí. Kousl jsem se do rtu, abych byl alespoň trochu zticha. 

,,Netlum to. Stejně nebudeš slyšet ven. Nikdo se o tom nedozví," zašeptal mi do ucha Den. Asi udělal tlumící stěnu v koupelně. Pustil jsem svůj ret, který jsem málem prokousl do krve a co nejtišeji zasténal.

Den přidal na tempu. Zaklonil jsem ještě víc hlavu. Pořád jsem měl zavřené oči. Kdybych je otevřel, nevěděl bych, kam se mám koukat. Už jsem se blížil. Pomalu, ale blížil jsem se k vrcholu. 

,,Dene-ah, pře-přestaň...n-nechci.. to," nedořekl jsem to. Mluvit mezi vzdechy alespoň nějak normálně nebylo možné. Místo toho jsem ještě víc zatnul nehty do upírova předloktí, která se pohybovalo v rytmu. 

,,Ale chceš. Přiznej si to," zamumlal Den. Na rozdíl ode mě mluvil naprosto normálně. Zrychlil ruku. Na tohle jsem tlumit vzdechy nedokázal. Snažil jsem se, ale ono to nešlo. Dobře, že Den udělal tu bariéru, jinak bych se potom propadl studem do země. 

,,Deneee!" prohnul jsem se ještě víc v zádech a vyvrcholil. Povolil jsem stisky rukou. Ochabl jsem, jako hadrová panenka. Den mě umyl, vysušil a odnesl do pokoje, protože jsem toho nebyl schopen. Položil mě na postel a šel zpět do koupelny. Po chvíli se vrátil. Ani nechci vědět, co tam dělal. Přitiskl se ke mně a zabořil mi nos do vlasů. Sice byl teprve večer a do noci jsme měli dost času, usnul jsem únavou.