Jizvy

Strachatung

Ani jsme si nelehali, abychom potom nemuseli vstávat. Jen jsme počkali do noci. Respektive jsme se připravovali na docela náročnou bitvu s Strachatungem. Den si připravil do vaků vodu a připevnil si je k pásku. Já jsem vzal vak na záda, abych si tam mohl uschovat chlupy Strachatunga. Chtěl jsem jich vzít víc, abych měl do zásoby, když se příprava masti někde nepovede a budu to muset dělat celé znovu. 

Na hodinách už byly dvě ráno, takže jsme mohli vyrazit. Mlčky jsme vylezli oknem a namířili si to do lesa. Po cestě k lesu Den naložil na naší chůzi magii, která tlumila zvuky, takže jsme mohli v klidu běžet. 

Poklusem jsme se dostali ke skálám. Prolezli jsme průchodem jedné z nich a potichu jsme našlapávali do neznáma. Šel jsem první, abych mohl osvětlovat cestu pomocí plamene v dlani a Den mi kryl záda. Pořád jsem pokukoval po stranách, abych se ničeho nelekl. Spíš abych nepřehlédl nějakou příšeru, které na nás mohla zaútočit. 

,,Tady bychom mohli vylézt nahoru," řekl Den a při znění jeho hlasu jsem nadskočil. Nečekal jsem, že promluví. Jdu si v klidu, nikomu nevadím a najednou se u mého ucha ozve hlas. Musel jsem si zacpat pusu, abych nevyjekl.

,,Příště mi řekni, že budeš mluvit, protože takovým tempem mě dovedeš do infarktu," pokáral jsem ho šeptem a vzhlédl jsem na jednu ze stran průchodu, na kterou Den ukazoval. Po ní se dalo lézt líp, než po ostatních. Letět by tu nešlo, protože byl velmi malý prostor pro křídla.

Pustil jsem plamen, aby se vznášel kolem mé hlavy a zkusil jsem vylézt. Světlo plamene mi osvětlovalo místa, kam jsem mohl dát ruku, takže po chvíli měl Den místo, aby lezl za mnou. Čím výš jsem lezl, tím horší byla stěna. Jamky a výklenky byly čím dál menší a byly víc zarostlé slizkými rostlinami, takže jsem musel zpomalit. Párkrát jsem málem spadl, ale včas jsem se zachytil.

Po pár minutách jsme byli na skále a měli jsme krásný výhled. Všude samá hornatina a nad hlavou nebe s hvězdami. Při té kráse jsem se musel zastavit. Koutkem oka jsem zahlédl, že se upír taky zastavil a pozoroval krásu hvězd.

Jenže nekochali jsme se dlouho. Zaslechl jsem zvířecí vrčení. Otočil jsem se směrem, odkud doléhal zvuk a zahlédl jsem Strachatunga asi sto metrů od nás. Vypadal jako zkřížení vlka, lva a býka. Koukal jsem přímo na nás. Jeho oči se svítily ve tmě, takže jsem mohl vidět jejich krvavě červenou barvu. 

Den otevřel vaky s vodou a pomocí magie ji dostal ven a připravil si ji k boji. Sledoval jsem jeho příkladu a zapálil jsem plamen v rukou. Reakce na naší přípravu u Strachatunga byla docela negativní, protože začal vrčet ještě hlasitěji. Strachatungové moc nemají rádi, když na jejich území přijdou nějací nezvaní hosté. 

Rozběhl se proti nám. Mohutnými jistými skoky pomocí velkých tlap, které byly zvyklé na hornatý povrch. Připravil jsem křídla, abych mohl uskočit a v načasovaný moment jsem je použil. Strachatung se nenechal rozhodit, takže nespadl dolů do propasti, kterou jsme vylezli sem. Den mu jen tak tak stačil uhnout. Divil jsem se, proč nepoužil sílu upíra darovanou jemu od narození. 

Nepřemýšlel jsem nad tím a vypálil jsem pár úderů na stvůru. Vložil jsem do toho docela dost sil, ale Strachatungovi to bylo jedno. Neměl ani škrábanec, ani jeden popálený chlup. Naopak. Srst se mu pokryla silnou hmotou, která mu udělala improvizované brnění. Věděl jsem to, ale úplně mi to vypadlo z hlavy.

Zvíře přemístilo svou pozornost na mě a skočilo po mně. Na poslední chvíli jsem stihl máchnout křídly, abych unikl jeho drápům. Jestli bych se zdržel alespoň na okamžik, moje křídla by byla roztržena. 

Zatímco Strachatung se soustředil na mě, Den zaútočil ledovými ostny. Ale Strachatungovi to nic neudělalo. Ostny se jen zlomily o jeho brnění a se zvukem padajícího křišťálu spadly na zem. Den vytvořil další vodu a poslal ji proti zvířeti. Obalil ho celého do vodní sféry a zmrazil. Už jsem si chtěl oddychnout, ale Strachatung prolomil led. 

Došla mi trpělivost. Rozhodl jsem se, že dostanu poslední eso v rukávu. Přetvořil jsem se na velkého draka a ohnal jsem se tlapou po stvůře. Ta jen uskočila a zavrčela na mě. Zavrčel jsem na oplátku a nabral do plic vzduch.

Takový plamen jsem ještě nikdy neviděl. Tolik ohně směřovalo na Strachatunga, že jsem si myslel, že všechny chlupy mu vyhořely, takže jsem s chrlením přestal. Oheň se rozplynul, ale místo mrtvého zvířete jsem zahlédl jen velkou tlapu, která mi uštědřila silný úder do hlavy. Na Strachatunga bych to neřekl, ale sílu měl velkou, takže jsem na chvíli ztratil kontrolu nad rovnováhou. Zvíře využilo okamžik a zakouslo se mi do krku.

Bolest byla nesnesitelná. Cítil jsem proud vlastní krve, jak zkapává z mé kůže. Strachatung pustil mé hrdlo a já se skácel k zemi. Po nárazu mi nestačily síly udržovat podobu draka, takže jsem se vrátil zpět do lidské podoby. 

Jako přes mlhu jsem zaslechl křik. Byl mi povědomý. Hodně povědomý. Byl to Denraar, který se řítil k Strachatungovi, ale na první pohled jsem ho nepoznal. Byl mnohem bledší v měsíčním světle. Špičáky měl delší a ze zad mu vyčnívala křídla. Opeřená. Oči mu zářily jasně modrou barvou. 

Ohnal se rukou po Strachatungovi. Na prstech měl ostré drápy, které vypadaly, že jsou kovové. Ne, ony tak nevypadaly, ony byly kovové. Nanesly Strachatungovi úder, který ho přiměl zavrávorat. S bojovým křikem se upír vznesl na svých křídlech a oběma rukama sekl zvířeti přímo směrem na břicho. 

Strachatung padl k zemi mrtvý. Den přistál ladně na zem a koukal se na něj. Oddychoval při tom adrenalin, který před chvílí zažil. Potom se otočil na mě. V očích jsem neviděl nic víc, než hlad. Upíral na mě oči plné hladu. 

Pomalu se ke mně začal blížit. Nemohl jsem se pohnout, takže jsem jen koukal, co bude dělat. Vzal mě do náruče a zakousl se mi do krku. Do krku, který jsem měl i tak zraněný. Cítil jsem, jak ze mě mizí krev a jak jsem začal slábnout ještě víc. Nemohl jsem vydat ani hlásku. Jediné co jsem cítil, byly Denovy tesáky v mém krku.