Jizvy

Drby

Při ranní hygieně jsem se na sebe kouknul do zrcadla. Lekl jsem se odrazu. Bůhví co na hlavě místo hezky uložených vlasů, obrovské kruhy pod očima, samotné oči měli prázdný výraz, obličej bledý jako smrt. Neměl jsem náladu ani na malé pousmání. 

Uhladil jsem si vlasy a přivolal jsem křídla, abych neměl tak prázdné oči. Sice proměna přidala lesk očím, jenže prázdnota v nich nezmizela. Povzdechl jsem si a vyšel jsem z koupelny. Denraar na mě čekal. Čekal!

,,Proč tu na mě čekáš," řekl jsem svou otázku, která mi v ten moment naplnila hlavu. Nikdy jsme na sebe nečekali. Nikdy. 

,,Nechci, aby ses někde zřítil a vina by byla na mně. Viděl ses v zrcadle, že jo? Chodící mrtvola," odpověděl upír opírající se o rám dveří. Ten, na rozdíl ode mě, byl veselý a energický. Trochu jsem mu to záviděl.

,,Nemusíš se obávat, nikde se nezřítím," zachraptěl jsem. Aha, takže jsem měl pořád hlasivky na dovolené. Asi se budu muset snažit moc nemluvit, nebo zajít do nemocničního oddílu. Denraar si jen uchechtl a vzal mi tašku. Daroval jsem mu nechápavý pohled doprovázený jedním zvednutým obočím.

,,Zmenšuji šanci tvého pádu," vysvětlil upír a pokrčil rameny. Nějaký hlásek v mé hlavě mi napověděl, že ať si tu moji tašku potahá. Má se využít možnost. Tak dobře.

Vyšli jsme na chodbu a Denraar kopnutím zavřel dveře. Šli jsme vedle sebe a všichni ostatní (ve většině holky) se na nás ohlíželi. Denraar měl na obličeji malý úsměv. Asi by mi taky nevadilo se trochu pousmát, abych nevypadal jako chodící mrtvola. Nasadil jsem úsměv troublemakera a snažil jsem se nevšímat dvojsmyslných pohledů a šuškání.

Hrdě jsme vešli do třídy a tam jsem si chtěl vzít tašku, jenže upír mi uhnul. Pokrčil jsme rameny a zamířil jsem na své místo. Většina pozornosti byla na mě s Denraarem. No, ne že by se mi to nelíbilo, ale nelíbilo se mi to. Podezřelé. Moc podezřelé.

Na hodině mě učitel jednou vyvolal a já jsem mu odpověděl ochraptěle. Potom mě nevyvolával. Pořád jsem slyšel šuškání spolužáků. Tak to pokračovalo ještě na pěti hodinách a potom nás pustili na oběd. Jako vždy jsem si sedl spolu s Zeronem a ten na mě taky pohlížel podezřele. Stačí. Přestalo mě to bavit.

,,Co je?" zachraptěl jsem a položil jsem příbor. Upřel jsem na elfa svůj naléhavý pohled a sepjal jsem rty. Zeron taky položil příbor a přiblížil se ke mně.

,,Je to pravda?" zeptal se. Co? Oni už chodí nějaké drby a já o nich nic nevím? Možná to bude tím, že jsou o tobě, trdlo. 

,,Co pravda?" ozvučil jsem svou otázku. Drby kolovaly různé, ale žádný z nich nebyl natolik populární, aby se na mě a upíra všichni ohlíželi. 

,,Ty a Denraar včera?" řekl konkrétněji elf, ale moc mi to nepomohlo. Věnoval jsem mu nechápavý pohled. Zeron si povzdechl a položil sepjaté ruce na stůl.

,,Denraar se celou dobu usmívá, ty jsi ospalý, máš vyřvané hlasivky, Denraar za tebou pořád tahá tašku, mám pokrčovat?" vysvětlil mi Zeron, jenže já jsem pořád nic nechápal. Už jsem ho chtěl poprosit, aby mi to vysvětlil líp, jenže v mé hlavě se rozsvítilo.

,,Ne, my jsme spolu nespali!" řekl jsem tiše, ale zřetelně. Zeron mi věnoval podezřelý pohled.

,,Mám ti dokázat, že jsem pořád čisté, neposkvrněné neviňátko?" zeptal jsem se stejně tichým hlasem, jako před chvílí. Elf jen zavrtěl hlavou, vzal příbor a pokračoval v jídle. 

A proč mě to nenapadlo dřív? No, asi to bude tím, že nemám hlavu plnou dvojsmyslů. Teď to bude těžké vysvětlit, že jsem s Denraarem nespal, protože všechno ukazuje, že jo. Všechny věci, které řekl Zeron, potom moje vůně, která se smíchala s vůní upíra. Kombinace čokolády a máty. Jedním slovem řečeno, jsem v prdeli.

Přemýšlel jsem nad tím, jak bych mohl zahnat ten drb. Buď vymyslet něco jiného, o hodně senzačnějšího, než tohle, aby všichni na tenhle případ zapomněli, nebo udělat divadýlko, že jsme se 'rozešli'. Nebo si najít někoho jiného. Poslední nápad odpadá, protože ve vztazích jsem naprosté nemehlo. 

Došel jsem do pokoje, zatímco se Denraar vybavoval s někým ze svých kamarádů. Chtěl jsem si zajít do sprchy, jenže jsem zaslechl křupnutí. Ozvalo se z mé postele. Zkontroloval jsem polštář a deku, jenže jsem nic nenašel. Už jsem si myslel, že se mi to jen zdálo, ale křupnutí se ozvalo znovu. Teď mi došlo, že nepocházelo z postele, ale z něčeho, co leželo vedle ní.

Odkryl jsem kousek trička, ve kterém bylo zabalené vajíčko a koukl jsem se na svůj poklad. Opravdu mělo malou prasklinu. Křupnutí se ozvalo znovu a skořápka se pohnula. Potom se skořápka pohnula víc a kousek z ní odpadl. Potom další. Z vajíčka na mě vykoukla malá roztomilá hlavička zeleného hada. Podíval se na mě svými kukadly a rozbil skořápku víc, aby z ní mohl vylézt. 

Skořápka spadla na zem a já jsem držel maličkého hada v rukou. Ten se mi koukal do očí a někdy mrkl. Měl tak krásná zelená kukadla. Pohladil jsem ho opatrně po hlavičce a ten se zvedl vstříc ruce. Zvedl se na můj prst a začal ho omotávat. Dostal se k zápěstí a upřel na mě svůj pohled. Zvedl jsem ruku blíž k obličeji, abych si mohl líp prohlédnout hlavičku toho roztomilého stvoření. Dotkl se mě mokrým čumáčkem a hned se odstranil. Musel jsem se zasmát. Had mi na oplátku ukázal svůj rozviklaný jazýček. 

,,Asi ti budu muset dát jméno, co ty na to?" zeptal jsem se hada, který mi začal zkoumat ruku. Různě jsem s ní kroutil, aby se neocitl hlavou dolů. Přece jenom se jen vyklubal.

,,Co takhle Serrir?" řekl jsem po chvíli přemýšlení. Serrir na mě zvedl hlavičku a mrkl dvakrát kukadly. Mohl jsem se na jeho výraz koukat snad celý den.

Mrknutí jsem vzal jako souhlas a položil jsem Serrira na zem, aby si prohlédl pokoj. Serrir se rozhlédl na zemi a vydal se k posteli Denraara.

Náhle se otevřely dveře do pokoje a do nich vešel hrdě Denraar. Sedl si na postel. Koukl jsem se na místo, kde před chvílí byl Serrir, jenže jsem ho nikde nezahlédl.

,,Ani si nedokážeš představit, jak je těžké všem vysvětlovat, že jsme spolu nespali," postěžoval si upír a bez pomoci rukou si sundal boty.

,,Takže ty jsi to nakonec vyřešil?" zeptal jsem se a pohledem jsem hledal Serrira. Nikde jsem ho neviděl.

,,Jo...AAAAA," zakřičel upír a jako opařený vyskočil z postele. Začal ze sebe shazovat něco imaginárního a vypadal při tom vtipně. Zahlédl jsem Serrira, který na mě upíral pohled a blýskl očima.

,,Ty vole, co to mám v posteli?" zeptal se Denraar, když zahlédl Serrira. Zkusil se přiblížit, jenže Serrir na něj zasyčel.

,,To je můj nový mazlíček," oznámil jsem mu a přistoupil jsem k posteli upíra. Vzal jsem si odtamtud hada a pohladil jsem ho po hlavičce a tím jsem ho chválil.

,,Už to nechci vidět v mé posteli," poznamenal Denraar a ukázal prstem na hada. Ten se na něj jen zašklebil.

,,Není to 'to', ale Serrir, seznam se!"