Jizvy

Učení

Blížilo se léto, což znamenalo prázdniny. A prázdniny znamenají konec školního roku. A konec školního roku znamená hodně testů. 

Zrovna jsem umíral nad učebnicí dějepisu. Jak si mám asi zapamatovat všechny ty roky a panovníky kde kdo vládl? Pořád se mi to pletlo. Nechápal jsem lidi kteří si to dokáží zapamatovat, natož dějepisářku. A to se ještě učíme povrchově. Jak by to asi vypadalo, kdybychom to měli všechno vědět na úrovni profesionála. Br, ani o tom nechci přemýšlet. 

Posledních pět dnů jsem ani moc neodpočíval. Proč asi, když vás čeká z každého předmětu velká srovnávací písemka a učitele nezajímá, že po  mimo jejich předmětu jsou ještě další. 

Nechtěl jsem být mezi těmi průměrnými žáky. Nasadil jsem si vysoko laťku, protože jsem chápal, že jestli se to nenaučím teď, tak potom budu mít problémy. To je něco, jak když stavíte domeček. Jestli základy nejsou pevné a vy na tom chcete ještě dál pracovat, tak se to všechno zboří. A to jsem právě nechtěl. 

Takže jsem umíral nad učebnicí dějepisu, protože i kdybych měl motivace sebevíc, naučit se to prostě nejde. Zavrčel jsem na svůj sešit, ve kterém jsem se vůbec nevyznal.

,,Na," Den jakoby nic mi položil na můj sešit svůj, který byl hezky přehledný, ,,teď se to nauč s tohohle. S začátkem nového školního roku začneš si psát zápisky mým stylem. Prozatím si to puč!"

,,Stejně mi to nepomůže. Je tam strašně moc letopočtů, které nejdou si zapamatovat jen podle přehledných zápisků," poznamenal jsem zoufale. Podíval jsem se do sešitu Dena. Ten tam měl snad víc těch letopočtů než já v mém sešitu. 

Upír si povzdechl a sedl si vedle mě na židli. Začal mi to všechno vysvětlovat svými slovy. Říkal mi fígly, jak bych si mohl zapamatovat, kdy byl jaký panovník a podobně. Měl jsem progres alespoň v těch panovnících. Ale s letopočty to nehnulo. 

,,Já to vzdávám," řekl zoufale Den po půl hodině. Hučel do mě roky, kdy se co stalo, ale pořád jsem v tom plaval. Se mnou to asi fakt nemělo cenu. Já za to nemůžu. Každému něco nejde a mě zrovna nejde si zapamatovat čísla. Takže ze mě asi dějepisář nebude. Nebo bude, ale musel se bych pořád dívat do svých nepřehledných zápisků a stejně bych to popletl. Takže do budoucna profese dějepisáře odpadá. 

Někdo zaťukal na dveře. Takovýmto rytmem ťuká jen jeden člověk ze všech, které znám. Majitel tohoto rytmu si rád prozpěvuje, ale nikdo o tom moc neví, protože se stydí zpívat na veřejnosti. A přesně tento rytmus má nejradši, protože je z jeho oblíbené písničky.

,,Neruším?" nakoukl dovnitř Zeron. Zavrtěli jsme s Denem hlavou. Elf se usmál a vstoupil dál. Vždy se ptal, jestli neruší. A odpověď byla vždy stejná. Jak může nejlepší kamarád rušit?

,,Učím se zrovna dějepis. Konečně jsem si zapamatoval, kde byl kdy jaký panovník, ale letopočty mi nejdou do hlavy," vysvětlil jsem situaci Zeronovi. Ten se sedl na zem vedle mé židle a po cestě si vzal Denův sešit. Zamyslel se. 

,,Taky mi to dlouhou dobu nešlo do hlavy...," přiznal se, aniž by odtrhl oči od zápisků upíra. Potom, jakoby dostal nápad, vyběhl ven. S Denraarem jsme si vyměnili nechápavé pohledy. To musel hned utéct, abychom ho nestihli požádat o pomoc?  

Po chvíli se vrátil se svým spolubydlícím. Byl to vlkodlak s hnědými vlasy, ale jeden pramínek měl bílý. Byl to docela tichý klučina, ale silný, protože na hodinách živlů byl na třetí úrovni. Vypadal moc roztomile, ale jednou se mi Zeron svěřil, že ho naštval a prý, že to bylo potom nesnesitelné peklo, takže s ním radši od té doby drží mír. 

Ale zpět k vlkodlakovi. Byl snad nižší než já a ve škole vynikal známkami. No prostě vzorný tichý žák, který se nikdy nepřiřítí do špatné třídy neupravený a nenachystaný. Nikdo neřekl, že se to mě nebo Zeronovi stalo.  

,,Pojď, pomůžeš mi," vyzval ho Zeron. Asi mu po cestě nic nevysvětlil. Jen ho čapl za ruku a přitáhl sem bez jakýchkoliv slov.

,,Tak jo," odpověděl Minor roztomilým hláskem. Jindy by se zdálo, že ten hlásek zní příliš naivně, ale Minor naivní nebyl. Jestli šlo o život, mohl klidně zabít, o tom jsem nepochyboval. 

,,Zesil mi prosím schopnosti. To přeci umíš se světlou magií, ne?" poprosil Zeron. Pořád jsem nechápal, co chce udělat. To tady bude dělat z větru tornádo? Na co potřebuje tolik síly?

,,Víš přeci, že to není zdravé," upozornil ho vlkodlak a už chtěl odejít, jenže ho elf zastavil stiskem na zápěstí. 

,,Prosím. Jen na chvíli. Chci pomoct tady Renovi s učením," zažadonil a použil psí oči. Minor se na ty roztomilé oči chvíli koukal jak zmražený, ale nakonec dal souhlas přikývnutím. Obešel Zerona, aby mohl stát a jeho zády a natáhl se rukama k jeho ramenům. Vypadalo to poněkud vtipně, protože Zeron byl vyšší snad o hlavu. 

Kolem Zerona se začala tvořit hustá mlha. Po chvíli už měnila barvy. Najednou jsem před sebou měl obraz. Byl tam jakoby narychlo nakreslený panovník s korunou a pod ním napsáno jeho jméno. Zeron zavřel oči, aby se lépe soustředil a začal pomocí iluzí vytvářet pro mě divadlo. Pomocí svého hlasu, který vždy zněl jinak u každé postavy, protože měnil rychlost šíření zvukových vln, začal mluvit. 

Asi deset minut jsem se koukal na improvizovaný film. Všechno se mi v hlavě urovnalo do polic, takže jsem neměl problém si zapamatovat všechny ty přesné roky. Když všechno skončilo, Zeron byl trochu udýchaný, ale stejně mu stačili síly se na mě usmát.

,,Pomohlo?" optal se Minor, který už mohl sundat ruce z ramen elfa. Musel si je trochu protřepat, aby se zase prokrvily. 

,,Jo, díky moc," usmál jsem se na ně. Minor mi věnoval pousmání a šel k sobě do pokoje. Po cestě čapl Zerona za ruku stejně, jak to udělal elf před deseti minutami. 

,,A příště mi všechno vysvětlíš před tím, než mě někam zatáhneš," sykl vlkodlak Zeronovi do ucha a zavřel za sebou dveře. Jen, co se ozval zvuk oznamující, že se dveře úspěšně zavřely, Den se začal smát.

,,Co je?" zeptal jsem se ho a koukal na něj, jako na blbečka. Den si dal ruku před pusu a pokusil se zklidnit.

,,Minor mi trochu připomíná tebe. Stejně protivný a chováš se jako holka," odůvodnil svůj smích. Nasupil jsem se na něj a práskl ho učebnicí dějepisu.

,,Já že jsem jako holka? Takže tím pádem ty jsi malé dítě, které má věčně úchylné sklony," odpověděl jsem mu. Už jsem chtěl si naštvaně stoupnout a sednout si k sobě do postele, ale pak jsem si uvědomil, že bych opravdu vypadal jako holka. Co to se mnou k čertu provádí? Místo toho jsem se natáhl pro další učebnici. Dějepis mám v pohodě, takže teď se jde na biologii. Ach jo, pomozte mi někdo!