Jizvy

Nový status

Bylo mi už všechno jedno, takže jsem nechal Dena, aby si dělal co chtěl. Byl jsem moc zoufalý na to, aby o něčem přemýšlel a nutně potřeboval někoho po boku. Do polibku jsem se nezapojil, jen se nechal líbat, nic víc. 

Když se Den odtáhl, přitiskl jsem se k jeho hrudi a pustil pláč. Den mě uklidňoval, hladil mě po zádech a něco mi šeptal na ucho, ale nevnímal jsem ho. Přemýšlel jsem, co bude dál. 

A co by mělo být dál? Jestli to nepomohlo, tak nepomůže už nic a budu se muset s tím smířit. Jak říkal Denraar, jizvy jsou důkaz toho, že jsem se nenechal zlomit krutostí života. Já nedopřeji světu se smát nad tím, že mě dokázal zlomit. Vstanu na nohy. Pokaždé, když dopadnu, najdu síly vstát znovu. 

Tak, s tímhle jsem se vypořádal, teď si jen uvědomit, co mi tam říkal upír. Počkat, co? On mě... políbil? Ten parchant mi ukradl můj první polibek? A ještě říkal, že mě miluje? Teda neřekl to na rovinu, ale dalo se to z kontextu vyvodit. 

Vrátil jsem se do reality a přestal jsem fňukat. Narovnal jsem se a podíval do Denových očí. Vzal jsem ho za ramena a prohrál jsem si vzpomínky v hlavě ještě jednou, protože jsem si myslel, že jsem dostal snad halucinace. 

,,Co jsi to řekl?" zeptal jsem se upíra, abych se ujistil, že to, co jsem slyšel, byla stoprocentně halucinace. Den není na taková slova schopen. Konec konců je na to moc hrdý a moc drsný, aby to někdy řekl, takže je to výplod mé fantazie. Moc jsem v to doufal.

,,Ty jsi mě nevnímal, co? Takže ti to říkám ještě jednou a pozorně poslouchej. Miluju tě  je mi jedno, co si o tom myslíš. Zatím. Udělám cokoliv, aby ses do mě zamiloval," řekl Den a usmál se na mě svým úšklebkem. 

Vykulil jsem na něj oči. Takže to, co jsem slyšel i to, co jsem cítil na rtech, byla pravda. Nebyl to výplod mé fantazie. On řekl, že se do něj zamiluju? Že udělá cokoliv, jen abych se do něj zamiloval? To jako vážně?

,,Cože to?" nevěřil jsem pořád svým uším. Den protočil panenky a zamumlal si pod nos něco ve smyslu 'jako u blbejch na dvorku' a podíval se na mě vážným pohledem. Otevřel pusu aby něco řekl, ale na vteřinu se zamyslel, ale přece jenom to řekl.

,,Budeš se mnou chodit?"

Takový pocit, jako kdyby mi přiletěla buchta do ksichtu. Řekl to upřímně a nechodil kolem horké kaše. Napálil to přímo k věci a nechal mě propadnout do šoku. Měl jsem v hlavě velký, ale opravdu velký, otazník a vedle toho dvě písmena. 

,,Co?" vyslovil jsem otázku, která mi teď zaplnila celou hlavu a díval jsem se na upíra, jako na blázna.

,,Slyšel jsi mě," uchechtl se Den a založil si ruce na hrudi. Mozek mi začal pracovat dvakrát víc. Ta otázka. Na ní jsem nebyl připraven. Den se na mě pořád koukal a očekával mé odpovědi. Začal jsem nabírat červenou barvu a přemýšlel, jsem. 

Chodit s ním? Co já vím. Nikdy jsem si tu situaci nepředstavoval. A co bylo ještě zajímavější, že jsem to nebral jako něco nepřirozeného. Připadalo mi to normální a trochu nezvyklé. 

,,Nemusíš mi teď odpovídat, nech si to promyslet," řekl jemně a dal mi letmou pusu na rty. Než jsem se stihl vzpamatovat a vrazit upírovi, byl už na své posteli a listoval knihou. 

***

Přemýšlel jsem nad Denraarovou otázkou, zatímco jsem si zapisoval poznámky z hodiny do sešitu. Když se nad tím zamyslím, tak bych to mohl i odhadnout podle toho jak se ke mně choval. Kolikrát jsem byl v dvojsmyslné situaci s Denem v hlavní roli. Upír své city ani moc nepokoušel skrývat, jenže mi to z těch narážek stejně nedošlo.