Jizvy

Socha

Po hodině strávené vedle Nanami, která se celou dobu červenala, jsem jí poděkoval, že mě vedle sebe snášela. Potom jsem běžel se převléknout na hodiny živlů. 

Vyběhl jsem ven a hned jsem zamířil do naší kempírny. Ella a Nat se tam potichu se tam chichotaly. Vrhl jsem na ně vražedný pohled. Ty,  jakoby si ničeho nevšimly, se pokračovaly chichotat.

,,Tak, jsme tu všichni?" řekl Shen rázným hlasem. Rozhlédl se kolem nás a usmál se.

,,Takže jsme tu všichni, dokonce Ren," pousmál se učitel. Lily mi zacuchala vlasy a já si je musel zase uhladit zpět. 

,,Dneska budeš muset hodinu opustit dřív, protože tě chtěl Kensu ještě trochu mučit létáním," zasmál se Shen. Při té představě jsem se musel zašklebit a zabručet něco ve smyslu 'jestli se to dá nazvat létáním'. 

,,Vraťme se k hodině. Dneska jsem si sem pozval vlkodlačku z prvního ročníku, která ovládá magii země. Ukáže nám, jak by to mělo ve výsledku vypadat," řekl a za jeho zády se ukázala Nanami. Ohlédla nás pohledem. Když jsme se potkali pohledy, tak se začervenala. Stoupla si vedle Shena a narovnala se. Zapevnila se v postoji a rázným rychlým pohybem dupla na zem. Na její povel se zvedl kus země. Poslala ho proti stromu a těsně u něj ho zastavila. Dalším rázným pohybem rozsypala kus země na malé kousíčky. Potom se narovnala a otočila se na nás.

,,Tak nějak by měly ty pohyby vypadat. Nanami tady dneska s námi zůstane a bude vás opravovat," usmál se Shen a pohybem ruky nám naznačil, že se máme dát do práce.

Postavil jsem se a co nejvíce jsem se zapevnil. Jedním rázným jsem naznačil, že chci jakoby zvednout šutr ze země. Představil jsem si, že jsem opravdu zvedl šutr. Posílal jsem imaginární kámen do všech stran ráznými pohyby.

,,Zkus se u toho nemračit," ozvalo se za mnou. Vyvedlo mě to ze soustředění, takže jsem zapomněl, kde jsem skončil.

,,A?" osoba, která mě vyrušila, ke mně přisoupila blíž. Podle vůně jsem poznal, že je to Nanami. Voněla po něčem sledkém. Asi metrole.

,,Říkám, že se u toho nemusíš mračit. Nesluší ti to," řekla a usmála se roztomilým úsměvem. Na jeden okamžik jsem jí úsměv oplatil a potom jsem se postavil zpět a začal jsem znova. Po chvíli jsem ucítil dotek na mých pažích. Chtěl jsem instinktivně ucuknout, jenže zadržel jsem to nutkání.

,,Ruce trochu výš," řekla vlkodlačka přesně u mého ucha. Anižby jsem musel pohnout hlavou jsem se na ní koukl. Ruce jsem podle jejího pokynu zvedl o něco výš a ona se odstranila. Ta blízkost byla docela příjemná. Jenže na druhou stanu jsem byl trochu nesvůj. Pokračoval jsem a Nanami někam odběhla. Uf.  

Po hodině tréninku Shen přivolal naší pozornost, takže jsme museli poslochat. Stoupl jsem si do skupiny a Nanami si stoupla vedle mě. 'Náhoda?' proletělo mi hlavou. Postřehl jsem, že tak blízko byla jen u mě.

,,Pohyby už umíte, takže bychom se mohli vrhnout na samotné ovládání lávy," poznamenal učitel a my jsme se zaradovali. Alespoň nějaké zpestření.

Postavil jsem se na volné místo a rukou jsem se dotkl země. Pro jistotu jsem zavřel oči, abych se lépe soustředil. Nahnal jsem energii do ruky a ucítil jsem teplo pod rukou. Otevřel jsem oči. Trochu jsem to přehnal, ale to nevadí. Rozpálené země bylo víc, než bylo potřeba. No to je jedno. Zapevnil jsem se v nohách a rázným rychlýp pohybem jsem přiměl lávu, aby se zvedla v podobě vlny. Povedlo se. Oči se mi rozzářily výsledkem. Začal jsem tvarovat. Nějaký zámek. Ráznými pohyby jsem kontroloval lávu a když jsem byl s výsledkem spokojen, tak jsem si ten žár vzal zpět. Láva zchladla.

,,Dobrý výkon. Velmi dobrý výkon, Rene. Kde se bere inspirace?" ozvala se zezadu Lily. Potom se k ní přidali další a pozorovali můj výtvor s respektem v očích. Dokonce jsem se malinko začevenal. Tak Rene, zklidni, dělej, že je to samozřejmost.

,,Prostě jsem něco vymyslel a zkusil jsem ztvárnit svůj nápad," řekl jsem, jakoby se nic nestalo, a zastrčil si ruce do kapes. 

,,Nanami, urovnej to, nebo dostanu vynadáno za ničení pozemku akademie," ozval se se smíchem Shen. Všichni se na něj otočili a zamračili se.

,,Ale vždyť je to mistrovské dílo," protestoval Ten a založil si ruce na hrudi. Nekolik dalších žáku ho napodobilo. Shen si povzdechl.

,,Nemůžu to tady nechat. Je to krása, ale musíte pochopit, že jestli budeme nechávat ty krásné sochy, tak se kady za chvíli nedá chodit a o trénování ani nemluvím," řekl smutně Shen a kývl na Nanami. Ta poslušně srovnala mou sochu se zemí a zatvářila se provinile.

,,Jestli budete chtít, tak vám vyrobím v menší podobě a aby se mohla vejít na noční stolek," navrhl jsem a oči ostatních se rozzářily.

,,Jenže nejdříve půjdeš se mnou," ozval se hlas za mými zády. Kensu. Přišel mě mučit. S obličejem umučeného zvířete jsem se na něj otočil. Jen se zasmál a pokynul mi, abych se vydal za ním. Pohledem jsem se rozloučil se všemi a zkusil jsem si všechny obličeje zapamatovat. Kdo ví, možná mě Kensu vážně umučí k smrti.

,,Netvař se, jakože jdeš na popravu. Není to tak špatné," poznamenal Kensu přede mnou a já jsem zabručel nějakou nadávku. Ten si toho nevšiml a pokračoval.

,,A taky jsem slyšel, že ti ten upír masíroval záda. Bylo to příjemné?"

Protočil jsem panenky. To se všichni na to musí vyptávat? A jak sakra zjistili, že mi Denraar masíroval záda? Ještě se ho na to zeptám.

Když jsem tak přemýšlel, tak jsme už přišli na planinu. Začalo mé mučení, Matko mi žehnej.

***

Vracel jsem se, když už se začalo stmívat. Jen tak tak mi stačilo sil se přeměnit z polodraka na člověka. Potácel jsem se do pokoje. Nohy mě jen tak tak držely. A výsledek nestál za nic. Trochu jsem se vznesl, ale hned jsem spadl. Chudinka kostrč. Otevřel jsem dveře a plácl sebou se sténem na postel. Byl jsem neskutečně unavený a bolely mě záda. Ucítil jsem na nich jemný dotek rukou. Ucukl jsem, ale hned jsem povolil. Ruce mi začaly masírovat záda.

,,Teď nás berou jako pár," zabručel Denraar, ,,Začalo to tím, že jsem ti začal masírovat záda. Jenže já nechci poslouchat tvoje syčení a stény!"

Denraar poslední větu řekl neskutečně chladně, ale pokračoval mi uvolňovat svaly. Bylo to příjemné. Denraar přesně věděl, kam má šáhnout a jak.

,,Jak ses to naučil?" zeptal jsem se tiše. Byl jsem až příliž unavený, abych přidal na hlase.

,,Podschopnost vody je léčení. Ještě dřív, než jsem nastoupil do akademie, tak už jsem uměl ovládat magii vody. Potom mě začali všemu, co se vody týkalo, učit. Nejvíce jsem si oblíbil léčení, protože to byl opravdu zázrak. Naučil jsem se, kde jsou jaké body a popřípadě na které musím zmáčknout, aby se sval uvolnil, spevnil, nebo neposlouchal majitele. Záleží jen na mém rozhodnutí," odpověděl Denraar stejně tiše. Mluvil bez jedovatých poznámek. Docela se mi jeho uvolněný tón líbil. A jako včera jsem usnul, kvůli příjemným dotekům Denraara.