Jizvy

Odveta

Na jeho slova jsem jen zavrčel. Z nosu jsem vypustil horkou páru, která roztopila led. Den se podivil, že jeho osten roztál a tím mi dal čas. Vyšvihl jsem nohy do vzduchu a opsal jsem jimi kruh. Podkosil jsem Dena, který hned spadl nečekáním na zem a pomocí švihu jsem se postavil. Namířil jsem na něj krásný modrý plamen, který mu ladil s očima a zašklebil jsem se jeho stylem.

,,Šach mat, zlato," zopakoval jsem po něm a vystřelil jsem. Střela dopadla vedle Denovy hlavy, takže na tom místě byla spálená zem. 

Pomohl jsem upírovi na nohy a šli jsme si pro výsledky. Kráčeli jsme hrdě vedle sebe, ale ten hrdější jsem byl já, protože jsem vyhrál. A prý, že mě roztrhá na cucky. 

,,Byla to krásná podívaná, kluci. Oba dva berete svůj živel jako část sebe. Doplňuje vás a to se mi líbí. Každý máte svůj styl, který je svým způsobem silný. Ale v tomto boji vyhrál Ren. Ne kvůli tomu, že je silnější, ale kvůli tomu, že použil vychytralost. Jen si to neprokoukl Dene. Jestli by Ren zapomněl na to, že může vyslat žár z jakéhokoliv místa na těle, byl bys výhercem. Gratuluji oběma!" zvolal na nás trenér vodní magie. Shen se na mě usmíval od ucha k uchu. 

Odebrali jsme se pro láhve s vodou. Po cestě jsme neřekli ani slovo. Uvelebil jsem se na trávník a napil jsem se.

,,A prý, že mě roztrháš na cucky," zasmál jsem se. Den se na mě nasupil a šťouchl mě loktem do boku. 

,,Měl jsem na tebe místo ledu použít normálně vodu," zamumlal si upír pod nos a uraženě se napil z lahve. Aby nebyl tak naštvaný, tak jsem se rozhodl pro jednu věc. Polil jsem ho zbytkem své vody, aby se trochu ochladil a nebyl na mě tak nabručený. 

,,Ty jeden! Tobě nestačilo, že jsi vyhrál?!" zakřičel Den a skočil po mně. Povalil si mě pod sebe a sedl si mi na boky. Ruce mi přišpendlil nahoru, takže jsem nemohl nic dělat. 

,,A co budeš dělat teď?" zavrněl mi do ucha a olízl mi ho. Proběhl mi mráz po zádech. Rychle jsem ho ze sebe shodil, aby to nikdo nezahlédl. Měli jsme štěstí. Všichni se soustředili na další boj a nám nevěnovali pozornost.

,,Co to vyvádíš? Chceš, aby nás načapali?" zasyčel jsem na něj tiše. Upír se na mě jen zašklebil a přisunul se blíž ke mně. 

,,Ale nikdo nás přeci nenačapal, nemám pravdu?" zavrněl sladkým hláskem a zvedl mi bradu ukazováčkem. Dotkl se svými rty o moje a hned se odtáhl. Cítil jsem, jak začínám nabírat barvu. 

,,Někdy si zase zkusíme boj proti sobě. Nenechám tě, aby ses kochal výhrou dlouho. Musím uznat, že jsem se nechal podat," stoupl si a usmál se na mě. Nevěřil jsem mu, takže jsem po něm hodil pohled, který ho prokoukl.

,,No jasně. Hlavně, aby ti nekleslo ego, co? A chceš říct, že je to výzva na příště?" optal jsem se a postavil se vedle Dena. 

,,No jasně. Musíme si to někdy zopakovat, ne?"

***

Padl jsem na postel naprosto unavený. Byl jsem velice rád, že nemáme už vyučování, protože bych nedával pozor, ale dřímal bych na lavici. Serrir, který se v pokoji celou tu dobu nudil, se ke mě přivinul a koukal na mě zvědavýma očima. Chtěl vědět, co se stalo. 

Začal jsem mu tedy vyprávět. Den byl v koupelně, takže mě ani nemohl slyšet. Serrir poslouchal se zájmem a někdy přikyvoval, jakoby chápal, o co jde. 

,,Nezapomeň dodat, jak jsi mě oslovil," ozval se Den, který si sušil vlasy ručníkem. Po chvíli ho to přestalo bavit, takže nechal ručník klesnout sobě na ramena a sedl si ke mně na postel. 

,,Jak jsem tě oslovil?"  nechápal jsem. Potom mi to došlo, ale nenechal jsem to na sobě znát, protože jsem chtěl vědět, jak se Den zachová.

,,Takže ty si to nepamatuješ? Pro tebe je to už asi normální, co? Takže to beru jako důvod ti říkat zlato na veřejnosti," usmál se na mě Den a pravou rukou si pomocí ručníku začal sušit vlasy zespod. Serrir na mě vykulil očička, jakoby mi ani nevěřil, že jsem schopen oslovit takhle upíra.

,,Neberu to jako samozřejmost, jen mi to vypadlo z hlavy," oponoval jsem. Proč jsem se neozval dřív, že už jsem si vzpomněl a čekal jsem na Denovu reakci? Proč mě nenapadlo, že se dostanu do horší situace, než bych mohl být. 

,,Ale bereš," konstatoval Den a strčil do mě tak, že jsem spadl na záda do postele. Lehl si na mě a opřel se rukama z  vedle mé hlavy. Koukal se mi do očí a kapky vody z jeho mokrých vlasů mi dopadaly na obličej. Nenechal je, aby stekly na polštář, takže se snížil, aby každou slízl. Zavřel jsem křečovitě oči.

,,Dene, nech toho," poprosil jsem ho. Ignoroval mě a snížil se k mému krku. Daroval mi letmé polibky na krk, až se dostal k uchu, které mi skousl. Byl to divný pocit, ale nebyl nijak nepříjemný. Upír se vrátil ke krku a už mi chtěl vytvořit znaménko, jenže jsem ho shodil na zem. 

,,Ani náhodou. Jak to potom budu vysvětlovat?" zeptal jsem se ho poněkud naštvaně. Den se zvedl ze země a sedl si opět na mou postel. Vztáhl ruku na Serrira a kousek od něj se zastavil. Čekal na jeho reakci. Serrir se neodtáhl, takže ho mohl Den pohladit. Had zavřel očka blahem a užíval si, jak ho upír hladí. 

,,Vymluvil by ses, že tě něco kouslo," odpověděl lhostejně, jakoby mluvil o počasí a pokračoval v hlazení Serrira. 

,,Jo? Zrovna na krk a že to vypadá jako cucflek?" zeptal jsem se ho podrážděně. Den přestal hladit Serrira a přisunul se ke mně. 

,,Nebudeš ho mít jen na krku, zlato," poznamenal a natáhl se, aby mi dal pusu. Na poslední chvíli jsem uhnul a vlepil upírovi pohlavek. 

,,Tak zaprvé, jsi nehorázný pervert, takže se laskavě kroť a zadruhé, přestaň už fantazírovat. Nenechám tě udělat ani jednu značku," poznamenal jsem sebevědomě. Den si odfrkl a šel si sednout na svou postel. 

,,Však ještě uvidíme, kdo tu je pervert a bude se muset krotit," řekl Den po cestě ke své posteli. Z jeho hlasu jsem poznal, že se šklebil. 

,,Debile," zamumlal jsem, aby to Den neslyšel a položil jsem si Serrira na klín.

,,Taky tě miluju!"