Jizvy

Příjezd k moři

Vyšli jsme z vlaku. Den zase vzal obě tašky a nechtěl poslouchat moje řeči ohledně toho, že je to těžký a že mi má jednu tašku dát. Vyšel ven z nádraží. Usmál se na jedno auto, které vypadalo celkem draze. Ostatní taxíky byly normální auta a tohle vypadalo jako pro celebrity. Asi nějaká s námi jela.

Den šel k autu. Trochu jsem se zarazil. On jde k tomu předraženému autu pro celebrity? Cupital jsem poslušně za ním. Řidič přiměřeně padesáti lety se slamákem na hlavě otevřel kufr auta a Den do něj naložil tašky a šel mi otevřít dveře. Stál jsem tam v šoku, ale neměl jsem otevřenou pusu. Jen jsem zíral na Dena.

,,Chtěl jsem tě potěšit," usmál se. Taky jsem se usmál a zavrtěl pobaveně hlavou. Sedl jsem, si do auta dál do salonu, aby si mohl Den sednout taky. Uvelebil, se vedle mě a chytil moji ruku. Řidič, který se koukal do zrcátka, aby viděl dozadu do salonu, se na nás mile usmál. Oplatil jsem mu úsměv poněkud rozpačitě.

Řidič odvrátil zrak směrem k silnici a vyjel z nádraží. Zřejmě nás vezl do hotelu. Byly asi dvě odpoledne, takže jsme ještě měli čas se vykoupat v moři. Hned, jak jsem vystoupil z vlaku, jsem cítil, že je mi vedro. Den nepřeháněl, když říkal, že budeme většinu času chodit bez triček. A teď, když jsme seděli v autě, nepomáhalo ani otevřené okno. Naštěstí jsme nemuseli jet dlouho. Předražené auto, ve které jsme jeli, zastavilo před budovou jednoho z hotelů. Den vystoupil jako první, aby mi mohl podržet dveře. Pravý gentleman. Trochu jsem zčervenal, když jsem vystupoval. Den se na mě jen usmíval a viděl jsem jiskřičky v jeho očích. Vzal všechny věci z kufru a zaplatil řidiči. Ten se na mě ještě jednou usmál a naznačil, že si sundává slamák na náznak loučení. Kývl jsem na něj a šel za Denem, který už šel do hotelu. Prohlédl jsem si hotel. Vypadal docela draze. Jak jinak, když to mělo pět hvězdiček. Povzdechl jsem si. Den to přehnal. Tolik platit. Mně by bohatě stačil nějaký trojhvězdičkový.

Došel jsem k upírovi, který zrovna dostal klíčky od našeho pokoje. Hodil si s nimi a obratně je chytil. Pokynul mi hlavou ke schodišti, vedle kterého byl výtah. Zmáčkl jsem čudlík, aby výtah přijel do přízemí. Naštěstí jsem ani nemusel čekat. Dveře výtahu se otevřely a já jsem mohl vstoupit dovnitř. Za mnou hned vstoupil upír s taškami. Položil je na zem a zmáčkl tlačítko třetího patra. Akorát. Není to vysoko a budeme mít krásný výhled na moře z balkonu.

Po chvilce se dveře otevřely a Den se vyhrabal z výtahu s oběma taškami. Šel směrem k pokoji číslo sedmnáct a odemkl. Stál jsem za jeho zády a nenápadně vzal obě tašky sobě na ramena. Každá z jedné strany. Den odstoupil, aby mě pustil jako prvního a já rychle prošel kolem něj, aby mi nestihl vzít ani jednu tašku. Položil jsem je na zem tak, aby nepřekážely v cestě a rozhlédl se po pokoji. Na malém stolku stál přístroj na 3D hologramy na filmy, gauč, dveře na balkon, zdi byly v krémové klidné barvě, dveře zřejmě do ložnice a ještě jedny do koupelny. Veprostřed na zemi byl bílý chlupatý roztomilý koberec.

,,Dene," vydechl jsem tiše. Byla to krása a to jsem ještě neviděl výhled k moři, který musel být také úžasný. Upír mě objal zezadu kolem pasu a políbil na tvář. Natiskl si mě ještě víc k sobě a políbil na krk.

,,Trochu jsi to přehnal," usmál jsem se na něj a pohladil ho po tváři. Jen si odfrkl a zase políbil na krk. Tam, kde jsem měl značku. Při té vzpomínce jsem trochu zrudl. Si pamatuju, že jsem říkal, že ho nenechám udělat ani jednu. Heh, mýlil jsem se.

,,Vůbec ne. Ty si to zasloužíš," zavrněl mi do ucha, políbil naposledy krk a odtáhl se. Vzal tašky a položil je na gauč. Otevřel svou a vytáhl plavky a ručník. Pochopil jsem, že nechtěl ztrácet čas a chtěl už hned do vody.

Šel jsem k němu a otevřel svou tašku. Taky jsem vytáhl plavky a ručník. Pak jsem se šel převléknout do plavek do koupelny, abych na pláži se nemusel převlíkat. Den zůstal v obýváku a převlíkl se tam.

,,Triko si neber! Je vedro!" zakřičel na mě, abych ho v koupelně slyšel. Věděl jsem to i bez něj, takže jsem si ho jen složil a vyšel ven z koupelny. Položil jsem ho na jednu z poliček ve skříni v ložnici. Na chvíli jsem tam zůstal, abych si ji prohlédl. Velká postel s nebesy, z každé strany noční stolek a skříň na oblečení. Ložnice byla velká a prostorná, takže skříně nepřekážely. Ucítil jsem kolem svého pasu ruce, které si mě natiskly k nahé hrudi majitele. Zády jsem cítil každý sval upírovy hrudi.

,,Jdeme na pláž?" zavrněl mi do ucha, které následně hravě skousl. Šimralo to. Den mě hned pustil a otočil i mě k sobě čelem. Jemně mě políbil na rty. Jednou rukou mě držel kolem pasu a druhou za zátylek. Já se oběma rukama opíral o jeho pevnou hruď.

,,Jistě," ušklíbl jsem se na něj a vymanil se mu ze sevření. Šel jsem ke dveřím pokoje a vytáhl klíč ze zámku, abych pak mohl zamknout. Vyšel jsem z pokoje a Den mě následoval. Zamkl jsem a šel po schodech dolů. Upír mi byl v patách s ručníky v rukou. Pověsil jsem klíč na recepci a usmál se na recepční. Ta trochu červenala, ale oplatila mi úsměv. Den na mě zavrčel. Jen jsem se ušklíbl. Žárlí.

Vyšel jsem svižným krokem z hotelu a šel směrem k pláži, která byla na druhé straně silnice. Všiml jsem si, že jsme s Denem nebyli jediní, kdo byl bez triček. Takových tu bylo více, ne-li všichni. Den mě objal kolem pasu, protože si stejně jako já všiml, že se na mě otáčejí dívky a někteří kluci. Vrhal na ně vražedné pohledy a tiše vrčel. Šli jsme na pláž. Všude byli zelenožluté slunečníky a lehátka stejné barvy. Den to měl namířeno k jednomu v přední řadě nejblíž k moři. Položil na lehátka ručníky a otočil se na mě.

,,Máme tu rezervaci, neboj," usmál se na mě. Bože, kolik on toho udělal, kolik promyslel a kolik zaplatil. Vlak, drahý taxík, pětihvězdičkový hotel, lehátka... Toho je strašně moc. A já nic. Objal jsem ho.

,,Nemusel jsi tolik utrácet, Je to moc. Cítím se blbě," zamumlal jsem mu do hrudi a pohlédl mu do očí. Mile se na mě usmíval. Objal mě kolem pasu a krátce políbil na rty.

,,Ty si to zasloužíš," vysvětlil a přivinul si mě k sobě. To není pravda. Já si nezasloužím nic toho, co dělá. Je tak milý a myslí na všechno jen, abych byl spokojený. A já mu to nijak neoplácím. Napadla mě jedna věc. Mohl bych mu dát v posteli. To bylo jediné, co mě napadlo a mohlo alespoň trošičku vynahradit to, co pro mě dělal. Fajn, udělám to. Pro něj. A teď na to nebudu myslet. Až večer.